29.3.2024 | Svátek má Taťána


RECENZE: Nové příběhy Malého boha a Kruana

2.6.2022

Při pohledu do programu veletrhu Svět knihy (ten bude 9.-12. 6. na Výstavišti) vám padají do oka třeba vystoupení Stanislava Komárka, Vojtěcha Matochy (autora úspěšné trilogie pro děti Prašina), Petra Šlika (který aktuálně sepsal pokračování Chaty v Jezerní kotlině), kritika Erika Glika, Michala Jareše, Evy Klíčové, Ondřeje Neffa, Františka Novotného, Františka Koukolíka, Františky Vrbenské, Kristiny Haidingerové (autorka hororů), kreslířů Petra Kopla a Jiřího Slívy, Karla Hvížďaly, Václava Bělohradského, Petra Pitharta, Michaela Žantovského, Michaely Klevisové, Michala Sýkory, Jakuby Katalpy, Josefa Kejhy, Zdeňka Svěráka, Slávka Janouška i Jiřiny Bohdalové. Ale jeden spisovatel už tu nebude… Nedávno zesnulý Vlastislav Toman. Odešel: ABC: Odešel Vlastislav Toman - Neviditelný pes (lidovky.cz), k dostání však bude jeho objemná novinka Nové příběhy Malého boha a Kruana. Život s Ábíčkem.

Je to krásně vydaná, veliká kniha a skládá se ze vzpomínek na Tomanovu práci ve slavném časopise (plus plno fotografií) a z kresleného příběhu od plzeňského kreslíře Petra Šrédla. Tento příběh chce završit v časopise ABC kdysi tištěnou komiksovou ságu, jejíž náklad nakonec přesáhl půl milionu výtisků, a Toman ve scénáři odpovídá na celkem obvyklé otázky publika. „Co bylo předtím?“ „Dořeknete nedořečené?“

Pokusil se doříct. To je někdy na škodu u ryze fantazijních výtvorů, ne ale v ranku science fiction, a u Tomana se doplněk týká hlavně umělého kraba, kterého jsme poslali na „mladší sestru Země“, Žlutou planetu. Tam jej místní a proti nám daleko primitivnější obyvatelé nazvali Malým bohem, ale určitě jste netušili, že „boha“ původně vymyslel pražský student Tomáš Farský. Jeho projekt byl později zaregistrován vědci, což bylo štísko, kterému nijak nekráčel vstříc, anžto se zašíval kdesi v Zádveří na Šumavě; ale mocné vývojové středisko Eurokosmos i tam zaletělo, aby Toma učinilo členem týmu, ve kterém nepracovali pouze chlapi.

Tom Farský vlastně svého „Boha“ stvořil jako hračku pro pětiletého syna, aniž tušil, že vytváří prostředek pro kontaktování mimozemské civilizace. Poté, co projekt podpoří také „sama“ Rada obrany Země, vznikají podle Tomova etalonu čtyři pavoukovití roboti. Jeden záložní, ten zplihne na Zemi, ale tři putují kosmickou lodí na „Základnu“ na Měsíc; odsud v raketě Oči Země ke Žluté planetě.

Jsou ve zvláštních „vejcích“ a jedno končí v údolí Gron-c-chů. Ti jsou fakticky stejnými lidmi jako my, nicméně na nižším stupni vývoje. Počnou „dítě Zářícího boha“ uctívat, ale i využívat. Zprvu se bojí, ale strach opadne a krab třeba i vozí jejich děti. Přesto je zbraní a není beránek a nejprve zabije - za nocí útočící - šelmu „moa“.

Ta ovšem není tím nejhorším nepřítelem Gron-c-chů, na jejichž ženy mají spadeno čtyřrucí opolidé. A není to výtka, nýbrž konstatování, když teď řeknu, že tu Tomanovo podvědomí zužitkovává motivy z některých knih, jež ho nadchly v dětství. Z Doylova Ztraceného světa, například (útočící opolidé), nebo z magické Burroughsovy ságy o Marsu (viz vícerukost opolidí). Toman navíc přepsal do scénářů i přímo tyto příběhy.

Ale na Žlutou planetu! Skrz oko Malého boha mohou lidé na Zemi i včetně Toma a jeho nové kamarádky Pauly pozorovat vzdálenou civilizaci, ale krabí moduly Alfa a Beta dopadly na jiná místa onoho světa a proklatě mlčí. Proč taky ne, spolu s Petrem Šrédlem a Vlastimilem Tomanem je máme teprve objevit.

