Ukazuje Finsko cestu Ukrajině? A lze Rusko alespoň trochu chápat?

Ráno byl na Vltavě dobrý pořad s Martinem Putnou volně o Finsku a trochu jeho minulosti. Tak jsem si o Finsku a jeho dějinách něco přečetl a zajímavé. Napadlo mě, jak je možné, že Finsko, soused Ruska, je nyní jednou ze zemí s nejvyšší životní úrovní, která si dlouhodobě zachovává svou suverenitu a má s Ruskem stabilizovaou hranici, zatímco Ukrajina je na tom mnohem hůře...
Pojďte se se mnou také podívat trochu do minulosti, možná to bude i pro Vás v lecčems zajímavé a pomůže lépe chápat i dnešní konflikt.
Nevěděl jsem vůbec, že Finsko bylo tak dlouho pod nadvládou Švédska a teprve po švédsko-ruské válce v roce 1809, kdy připadlo Rusku, získalo částečnou autonomii jako Finské velkoknížectví, součást Ruského carství a započalo v něm národní obrození. Stačilo k tomu jedno století.
15. listopadu 1917 vyhlásili bolševici v Rusku obecné právo na sebeurčení, včetně práva na úplné odtržení od Ruska, pro všechny národy Ruska. Vyhlášení nezávislosti Finska proběhlo pak následně již 6. prosince 1917. Za necelý měsíc bylo toto akceptováno i ruskou revoluční vládou. Bez bojů, bez válčení, bez ztrát na životech. I to je součást dějin Ruska.
Válka, kterou pak spolu Sovětský svaz a Finsko vedly od 30. listopadu 1939 do 13. března 1940, v lecčems připomíná dnešní konflikt. Útok začal bez vyhlášení války. Sovětský svaz byl za toto ilegální napadení vyloučen 14. prosince 1939 ze Společnosti národů. Konflikt skončil tzv. Moskevským mírem 13. března 1940.
Co útoku předcházelo?
Sovětský svaz se snažil získat části finského území výměnou za pozemky jinde, což zdůvodňoval bezpečností, především ochranou Leningradu, který se nacházel 32 km od hranic. To Finové odmítli. V té době už měla německá armáda zabrané Rakousko, Čechy a Moravu a významnou část Polska a přiblížila se tak až k hranicím Sovětského svazu.
Navzdory výrazné sovětské početní a materiální převaze se Finové útokům dlouho úspěšně bránili a způsobili Rudé armádě těžké ztráty. V únoru 1940 (dva měsíce po zahájení bojů) se sovětské síly přeskupily, změnily taktiku a nakonec se jim podařilo překonat finskou obranu.
Výsledek válečných událostí umožnil tehdejšímu ministru zahraničí Molotovovi dosáhnout po složitých jednáních naplnění sovětských požadavků, které nebyla Rudá armáda dlouho schopna prosadit silou svých zbraní. Po dohodě v březnu 1940 Finsko postoupilo SSSR asi 10 % svého předválečného území.
Lze uvažování Ruska pochopit? Bylo to asi nějak takto?
"Osvobodili jsme Vás od švédské nadvlády, umožnili autonomii, uznali nakonec bez bojů vaši nezávislost, sledovali jsme vzrůst finského polofašistického hnutí Lapua mezi světovými válkami, Němci, se kterými máte dobré vztahy, se blíží k našim hranicím a vy jste nebyli schopni s námi vyměnit ani kus území pro naši bezpečnost v předvečer druhé světové války. Tak nám nezbylo nic jiného, než si ho vzít silou. Pro naši bezpečnost. Protože jsme to byli my, kdo Vám to území dal a vy jste se pak k nám zachovali nevděčně.
Nemusíte s tím souhlasit, ale pochopit se to dá a myslím, že to tak z ruské perspektivy bylo možná asi nahlíženo.
Hodně mi to připomíná dnešní situaci.
A odtud je už jen krůček k úvaze, že když ukrajinští politici v minulosti udělali tu opravdu naivní chybu, že se připravili o jaderné zbraně a špatně odhadli vůli Západu začlenit Ukrajinu do NATO a EU, stejně jako špatně odhadli budoucí reakci Ruska, mohli by se alespoň nyní začít chovat "racionálně" a vzít si příklad třeba z toho Finska.
Vzdání se východu Ukrajiny a zastavení bojů a lidských ztrát by mohlo vytvořit prostor pro sice menší, ale Ukrajinu bez "ruských regionů", která by se mohla, jako Finsko, vydat cestou prosperity a zvyšování životní úrovně. Na to nepotřebujete nutně ani uhelné pánve či úrodná pole, jak ukazuje Finsko, ale ani moře, jak ukazuje třeba Švýcarsko. A hranice? To jsou jen čáry na mapě. Mění se v dějinách každou chvíli...
Finsko sice přišlo v minulosti o část svého území ve válce s Ruskem, ale je to dnes prosperující země, se skvělým školstvím, životní úrovní a vyspělou demokracií. Lidem se tam žije dobře. To samé bych přál i Ukrajincům. A myslím, že k tomu vede jen snaha vyjednat co nejdříve zastavení bojů, i za cenu územních ústupků a teď už chápu vlastně i námitky těch, co kritizují dodávky zbraní na Ukrajinu, protože říkají, že jen prodlužují utrpení obyčejných lidí, ale k ničemu jinému, než mírovým jednáním, vést stejně nemohou a že nic jiného, než dohoda, k ukončení bojů nepovede.
Je to hořká pravda, ale asi lepší, než zůstávat v iluzi, že Ukrajina může tuto válku vyhrát. Čím dřív si to všichni uvědomí, tím lépe. Mohl by to být ne konec, ale naopak začátek prosperity Ukrajiny. Nebyla by to jediná země, která se po jakkoliv hořké porážce zaměřila na vlastní rozvoj a uspěla.
A proč o tom všem píšu?

Protože vidím třeba to dnešní Finsko a přál bych všem Ukrajincům lepší život a hlavně to, aby přestali umírat nevinní lidé. Na obou stranách. Pokud jste dočetli až sem, tak znovu dodávám, že řešení problémů silou odmítám a odsuzuji, můj názor na napadení Ukrajiny se nemění. Jenže dnes tam díky chybám politiků probíhá válka a umírají lidé.
Tak proto je myslím potřeba hledat reálné řešení, jak ten konflikt co nejdříve ukončit.