Za oponou: Jak v Sedmikráskách Věra Chytilová vedla upřímný zápas se světem i sama se sebou
Tento týden do kin vstoupily Sedmikrásky. Už 56 let starý snímek Věry Chytilové se vrací v restaurované podobě díky péči Národního filmového archivu. Jeho generální ředitel Michal Bregant v dalším díle rubriky Za oponou mluví o významu Sedmikrásek i Věry Chytilové pro českou kinematografii – a vlastně i pro celou českou společnost.
„Nikdo nic nechápe.“
„Nikdo NÁS nechápe.“
„Všechno se nám kazí na tom světě.“
„Co všechno?“
„Tak, všechno.“
„Na tom světě…“
„Víš, co? Když se všechno kazí… – tak budeme zkažené i my.“
„Správně. Vadí?“
„Nevadí.“
Měl jsem to štěstí, že jsem se celkem dvakrát nachomýtl k natáčení filmů Věry Chytilové. To první bylo krátké, ale určující: V Pařížské ulici točila scénu do filmu Hra o jablko. Jako náhodný kolemjdoucí jsem zažil, jak mezi nic netušícími chodci Chytilová silnými gesty a pokyny režíruje herce a při tom fyzicky ovládá kameramana.
Později se mi obraz režírující ženy v Pařížské ulici propojil s tím, jak
