Najde se v tom každý. Známí herci vezou do Pardubic hru o manželství

Zázračné cvičení je brilantní a dobře napsaná komedie. „Všichni jsme si prošli nějakými manželskými úskalími a přesně víme, o čem hrajeme. Nejspíš se v tom poznají taky všichni diváci a najdou situace, které doma zřejmě prožívají,“ myslí si Stanislava Jachnická, Stanislav Lehký a Josef Vrána, představitelé manželů a vztahového terapeuta.

Pod širým nebem

Další návrat pro umělce představuje samotné prostředí Příhrádku. Kdysi tam totiž sehráli Poprask na laguně. „Tam byla premiéra, kterou jsme teprve přenášeli do divadla. Naroubovali jsme ji na dané prostředí. Padali jsme do kašny, jedla se pizza, pilo se víno.“

Venkovní představení má podle Jachnické nádhernou atmosféru, na druhou stranu horší slyšitelnost. „Je potřeba zvolit jiné technické prostředky. Ale když vyjde počasí a souhra diváků s herci, může to být mnohem hezčí než někde vevnitř v divadle.

Na Pardubice nedají dopustit

Stanislava Jachnická je dnes známá i jako dabérka. Jejím hlasem promlouvá třeba Phoebe z Přátel. Pardubické divadlo pro ni představovalo první a snad jediné angažmá. Jinak totiž zůstává na volné noze. „Měla jsem pocit, že nastupuju do divadla, kde je všechno zkostnatělé a já jako mladá krev to tam musím změnit. Pak jsem zjistila, že to takhle nefunguje. Na angažmá mám jenom krásné vzpomínky. Mě to opravdu přivedlo k herectví. Škola vám dá techniku, ale nenaučí vás praxi.“

Stanislav Lehký se pro změnu v Pardubicích kromě angažmá dokonce oženil. „Mám tady báječného tchána a báječnou tchyni i zbytek širší rodiny. Jezdím sem dost často. V divadle už ale hraju jenom s Městskými divadly pražskými anebo s agenturním představením.“

A Josef Vrána do VČD nastoupil před 38 lety. „Dvakrát jsem se sem vrátil. Pardubice jsem vlastně nikdy neopustil, i když teď jsem napůl Kutnohorák. Mám tady rodinu, syna, vnuka. Angažmá jsem vystřídal hodně, ale asi nikde jsem nezažil, že by to divadlo ve městě mělo takové srdcové místo. Lidi v Pardubicích mají svoje divadlo rádi. Když jsem poprvé odcházel, tak mi Petr Dohnal říkal, že mě lidé v Praze na ulici nebudou zdravit. To je strašně moudrá věta. Tady mě lidé na ulici zdraví dodnes.“