Ten, kdo přijde po Putinovi, může být ještě daleko horší, varuje britský politolog Clackson
Někteří západní politici, mezi nimi i americký prezident Joe Biden nebo britský premiér Boris Johnson, otevřeně říkají, že Vladimir Putin nesmí zůstat u moci. Je to sice pochopitelné přání, ale neexistuje žádná záruka, že to, co přijde po něm, bude lepší, varuje britský politolog a expert na Rusko Alexander Clackson v analýze pro server Eurasia Review.
Abychom pochopili, proč tomu tak je, musíme si nejprve uvědomit, proč je Putin v Rusku tak populární. Podle tamní sociologické agentury Levada dnes jeho počínání schvaluje 83 procent Rusů.
Západ ho považuje za diktátora, ale podle mnoha obyvatel Ruska je vůdcem, který nastolil pořádek. Lidé vnímají Putina jako politika, který zajistil stabilitu a hospodářský růst, k němuž přispěl i prudký nárůst světových cen ropy v letech 1998–2008.
Po potupné prohře ve studené válce a v chaotických devadesátých letech bylo Rusko na kolenou a nedokázalo ovlivňovat světové dění. Když NATO v roce 1999 bombardovalo ruského spojence Jugoslávii, mohla Moskva jen přihlížet. Ale pak přišel Putin a vrátil své zemi národní hrdost.
Putin Rusům vrátil hrdost
Rusové s obdivem sledovali, jak Putin zabránil svržení syrského prezidenta Bašára Asada a anektoval Krym. Mnoho Rusů se tak opět mohlo radovat, že žijí v silném a vlivném Rusku. Právě to chtějí i od jakéhokoli budoucího vůdce.
Dalo by se namítnout, že Rusko pod tíhou autoritářství nikdy nedostalo šanci stát se liberální demokracií. Koneckonců řada bývalých sovětských republik se orientovala na Západ, když měla příležitost. Nejnovějším příkladem je Ukrajina, která se v roce 2014 obrátila k Západu navzdory snaze Moskvy vtáhnout ji znovu do své sféry vlivu.
V Rusku je to ale jiné. Hlavním prvkem jeho psychiky jsou protizápadní nálady. V průzkumu agentury Levada z roku 2020 jen 11 procent respondentů odpovědělo, že by Rusko mělo k Západu přistupovat jako přítel. Dnes je toto procento nepochybně ještě nižší, myslí si politolog Clackson.
Většina Rusů se netouží připojit k západnímu táboru ani vyznávat západní hodnoty. Naopak, ruská státní televize se často vysmívá údajnému západnímu morálnímu úpadku a neschopnosti i nedostatkům demokracie. Existuje pramalá šance, že by Rusové byli v blízké budoucnosti pokrokovější.
Po sedmdesáti letech ateistické sovětské vlády dnes v Rusku vzkvétá pravoslavné křesťanství. Ještě v roce 1991 se asi dvě třetiny Rusů nehlásily k žádnému náboženství, ale dnes se za pravoslavné křesťany považuje 70 procent obyvatel.
Tato zvýšená zbožnost vypovídá o společenském konzervativismu, udržování tradičních rodinných hodnot i o úctě k autoritám, což jdou zásady, které chce podporovat i Kreml.
Navalnyj? Jen naše zbožné přání
Na Západě často panuje názor, že naději pro ruskou budoucnost představuje prozápadní politická opozice v čele s Alexejem Navalným. Chceme věřit, že kdyby Putin ztratil moc, bude tato opozice vzkvétat a zvítězí. To je však jen zbožné přání, domnívá se britský politolog v komentáři pro server Eurasia Review.
Navalnyj dva dny před volbami radí lidem, komu mají dát svůj hlas. Snaží se tím oslabit Jednotné Rusko
Číst článek
Podle průzkumu Levady ze září 2020 nahlíželo na Navalného pozitivně jen 20 procent Rusů, negativně celých 50 procent. V Rusku sice existuje proopoziční veřejnost, zejména mladí lidé z velkých měst, kteří využívají alternativní média, tato skupina obyvatel je ale v menšině.
Jejich odpor vůči Putinovi navíc pohání spíše touha po vymýcení korupce a hospodářské nerovnosti v zemi, než přání mít prozápadního prezidenta.
Příčinou tohoto postoje není jen ruská státní propaganda. V roce 2020 sledovalo denně státní televizi jen 62 procent lidí, zatímco o deset let dříve to bylo celých 92 procent. I podíl Rusů, kteří státní televizi věří, výrazně klesl. Naopak množství těch, kdo důvěřují internetovým médiím, významně vzrostlo.
Kreml po Putinovi?
Není proto důvod se domnívat, že po Putinovi bude Kreml kvalitativně jiný. Režim, který vybudoval, přežívá tak dlouho, protože s ním většina Rusů sympatizuje. Touha po silném vůdci, paternalismu a národní hrdosti trvá už desítky let.
Putinismus je hybridní režim. Není neosovětský, ale blíží se fašismu, říká historik a ukrajinista Svoboda
Číst článek
Budou-li západní země Rusko dál považovat za stát vyvrhelů, Rusové po Putinovi podpoří jiného vůdce autoritářského typu, který se bude prezentovat jako ochránce vlasti před agresivním a morálně zkaženým Západem.
Také hospodářské problémy způsobují, že lidé tíhnou k dominantním autoritářským politikům. Jestli se bude ruská ekonomika dál potýkat s potížemi kvůli protiruským sankcím, přispěje to jen k vytvoření podmínek pro nové diktátorské vedení.
Hluboce zakořeněné vlastenectví, nacionalismus, společenský konservativismus a odpor vůči Západu v kombinaci s vleklými ekonomickými problémy a diplomatickou izolací znamenají, že změna ruského kursu v politickém vedení je nepravděpodobná.
Po dvaceti letech s Putinem je pochopitelné, že si řada západních politiků přeje pád jeho režimu. Jenže to, co přijde po něm, může být ještě horší, soudí rusista Alexander Clackson.
Výběr z komentářů, analýz a reportáží zahraničních médií připravila Gita Zbavitelová, poslechněte si v audiozáznamu.
