InzerujTEĎ

 
 
 

Kdy a kam

  • Čarodějnická párty pro děti s kreativními aktivitam

    pátek 26.4 15:00 - Knihovna, Blatná

  • Pecha Kucha Night: Práce jako na kostele – série krátkých přednášek

    pátek 26.4 20:00 - Kostel Narození Panny Marie, Vodňany

Zobrazit všechny události
 
 
 
 

Letní a zimní čas

V roce 2018 skončila v EU debata o letním a zimním času. Každý stát se má zařídit podle svého. Téma se odsunulo do pozadí, momentálně není na stole. Co vyhovuje vám?

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Jeho receptem na dlouhověkost je Strakonická 11

 Autor: Pavel Pechoušek

    Autor: Pavel Pechoušek

V dubnu oslavil Antonín Hlinka z Úlehle, malé vesničky nedaleko Čestic na Strakonicku 85. narozeniny a k tomu hned další významné výročí - svých 70 let za pípou.

„Musel jsem začít brzy. Táta byl hospodský, ale k tomu hrál na harmoniku a zpíval. Měl jiné úkoly. Já, když jsem byl k tomu, musel jsem ho velice brzy zaskakovat při čepování, roznášení půllitrů i ostatních úkolech hostinského," jmenuje veselý senior. Rodina jeho matky hospodu vlastní od konce 19. století a od roku 1904 je tu na čepu pivo ze Strakonic.

To z hospody U Hlinků činí nejstarší podnik, kde je na čepu Dudák.

„Dřív u nás bylo plno každý den. V zimě v létě, o svátcích, pořád. Obzvláště v létě jsme měli plný logál. Když se založilo JZD, tak v Úlehli žilo 200 lidí, dnes je to 60. Každej chlap hrál karty, hrály se ale i šachy a kulečník. Za týden se vypilo i 10 hektolitrů piva," vzpomíná.

„Když jsme netopili, tak seděli štamgasti s pivem u nás v kuchyni. Ani jsem si kolikrát nevšiml a byla jedna v noci a já jsem vstával v pět ráno na autobus do fabriky." doplňuje vitální chlapík, jehož receptem na dlouhověkost je vedle stále dobré nálady taky zdejší pivečko.

„Mám u pípy svou sklenici, do které si stále čepuju Dudáčka a celý večer ho ochutnávám," usmívá se.

V hostinci U Hlinků, kterou založil jeho dědeček na počátku minulého století, vyrostl. Také jeho otec ale měl hospodu „jen" jako koníček, živil se jako kameník. V roce 1954 jim lokál znárodnila Strana a hospoda se stala součástí Jednoty. Rodina tu ale mohla dále bydlet a pracovat. Tak je to dodnes. Antonín a jeho otec pracovali na směny a nastavili si je tak, aby vždy jeden mohl být na place, kde si během večera nesedli.

Antonín téměř 42 let pracoval ve strakonické zbrojovce. V důchodu je od roku 1996. „Já jsem končil v pátek a babička v sobotu," vypráví vesele o své o pět let mladší manželce Jarušce, která mu celý život pomáhá. Mají spolu tři děti, společně se těší z pěti vnoučat a čtyřech pravnoučat.

Jeho největší koníček je jeho hospůdka, kde jak sám říká mají otevřeno každý den. Otevírací doba není pevně stanovená a strakonickou jednáctku vám tu natočí kdykoliv během dne.

„Já nemám problém s časem. Já mohu čepovat pořád. Já nebo babička každého obsloužíme, ale nejsou lidi," uvádí s tím, že přes léto sem zavítá i dostatek turistů.

Na ty, co přijdou, čeká velký zážitek v podobě neobyčejného hospodského, jehož jedinečná restaurace nemá svou originalitou a zachovalostí srovnání.

Za celý strakonický pivovar přeje autor tohoto článku hodně zdraví, pohody a ještě mnoho vlastnoručně načepovaných jedenáctek!

Diskuse k článku - napište váš názor
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace