Článek
Stavební podnikatelé a stavitelé Heinrich Schmidt a Gottlob Alber navrhli a v letech 1888–1889 realizovali v dnešní ulici Jiráskova patnáct jednopatrových vilek s předzahrádkami, které postupně prodávali.
Řadový dům číslo 26 prodali doktorovi Maxi Ungarovi. Po dalších dvou majitelích ho koupil v srpnu 1910 Karel Herold, který měl v Brně továrnu na technický len, jutu a vlněné zboží. Ten velmi brzy realizoval stavební úpravy, včetně vybavení interiérů.
Nově bylo přistavěno zahradní křídlo, v jehož patře vznikl ze dvou stran prosvětlený pokoj, opatřený navíc vnějším vstupem ze zahrady. Úpravy objektu z tohoto období dokládá korespondence doktorky Anny Martererové. Píše, že dům koupila v roce 1922 od Karla Herolda. Ten musel dům prodat z důvodů finančních nesnází, ve kterých se ocitl po první světové válce, a poté se i s rodinou odstěhoval do Rakouska.
Při prodeji domu trval Karel Herold také na odkoupení části vnitřního zařízení navrženého architektem Adolfem Loosem. Doktorka Martererová mimo jiné k autorství napsala: „Dům má tolik znaků, že odborníci nepotřebují snad prohlášení laiků nebo účet od Loose, který není k nalezení.“
Chodbu zkrášlil nábytek na míru.
Loosovo autorství je zřejmé především z řešení hlavní strany vily a nově přistavěného zahradního pokoje. Nové majitele okouzlil předně zahradní pokoj, který tehdy nabízel výhled až na Špilberk. Loosův rukopis nese také interiér jídelny (jde o takzvaný červený pokoj) a vstupní předsíně v patře. Výtvarné řešení fasády a dekorativní kovové zábradlí předzahrádky ale Loosovým dílem zcela jistě nejsou.
Dalším argumentem pro autorství slavného brněnského rodáka je svědectví jednoho z Loosových žáků, architekta Roberta Hlawatsche, který si dům prohlédl v prosinci roku 1970.
Dům je stylově řazen do vídeňské secese – stejně tak i geometricky stylizované kovové zábradlí hlavního schodiště, jehož stěny jsou podobně jako hlavní fasáda pokryty hrubě strukturovanou omítkou.
Díky výraznému prosklení je v interiéru dostatek denního světla.
Zajímavostí je dvojice soch ve vstupní chodbě, které připomínají ženské postavy na obrazech Gustava Klimta a plastiky na stavbách Otto Wagnera či Josefa Hoffmanna. Jedná se o dvě identické stylizované dívčí figury, které nesou na rukou věnec v podobě girlandy. Autorem těchto soch by mohl být vídeňský sochař a designér Michael Powolny.
Svou zřejmě první brněnskou zakázku Adolf Loos zjevně nedokončil a zůstala, podobně jako jeho další práce pro rodné Brno, jaksi „na půli cesty“. Okolnosti spolupráce a rozchodu architekta se stavebníkem zůstávají nejasné.
Angažmá Adolfa Loose u Karla Herolda zřejmě předčasně skočilo z důvodu nesouladu mezi architektem a stavebníkem a možná také kvůli finančním nesrovnalostem. Dosud neznámý architekt pak dokončil návrh úprav domu v duchu zmíněné pozdní vídeňské secesní moderny.
Zdroj: Slavné brněnské vily, Dagmar Černoušková
