IVAN ŽENATÝ – housle

LEOŠ SVÁROVSKÝ – dirigent

FILHARMONIE BOHUSLAVA MARTINŮ

Juraj Filas (1955-2021): Koncertní fantazie „Ztraceným láskám” pro housle a orchestr, česká premiéra

Josef Suk (1874-1935): Fantazie pro housle a orchestr g moll op. 24

----přestávka-----

Max Bruch (1838-1920): Skotská fantazie pro housle a orchestr Es dur op. 46

                                             Grave

                                             Adagio cantabile

                                             Allegro

                                             Andante sostenuto

                                             Allegro guerreiro

Mezinárodně respektovaný houslový virtuóz Ivan Ženatý, profesor na Meadowmount School of Music New York a Hochschule für Musik Dresden, slaví v letošním roce významné životní jubileum: „Ačkoliv jsem spíš samotář a nemám příliš rád velké oslavy, nabídka ředitele festivalu České doteky hudby Miroslava Matějky uskutečnit koncert v blízkosti mého životního jubilea a vytvořit si zároveň vlastní dramaturgii na mě zapůsobila jako dojemné přátelské gesto. Zcela spontánně se v mé mysli objevila myšlenka tří houslových fantazií jako výraz celého mého snažení, hledání a místy nalézání, nikdy však setrvávání. Uvědomil jsem si, že celé moje bytí je jednou velkou fantazií, a že cíle, o kterých jsem snil, i sny, které jsem si splnil, byly a jsou tím nejvzácnějším v mém soukromém i profesionálním životě. Sukova Fantasie g moll je nejen jakýmsi symbolem post dvořákovské tradice, ale také skladbou, která mě od konzervatorních dob provází jako věrná družka, která po našem původním vášnivém, mileneckém období dospěla k nejdůvěrnějšímu vztahu, jaký člověk může zažít. Víme o sobě všechno a přesto, nebo právě proto jsme si vzácní... Také Koncertní fantazie Juraje Filase…má velmi osobní charakter. Je navíc dalším výsledkem naší celoživotní, takřka čtyřicetileté spolupráce skladatele a interpreta, přítele a přítele, které váže souznění nejen umělecké. A po celou dobu, kdy spolu sníme o hudbě, se nad námi vznáší část citátu, který Juraj použil v záhlaví své první houslové sonáty Helios mně věnované a mnou na počátku osmdesátých let premiérované: „Pokaždé vyjede, svému osudu však neujede...“ Skotskou fantazii Maxe Brucha jsem studoval a v pravém smyslu objevil až v Americe. Tam má na rozdíl od našich zemí své stálé místo v repertoáru všech houslistů. Je to dílo niterné, nejromantičtější z romantických, dojímající, místy jásavé a jindy sladkobolné. Jen těžko si představit lepší partituru na vlastních narozeninách“.