Úsvit se točí i za bílého dne. Dobové drama čerpá také z Baťova odkazu

Právě tam se totiž odehrává jeho připravovaný film Úsvit. Uveden by měl být dekádu po jeho režijním debutu Bez doteku.

Výstižnou kšiltovkou s nápisem I don’t work here (Nepracuju tady, pozn. red.) nás na place vítá producentka a castingová režisérka Maja Hamplová. Společně s Matějem Chlupáčkem mají za sebou úspěšné projekty Iveta, Spolu & Hladoví nebo Terapie. Okolo nás mezitím prochází muži v dobových oblecích a na dohled jsou třeba mladíci v dělnickém oblečení.

10 fotografií

A tak se hned logicky ptám, zdali je dnešek pro kostymérky a maskérky nabitý den. „Je takový náročnější. Opravdu náročné to ale měly, když jsme točili v Baťově památníku ve Zlíně. Tam byli na place všichni hlavní hrdinové a k nim ještě asi stovka komparzistů,“ přibližuje Hamplová. Maskéři si pak museli speciálně vyhrát s postavou Továrníka, který „v příběhu zastupuje všechny prvorepublikové továrníky, kteří vybudovali svůj byznys z ničeho na zelené pláni“. Herci musel kvůli této postavě maskér Martin Jankovič nasazovat složitou protetickou masku dlouhých pět hodin

Dopomůže model města

O čem tedy Úsvit, který vzniká podle scénáře Mira Šifry, bude? Film si okolo sebe sice drží trochu mystickou auru, prozradit se však dá, že příběh sleduje osud těhotné lékařky Heleny (Eliška Křenková), která přijíždí se svým manželem, ředitelem továrny (Miloslav König) do slovenského města Svit. Jeho úkolem je zde postavit nové město po vzoru baťovského Zlína. Plán je však narušen zneklidňujícím nálezem v areálu továrny, který donutí Helenu jednat a hledat pravdu.

Toto nedělní odpoledne v Dřísech filmaři věnovali právě scénám ze Slovenska. Víc už prozrazuje režisér Matěj Chlupáček: „Natáčíme scény z města Svit ve třicátých letech a protože to město ve skutečnosti už zdaleka nevypadá jako dřív, museli jsme si ho postavit. Jinde v hangáru tak máme jeho model ve velikosti 1:7, kterým budeme doplňovat pozadí pro scény, které točíme třeba právě tady na poli. To, co tu je reálně postavené, jsou jen fragmenty, se kterými přichází herci fyzicky do kontaktu,“ popisuje a ukazuje třeba na vybudovaný kruhový objezd, zastávku hromadné dopravy nebo Spoldom, který vytvořil architekt Henry Boráros.

A zatímco právě v tuto chvíli, kdy si s Matějem Chlupáčkem povídáme, kamera na place sleduje Marthu Issovou a ve stínu na svou další scénu čeká Eliška Křenková. Pro Matěje Chlupáčka byla první volbou. „Už při psaní scénáře jsme si říkali, že je to role přímo pro ni. Udělali jsme si ještě rychle casting, jestli se v našem odhadu nemýlíme a když jsme si potvrdili, že je to stoprocentní, tak se už scénář psal Elišce na tělo. Miro Šifra do toho dokázal dostat i nějaké její charakterové rysy, jsme totiž všichni dobří kamarádi,“ přibližuje.

„Je to neobvyklá hrdinka. Na tu dobu velice emancipovaná. Neděláme z ní ale žádnou superhrdinku ani feministku, děláme z ní ženu, která má své plusy i mínusy. Jako každý člověk. Často se v historických filmech stává, že jsou hrdinky takové vážné, my se ji snažíme i trochu odlehčit,“ prozrazuje Eliška Křenková.

Jednou z hlavních výzev pro představitelku protagonistky v tomto případě je umělé těhotenské bříško, které musí nosit po celou dobu natáčení. „Teď už ho tak nevnímám, protože jsme ve dvou třetinách natáčení, už mi to vlastně přijde přirozené, ale nosila jsem ho právě kvůli tomu dost i před natáčením, abych si zvykla,“ popisuje. „Někteří kamarádi se divili, tak jsem si s nimi trochu hrála a neřekla jim rovnou, že je umělé,“ dodává s úsměvem herečka.

Uměle však podle Maji Hamplové Helenino těhotenské bříško, na kterém taktéž pracoval Martin Jankovič, nepůsobí: „Má i žilky a strukturu opravdového těhotenského bříška. Martin pak jezdil na různé scény Elišce i domodelovávat prsa, ať působí to její těhotenství co nejvěrohodněji.“

Pokračuje se na Slovensku

Martha Issová oděna pro tuto scénu do červené pouzdrové sukně a košile představuje ve filmu jakýsi protiklad „emancipovanějšího světa“ hrdinky Heleny. „Jsem představitelkou světa, který na tu hlavní postavu tak nějak tlačí. Moje postava nemá jméno, nazývá se „stavbyvedoucího“ a je ztělesněním toho šosáckého a maloměšťáckého prostředí, kde se všechno odehrává podle nepsaných pravidel a norem, do kterých když někdo nezapadá, tak představuje nebezpečí,“ vysvětluje zatímco se za zády štáb chystá na další scénu.

Podobně pojmenované po profesi manžela jsou ve filmu i další ženy, odhaluje Matěj Chlupáček. Je tam třeba ještě „inženýrová, advokátová a další“.

Prvorepublikový kostým si Martha Issová, jinak zkušená představitelka „dobových hrdinek“ užívá jako pokaždé. „Já se v tom cítím velice dobře. Vždy, když se takto obleču, cítím, že spíš patřím tam do té doby než sem. Je to prostě výlet někam, kde se cítím dobře,“ komentuje.

V dalších dnech se štáb z Dřís kousek od Prahy přesune ještě na natáčení na Slovensko. Premiéru by měl Úsvit mít příští rok.