Lidstvo nějakou chvíli analyzuje na dálku jazyk a slovník Gron-c-chů - a po třech letech vyšle na Žlutou planetu sedmičlennou posádku. V té smí být i Tom a Paula. Další část příběhů Čas Kruana se odehrává až po 13 letech, kdy se zmíněný Kruan snaží udělat zkoušku dospělosti. Otec Ru (náčelník kmene) mu dá tři pohádkové úkoly a Kruan tak musí chytit a zkrotit oroně, musí z „Velké vody“ vyzdvihnout „památný meč Zářících“ a musí ze špičky Zelené hory vydobýt vejce Rany, potvory podobné pterodaktylu. Dá se do toho. Jsme svědky, jak likviduje strašnou podvodní příšeru, a setkání s kmenem vodních Guz-tidů. Veškeré toto osídlení Žluté planety je dle mého názoru i svébytnou variantou Burroughsova Marsu. Jistěže jenom do jisté míry - a už Toman si vysnil „chobotnici“ granku nebo „plovoucí zem“ alias šlahouny vybavenou „mortilu“. Kterou se (páni) můžete - podobně jako to hrozí Beta-vejci - propadnout až do oceánu.

Toman a Šrédl pak vykreslili zběsilý útok dračí „sengy“ a byl to Šrédl sám, kdo dámám Žluté planety (Tila a Mira) dodal až saudkovsky atraktivní vzezření. Jenže je tu nakonec JENŽE a Žlutou planetu neobjevilo, jak vidno, jen dobrotivé lidstvo. V Betě vědci najdou starý záznam o pádu (či přistání) „Zla“ z vesmíru, které ke Žluté planetě i dál směřuje…

Z jedné strany má Tomanův (ne zcela dokončený) seriál veškeré jásavé rysy nadšení a optimismu let šedesátých a počátku let sedmdesátých, kdy eskalovalo dobývání kosmu. Ze stránky druhé je burroughsovskou fantasmagorií v tom nejlepším slova smyslu. Tak bujará kombinace je trochu nezvyklá a snad proto měla úspěch u někdejších dětí. Neměla ani výraznější konkurenci, ale na tom nezáleží. Byla tu - a borec Kruan je Tomanův John Carter. Nebo, chcete-li, jeho Rahan. Žlutá planeta pak zůstává jakýmsi dobráčtějším ozvukem Burroughsova „Barsoomu“. Marsu. A celé toto finále o příletu vajec a krabů a o vývoji hrdiny Kruana se před našima očima odehraje na pouhých padesáti stranách, za nimiž Toman - už bez kreslířovi pomoci - vypráví o svém „životě s ABC“. To je ovšem reedicí samostatně už vydané publikace nakladatelství Ostrov (2005) a teprve závěrem onoho vzpomínání autor stručně shrne své aktivity posledních třiceti let, kdy - mimo jiné - spolupracoval s Milanem „Alpínem“ Lebedou a s Petrem „Bestem“ Molkou. Prošel nejprve řadou redakcí, ale byla to krátká angažmá. V letech 1995-1996 v měsíčníku Česká škola (zrušen), půl roku v Magazínu 2000 (odkud ho vyhodili), nato dokonce ve filmovém časopise Movie a roku 1998 dostal šanci v Pražské vydavatelské společnosti. Ani tady však jeho projekt časopisu Zetko nevyšel. Byl i konzultantem časopisu Modelář a nato zůstal doma, ale dál spolupracoval s mnoha časopisy, z nichž jmenujme Střeleckou revue, Pevnost, Ikarii a Čtyřlístek, anebo zpravodaj Mozaika Pionýra, kde pět let vedl rubriku Tržiště. Průběžně taky vycházely reedice jeho knih a komiksů a roku 2008 sbírka povídek Třetí výprava v nakladatelství Triton. Dočkal se i ocenění a jeho bibliografie mi připadá monumentální. Nevyšel (dosud) jen pokus o film (či televizní seriál) podle příběhů ze Žluté planety, který chtěl svého času produkovat Tomáš Krejčí.

Konstatujme závěrem, že taky ABC dodnes vychází. Samozřejmost to není, což si dobře ozřejmíte, pokusíte-li se vyhledat jakýkoli jiný časopis éry socialismu. Většinou zanikly, nebo se přejmenovaly… a taky zanikly. Ale ABC jako jedno z mála žije a jen věkový průměr čtenářů se posunul z rozpětí 10-14 let k rozpětí 8-12 let. Nakonec stejně propadneme do světa virtuální reality alias internetu a časopisů ani novin nebude. Je to pro někoho pochmurná vize, ale mladým to bude připadat samozřejmé a Tomanovy a Šrédlovy příběhy si rádi vyhledají na webu. Vedle jiného.

Vlastislav Toman: Nové příběhy Malého boha a Kruana. Život s Ábíčkem. Kreslil Petr Šrédl. Ve společnosti Albatros Media vydalo NAKLADATELSTVÍ XYZ. Praha 2022. 288 stran



P. Hák Děkujeme 7:11 3.6.2022
T. Kubín Nakreslené je to odporně. 6:06 2.6.2022
Z. Krumlovský Hloupost. Jsou to nádherné kresby 8:26 2.6.2022