Homolkovy není třeba příliš představovat. Vstřebali se do české popkultury, a tak je nějakým způsobem zná i ten, který neviděl filmy. Hlášky z nich naprosto zlidověly. Zbrusu nové divadelní představení je tak jak pro znalce (kteří budou číhat na hlášky) tak i pro nováčky, kteří propluli životem nezasaženi touhle příšernou rodinou.

Tomáš Petřík, Jan Grundman, Marek Frňka, Natálie Řehořová a Nataša Bednářová v Ecce homo Homolka ve Švandově divadle. Foto: Michal Hančovský

Babi a dědek, Heduš a Ludva plus dvojčata. Tísnící se v jednom bytě, v jedné kuchyni. To nikdy nedělá dobrotu. Generační spory, protěžování „Ludánka“ maminkou, zásadní otázka fotbal versus Chuchle. Jak tu správně podotkla jedna z postav, nic z toho by se nestalo, kdyby byla spravená ta televize. Takhle se totiž rodina musí bavit mezi sebou, jít do přírody, komunikovat. Ale výsledkem je spousta křiku, breku a jedna rozbitá huba.

V publiku se snadno identifikovali ti, co znají předlohu. Ti rozpoznali situaci a začali se pochechtávat ještě předtím, než došlo k jejich oblíbené hlášce. Ti ostatní si aspoň řekli „tohle je mi nějak povědomé“.

Já patřím k těm, která znala věty, aniž tušila odkud. S Homolkovými jsem dosud neměla tu čest, a teď chápu proč. Během hry převažoval pocit „co je to proboha za lidi?!“ Ačkoli místy mi neskutečně připomínali sousedy na chalupě (což není kompliment). Ale úplný vrchol byla scéna z paneláku „ne, od nás žádné rány nejdou, nevím, o čem to mluvíte“. Vzhledem ke spontánnímu potlesku tuhle situaci znají Pražáci napříč spektrem…

Pojetí ve Švandově divadle počítalo s určitou nadsázkou, i s tím, že předloha je notoricky známá, tudíž ji mohou sem tam jen naznačit, upravit. Tak s mrknutím na diváka obsadili do role Babi nejmladší členku souboru a dvojčata smrskli do jediného herce, na kterého všichni mluví v množném čísle, když jsou to ti „kluci“. Jednoduchou scénu se třemi pokoji doplňují tři obrazovky (potůček se na divadle přeci jen ztvárňuje špatně). Pečlivě volený hudební doprovod někdy dodal situaci tu správnou tečku. Role Připáleného řízku není sice stěžejní, ale aspoň napovídá, že se hra opravdu nebere moc vážně.

Ať už jste předlohu viděli nebo ne, měli byste dorazit do smíchovského divadla a přesvědčit se, že Homolkovi jsou základ státu – a nějak se s tím popasovat…

Švandovo divadlo
Délka představení: 1 hod 40 bez přestávky
Režisér: Kristýna Jankovcová, Adam Svozil
Hrají: Natálie Řehořová, Jan Grundman, Nataša Bednářová/Lucie Valenová, Tomáš Petřík, Anna Stropnická, Petr Kult, Marek Frňka, a další
Datum premiéry: 28. 5. 2022

Líbilo se? Dejte o článku vědět ostatním: