Které knihy máte teď na nočním stolku?
Knihu Delie Owensové Kde zpívají raci. Zatím se začítám, ale barvité popisy přírody jsou strhující a děj napínavý. A také katalog Světa knihy Praha.
Je na tom stolku i knížka, kterou „užíváte“ jako lék na špatné časy?
Náladu mi vždy zvednou romány Thomase Brussiga – Hrdinové jako my a Na kratším konci ulice. Skvěle napsané a geniálně přeložené Janou Zoubkovou.
Máte ještě jiného oblíbeného spisovatele?
Desítky, počínaje Čapkem přes beatníky, české básníky Skácela a Seiferta k Janu Balabánovi a Pavlu Šrutovi, jehož cit pro češtinu je myslím nepřekonatelný. A ještě Radku Denemarkovou, Jaroslava Rudiše, Miloše Urbana či Jáchyma Topola. A nesmím zapomenout na Stanislava Komárka…
Kterou knihu si v tomhle životě ještě určitě musíte přečíst?
Pojednání Václava Černého nebo Pavla Kosatíka, také sedmisvazkové Spisy Václava Havla, na to ale potřebuji soustředění. Cítím to jako dluh k rozšíření svých znalostí.
Co jste četla, když jste byla malá holka?
Vyrůstala jsem mezi kluky, a tak jsme četli dobrodružné knížky, foglarovky, podle kterých jsme drželi „bobříky“ a žili pravidly „modrého života“. A Londona, Setona, Stevensona, Batličku a další.
Potkala jste tehdy literární postavu, která vás zvláště zasáhla, ovlivnila?
Vzhledem k tomu, že jsem vystudovala český jazyk a literaturu, očividně mě ovlivnila literatura jako taková a stala se náplní mého života. Také mě baví výtvarné umění. Od 80. let vycházely postupně desetidílné Dějiny umění Josého Pijoana, což byl zázrak. Strávila jsem nad nimi mnoho večerů.
Kterou diskusi si na Světě knihy nenecháte ujít?
Pořady s proslulým italským psychoanalytikem Luigim Zojou. Vystupuje v pátek a v neděli dopoledne s Tomášem Sedláčkem, tedy kvalita zaručena.
Kterou knihu si na Světě knihy chcete koupit?
Těším se na Bílou Vodu Kateřiny Tučkové, ta bude mít pořad v sobotu a následně autogramiádu. Její Žítkovské bohyně mě uchvátily. Ale koupím toho určitě víc, potřebuji i čtení pro vnoučátka.
A se kterým autorem byste ráda podnikla cestu kolem světa?
Pro nadšenou cestovatelku, jako jsem já, by to byla jasná volba: Miloslav Stingl. Bohužel už není mezi námi, a tak bych asi volila „prsatého muže“ Josefa Formánka, který o svých cestách umí poutavě vyprávět. A taky bych ráda putovala s Ivou Procházkovou, s níž se báječně povídá o politice, životě a vlastně o všem.
