K smrti vyděšenou devítiletou Kim Phuc, křičící bolestí a strachem zachytil tehdy mladý fotograf Nick Ut při útěku z vesnice bombardované napalmem. Byla nahá, jak jí kapky lepivého napalmu propálily šaty a pak i vrstvy kůže jako zrosolovatělá láva. Jedna z nejslavnějších válečných fotografií rovněž změnila život jejímu autorovi i dívce samotné.
 |
Snímek Dívka z Trang Bang pořídil autor vietnamského původu na silnici u vesnice Trang Bang, asi 40 km severozápadně od Saigonu. Pracoval tehdy pro americkou armádu a bylo mu 21 let. Dívku, které napalm způsobil popáleniny na 30 procentech těla, odvezl do nemocnice a díky svému americkému novinářskému průkazu pro ni vymohl lékařskou pomoc.
„Plakal jsem, když jsem ji uviděl běžet. Myslím, že bych spáchal sebevraždu, kdyby zemřela,“ řekl svému kolegovi. Ut byl za snímek oceněn Pulitzerovou cenou, získal i cenu World Press Photo a významně ovlivnil pohled americké společnosti na válku ve Vietnamu. Fotografie je považována za jeden z nejpůsobivějších protiválečných dokumentů. A demonstruje také význam válečných reportérů, kteří utvářejí vizuální paměť konfliktu.
Napalmová dívka vyzvala ke konci války. Slavnou fotografii z Vietnamu předali v Římě papeži |
Fotka byla slavná, ale Kim Phuc po propuštění z nemocnice žila v ústraní v malé vesnici blízko kambodžských hranic. Ut ji občas navštěvoval, ale jen do konce dubna 1975, kdy skončila válka a vládu převzal komunistický režim. Život v novém zřízení byl těžký. Léčba a léky proti bolesti byly drahé a dospívající dívce trpící stále silnými bolestmi, se těžko sháněly. Začala studovat na zdravotní škole a chtěla se stát lékařkou. Posléze si ale komunističtí vůdci uvědomili, jakou propagandistickou cenu má „napalmová dívenka“ z fotografie. Přinutili ji odejít ze školy a vrátit se do domovské provincie, kde ji začali předvádět cizím novinářům. Návštěvy byly pod dohledem a kontrolou, slova zaznamenávána. Usmívala se a hrála svou roli, ale uvnitř ní narůstal vztek. „Chtěla jsem z toho pryč. Popálili mě napalmem, stala jsem se obětí války ... ale pak už ze mě byla oběť jiného druhu,“ přiblížila jednou.
V roce 1982 odjela za pomoci zahraničního novináře do tehdejšího západního Německa na léčení. Později jí vietnamský premiér, pohnutý jejím osudem, zařídil studium na Kubě. Tam se seznámila s mladým Vietnamcem, v roce 1992 se rozhodli vzít a odletěli na svatební cestu do Moskvy. Při návratu na Kubu emigrovali při mezipřistání v Kanadě. Kim Phuc byla konečně volná. Spojila se s Utem a ten ji povzbuzoval, aby svůj příběh vypověděla světu. V roce 1999 o něm vznikla kniha a filmový dokument.
Po čtyřech desetiletích se Kim Phuc, nyní už matka dvou synů, konečně dokázala podívat na fotografii, na níž běží nahá z hořící vesnice, a pochopila, proč má ten snímek stále takovou sílu. Zachránil ji, vyzkoušel ji a nakonec jí otevřel dveře ke svobodě. „Už ho dokážu brát jako velký dar,“ říká nyní. Poslední operaci absolvovala v roce 2015.
Další známou fotografií Nicka Uta je plačící Paris Hiltonová v policejním autě.
