ČTEME SI

Tři české komiksy, Klášter nejsvětějšího srdce, 130: Odyseu a Traum spojuje motiv světa postiženého něčím zlým a zvláštním. Každý z nich s tím nakládá jinak a každý také vzbuzuje jiné emoce, všechny ale dovedou čtenáře pohltit.

Štěpánka Jislová - Klášter nejsvětějšího srdce (2017)

Klášter ztracený uprostřed záhadné toxické mlhy obývá skupina mnichů žijících téměř bez kontaktu se světem. Ven musí s kyslíkovou maskou, přičemž se nedostanou dál než dovolí kapacita zásobníků, které nosí s sebou. Daný stav nezpochybňují a žijí ponoření do každodenní rutinní práce a modliteb. Jediný mnich Stibor se nesmíří s životem, který vede, a začne se pídit po původu neznámé mlhy i po účelu existence kláštera. Postupně začne přicházet na to, že klást nebezpečné otázky není jen tak.

Na této mysteriózně-detektivní zápletce je postavený komiks Klášter Nejsvětějšího srdce, první ryze autorský komiks Štěpánky Jislové. S ponurostí obsahu koresponduje i forma - dominuje pár tmavých odstínů, především barva záhadné mlhy, která tematicky i vizuálně protknula celý příběh. A ten svižně utíká. Autorka se nezdržuje kocháním se scenériemi, ale především živě vypráví. Užíváme si tak napětí z takřka thrillerového dramatu, při kterém vytanou témata individuální svobody, vymanění se ze zhoubného vlivu okolí a hledání vyššího smyslu.

Nikkarin - 130: Odysea (2009)

130: Odysea líčí putování mladého poutníka jménem Bo zemí zničenou válkou a obrovským výbuchem. Narozdíl od protagonisty předešlého komiksu ale hrdinu Nikkarinova díla nepronásleduje nic nepříjemného, a tak prochází světem, jako na procházce parkem.

V Odysee rozdělené do mnoha mini-epizod spolu s ním postupně prozkoumáváme pohádkovo-fantastický svět, utvořený dílem z Malého prince, z Alenčiny říše divů, z verneovek i obrazů Salvadora Dalího. A právě ten Nikarrinovi musel při kreslení nejvíce dýchat na záda. 130: Odysea je rozvolněná jízda nespoutanou fantazií, kde jeden podnět střídá druhý dřív, než o něm stihneme přemýšlet. Hrdina na svých cestách potkává různorodé postavy - lovce hvězd, roboty, dokonce i Rychlé šípy. V jednu chvíli se mu na paty přilepí  Kňch, malé stvoření vnášející do příběhu roztomilost.

V Nikkarovinově dílku kráčíme hlavou mladého knihomola, intelektuála a především snílka. Ten si víc než cokoliv jiného užívá radost z tvoření a objevování, kterou na nás skrze svoje milé postavy dokáže hravě přenést.

Tomáš Motal - Traum (2019)

I Tomáš Motal se vyžívá v surrealismu, oproti Nikkarinovi ale skutečnost pozitivně nepřibarvuje, naopak nás nechává máchat se v těch nejhorších nočních můrách. Ve třech sešitech - Maják 1, Plod a Na konci cesty křížový, které tvoří různé příběhy z jednoho traumovského univerza, postupně cestujeme časem a prostorem. Začínáme v Sovětském svazu roku 1954, poté se přesuneme do ČSSR v roce 1968 a skončíme v České republice na konci devadesátých let. Bídu života v totalitě a post-totalitě tu autor povýšil na hrůzu, svět totiž zaplnil monstrozitami. Zatímco Nikkarin s filigránskou pečlivostí kreslí záhyb pláště vesmírného cestovatele, Tomáš Motal nám s gustem principála v obludáriu předkládá jeden bizarní výjev za druhým. A nebojí se detailů. Krev, chybějící nebo přebývající údy, násilí, nahota…
Zároveň se nad vším vznáší spousta nedopovězeného - odkud se berou všechny ty ohavnosti? Nevyřčenost tu působí stejně silně jako explicitní výjevy, všemu ale vévodí výrazná černobílá kresba, která se do vás doslova vpíjí.