Žofínský prales, obraz hojnosti. Putováním zduchovnělou krajinou Novohradských hor do srdce lesa
Centrem poutní krajiny Novohradských hor je Kostel Panny Marie Těšitelky v Dobré vodě. Ke kostelu, který je vidět z dálky, vede síť poutních cest lemovaných alejemi. Lidé se po tři staletí na cestách zastavovali u drobných sakrálních památek, aby se modlili. Josef Kroutvor poutník a zapisovatel Novohradských hor medituje chůzí v našich nejjižnějších horách dodnes. Z centra zbožnosti se dá dojít do srdce lesa – Žofínského pralesa.
„V okolí Novohradských hor se setkáváme s komponovanou krajinou, kterou utvářeli nejdřív Rožmberkové a později Buquoyové. Kromě hospodaření se do té krajiny propsal určitý duchovní program,“ vysvětluje Michaela Vlčková z Teologické fakulty Jihočeské univerzity. S ní jsem se potkal na konferenci o budoucnosti regionu, kterou uspořádal spolek Krajina Novohradska. Nahlížení krajiny jako poutní podle Michaeli Vlčkové znamená, že jí přiznáme i jinou než hospodářskou, turistickou nebo přírodní hodnotu.
„Poutníci hledali na cestě uzdravení, rozhřešení, pochopení. Taková procesí tudy putovala po tři staletí, lidé se modlili, zastavovali se, rozjímali a my ji můžeme dnes pociťovat jako zduchovnělou, nebo posvěcenou,“ dodává Vlčková. Podobný rozmět v Novohradkách hledá i historik umění a spisovatel Josef Kroutvor.
„Upozorňuji, že poutnictví je něco jiného, než turistika. Poutník se spíš toulá. Kořeny poutnictví pocházejí ze středověku. Vždycky to byla meditační činnost. My se k tomu dneska vracíme jako k určitému protipólu věčného cestování autem. Lidé potřebují chodit. Některé věci vás napadnou jen při chůzi,“ sdílí své zkušenosti z cest Josef Kroutvor.
V Novohradských hvozdech se prolíná duchovní historie s hojností vody, čistou přírodou a klenotem mírného pásu, kterým je Žofínský prales. „Deklaraci ochrany Žofínského pralesa datujeme do roku 1838, kdy kníže Buquoy poslal dopis svému lesmistrovi, aby tento les netěžil a zachoval jej pro následující generace. Ta motivace byla spíš romantická pod vlivem Jean-Jacques Rousseaua,“ říká o zrodu pralesa lesní vědec Pavel Šamonil z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví.
„Je to obraz hojnosti, kterou zóna mírného pásu nabízí ve vývoji ekosystému. Žofínský prales hostí víc než osm set padesát druhů hub. Na dřevo přes sto let tlejících kmenů o průměru bohatě přes metr jsou vázány houby, hmyz a další organismy,“ nastiňuje sílu biodiverzity přirozeného lesa Šamonil.
Co víme o vazbách a procesech, které probíhají v pralesích? Jak pracovat s duchovní minulostí komponované krajiny? Jak se v Novohradských horách protíná poutnictví s bohatsvím přírody? Pusťte si celé Podhoubí.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
