Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy Festivaly

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 749)

    Slavnostně vyladěn a netrpělivý usedám v první řadě, abych uviděl festivalové představení DSB inscenace Vassa Železnovová z pražského Národního divadla.

    Hrana v orchestřišti je pojednána rozkvetlými pelargoniemi v květináčích. Na boční stěně jsou zavěšeny elektro kabely v podobě nepatřičného věnce. Asi je tam zapomněl někdo z osvětlovačů.

    Koukám na program. Vypadá jako rébus. Na zadní straně čtu Raiffeisen Bank, Generální partner. Na přední Národní divadlo, činohra. Titul je natištěn obráceně: Vassa Železnovová.

    Vstupují herci. Představují podnikatelský klan Železnovovů. Foto Patrik Borecký

    Jeviště se probouzí. Šero. Trocha nezbytného dýmu. Lidé omývají obrovitou parybu! Pak ji táhnou někam pryč. Počíná přestavba muzeálních prostor v salón bohatců dnešních dnů. V impozantně vysokém stropu je díra, z ní visí spodní polovina těla muže.

    Vstupují herci. Představují podnikatelský klan Železnovovů. Jejich pohyby jsou zvláštní. Chodí po vychozených chodníčcích chůzí obezřetných. Ač oblepeni mikroporty, hovoří tiše. Jako by hráli „na kameru“. Hlasy ke mně dolétají zřídka. Z pronášených replik je cítit napětí, obavy a strach. Atmosféra Elsinoru z času Hamleta.

    Múza šeptá: Gorkij napsal drama o firmě řízené rodinou. Muž visící z díry ve stropu je její umírající majitel a ti v salonu jsou jeho potenciální dědicové.

    Vassa (Zuzana Stivínová) je středobodem cestiček. Intrikánkou s nehybnou tváří. Železnou lady. Její děti jsou nebohé, posedlé touhou po mamonu plynoucího z dědictví. Semjon (Šimon Krupa) je ovládán svou prostořekou, hloupou ženou Natálií (Jana Pidrmanová). Dcera Anna (Pavla Beretová) se vrací do rodného hnízda jako mírumilovný sup, větřící kořist. V červených šatech je rodinnou Lady Macbeth.

    Syn Pavel (Petr Vančura), přírodou poznamenaný, nešťastný tvor, je herecky nejvýraznější postavou. Jeho protesty vybočující z vychozených chodníčků uctivosti, jsou mnohdy až nechutné. Scéna s exkrementem šokující. Jeho manželka Ludmila (Veronika Lazorčáková), dcera správce Michajla (Pavel Batěk), udržuje hříšné styky s Prochorem (Robert Mikluš), bratrem umírajícího majitele firmy. Zrovna jako její otec s Vassou. Klan má své poddané, věrné služebníky. Všichni vespolek se živí z výnosů firmy. Každý zná tajemství a hříchy těch druhých. Je to život k uzoufání.

    Režisér Jan Frič inscenuje obludárium, čekárnu na smrt všech zúčastněných. Foto Patrik Borecký

    Režisér Jan Frič inscenuje obludárium, čekárnu na smrt všech zúčastněných.

    Rodina je nedočkavá. Přinutí služebnou otrávit majitele, visícímu spadnou boty do salonu, služebná spáchá sebevraždu, strejda Prochor přežene dávkování afrodiziaky a stihne ho infarkt…

    Vassa, adresuje Anně větu: Jsi matka, pamatuj si, že pro dobro dětí a rodiny není hanba nic! Nic není hřích! Pamatuj si to – nic!

    Služebníci přinášejí rodinný stůl. Do křesel, pamatujících ruské baroko, usedají pozůstalí. Vassa, zahalená těžkým kaftanem, připomíná báťušku sedící na vejcích. Dlouhé minuty se rodina dívá němě, bez hnutí do obecenstva. Jako v Gogolově Revizorovi.

    Závěrečná tečka představení je hrůzná.

    Závěť zesnulý majitel firmy nezanechal. Kdo tedy bude dědit? Anna strhává ze stěny orchestřiště kabely a za pomoci lidí z klanu Vassu Železnovovou uškrtí…

    Kdo bude dědit? Foto Patrik Borecký

    Obecenstvo je zaražené. Po dva a půl hodinové produkci potleskem skrblí. Múza šeptá: Něco tolik krutého jsem na jevišti ještě neviděla.

    Vykolébal jsem se z hlediště. Na schodech řekl: Pochopil jsem, proč se Vassa stala inscenací roku. Tvůrci aplikací tichého způsobu minimalistického herectví postihli přesvědčivě zrod raného kapitalismu ve vší jeho nahotě.

    V tramvaji jsem mlčel. Múza byla solidární. Mlčela též.

    Brno – Komín, 11. 6. 2022

    Národní divadlo, Praha – Maxim Gorkij: Vassa Železnovová. Úprava za použití překladu Aleny Machoninové: Marta Ljubková, Jan Frič, režie: Jan Frič, dramaturgie: Marta Ljubková, scéna: Dragan Stojčevski, kostýmy: Marek Cpin, hudba: Jakub Kudláč, light design: Přemysl Janda, video: Patrik Borecký, Dominik Žižka. HráliVassa Petrovna Železnovová: Zuzana Stivínová, Anna, dcera: Pavla Beretová, Semjon, syn: Šimon Krupa, Pavel, syn: Petr Vančura, Natálie, Semjonova manželka: Jana Pidrmanová, Ludmila, Pavlova manželka: Veronika Lazorčáková, Prochor Železnov, Vassin švagr: Robert Mikluš, Michajlo Vasiljev, správce: Pavel Batěk, Duňa, vzdálená příbuzná Železnovových: Lucie Juřičková, Lipa, služebná: Tereza Vilišová, Anisja, služebná: Kateřina Bejčková j.h. Psáno z festivalového uvedení na DSB v Mahenově divadle 28. 5. 2022.

    ///

    Více o inscenaci Vassa Železnovová v Divadelních novinách:

    Národní divadlo, Praha – Maxim Gorkij: Vassa Železnovová

    Facka všem sluníčkářům (pro)

    Bez života (proti)

    Ceny Divadelní kritiky 2021


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 749)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,