24.4.2024 | Svátek má Jiří


RUSHDIE: Na mušce teroristů

22.6.2022

Návštěvníci veletrhu Svět knihy (8.-12.6.2022) si mohli zdarma odnést mimo jiné českou verzi memoárové knihy Salmana Rushdieho Joseph Anton. Autor líčí léta, která strávil pod policejní ochranou (převážně v Británii, s občasnými výlety jinam) a krycím jménem Joseph Anton po vynesení tzv. fatvy, tj. muslimské klatby. Nakonec málem zahynul při banální autonehodě v Austrálii. Leč přežil, vše sepsal a vydal.

V nouzi poznáš přítele

Snad aby udržel objektivitu a nedával průchod bolestínství, podává každodenní, vleklý zápas „Josepha Antona“ o to, aby jeho život a život jeho nejbližších neupadl do živoření, ve třetí osobě jednotného čísla („on“). Pod dlouhodobým tlakem se totiž láme nejeden charakter popř. projeví se naplno dosud ne tak patrné povahové specifikum (u jedné z Rushdieho životních partnerek např. mythomanie, tj. bájivá lhavost; detailní, pedantické výstupy ze součinnosti dvou tajných služeb posléze její výmysly vyvracejí) …

Knihu lze pojmout jako ilustraci rčení „V nouzi poznáš přítele“. Pořekadlo jako by mezi „kulturníky“ dokonce platilo umocněně… Rushdieho nefalšovaným přítelem se prokáže být třeba spisovatel (kolega / konkurent) Ian McEwan. Ten lamentacím jistého příslušníka britské královské rodiny, kolik že ochrana Rushdieho stojí britské daňové poplatníky, kontruje výrokem, že ochrana dotyčného příslušníka královského rodu stojí tytéž poplatníky daleko více, aniž by ovšem dotyčný cokoli kloudného napsal. (Zpráva o letech v klatbě poskytuje, jak vidno, jaksi bokem vhled do kulturního dění a do „kulturní politiky“ nejen v Británii.)

Úplnost, sečtělost, čtivost

Českou verzi Rushdieho zprávy, kterou jsem si z veletrhu odnesl a za kterou tímto nakladatelství Paseka děkuji, jsem doma porovnal s anglickým originálem. Konstatoval jsem především úplnost. Nic nechybí. To žel není samozřejmé. Někteří překladatelé jako by se řídili zásadou „Čemu nerozumím, to vynechám“. Anglosaští autoři (či jejich agenti) zpravidla své zahraniční partnery k úplnosti smluvně zavazují. Závazek úplnosti byl tedy dodržen.

Překladatelé dále pečlivě vyhledali / ověřili oficiální české názvy všech literárních děl, na něž autor odkazuje. A že jich není málo! Dokonce i výstupy ze hry spočívající v komickém komolení těchto názvů jsou do češtiny převedeny elegantně, ano excelentně.

Český text je velice čtivý, není psán „překladatelštinou“, nýbrž plnokrevnou češtinou. Ani to dnes žel není samozřejmostí.

Islamofobie a legislativní iniciativa

Po absolutoriu celkové úrovni překladu, jeho čtivosti a eleganci nelze nezmínit některé chybky v terminologii.

„Byl stvořen nový svět, který měl pomoct slepým zůstat slepými: islamofobie.“ (s. 307, slovo „islamofobie“ zvýrazněno v textu, slovo „svět“ zvýrazňujeme) „A new word had been created to help the blind remain blind: Islamophobia.“ (originál s. 344, slovo „Islamophobia“ zvýrazněno v textu, slovo „word“ zvýrazňujeme). Autor rozebírá nový výraz jako součást korektnické novořeči. V důsledku přehlédnutí se ze slova („word“) stal pro české čtenáře „svět“ („world“)… Svérázný to příspěvek do mezinárodních debat na dané téma! Ponechání chyby korektorem jako by symbolizovalo stav, kdy do konceptu „islamofobie“ není radno jakkoli rýpat. Rushdie si dovolil dost, překladatel mu to narušil, znovu věc otevřít / poopravit si už nikdo netroufne …

„… Blairův kabinet se ani v následujících letech nepřestával pokoušet postavit kritiku církve – například islámu – mimo zákon.“ (s. 460, zvýrazňujeme) „ … the Blair government continued to try to find ways to making it illegal to criticise religion – i.e. islam – for several years.“ (originál s. 521, zvýrazňujeme) Islám nic jako „církev“ nezná. Tedy selhání na poli religionistiky (nauky o náboženstvích). Rushdie píše jednoznačně o pokusech zatrhnout kritiku „náboženství, tj. islámu“. Následuje až kafkovská pasáž, kterak se na příslušná úřední místa vypravil s komikem Rowanem Atkinsonem (známým jako „pan Bean“). Čtenář se zasměje, pokud jej ovšem neodradila nenáležitá zmínka o „církvi, například islámu“ …

Odstřelovač / ostřelovač

Když po třech letech v Británii zavítá „Joseph Anton“ na otočku do New Yorku, ptá se šéfa policejního týmu, jaká opatření by provedl, kdyby místo spisovatele hlídal ve stejných lokalitách amerického prezidenta. Odpověď: „Kdybyste byl prezident Spojených států, uzavřeli bychom spoustu těchhle bočních ulic a na střechách podél trasy bychom rozmístili ostřelovače …“ (s. 278, zvýrazňujeme) „Sir, if you were the president of these United States, we´d close down a whole bunch of these side streets here, and, sir, we´d have snipers on the rooftops along the route …“ (originál s. 312, zvýrazňujeme) Místo „ostřelovače“ mělo v českém textu stát „odstřelovače“. „Odstřelovač“ likviduje přesně vymezený cíl. „Ostřelovač“ ostřeluje, tj. bez rozlišení devastuje určitou lokalitu se vším živým. (Trefí-li „odstřelovač“ cokoli jiného než daný cíl, čeká jej potahování – viz izraelský seriál Fauda.)

V době, k níž se Rushdieho memoárová kniha vztahuje, působili ještě „odstřelovači“ i mezi džihádisty (překlad žel selhává také zde): „Bezpečnostní tým jej varoval, že by se nablízku mohli vyskytovat ostřelovači. Budova přes ulici „měla vazby na Libyjce“… Bleskově ho odvedli pryč.“ (s. 293, zvýrazňujeme, správně mělo v textu stát „odstřelovači“) „The security team spoke of ´the risk of snipers´. The building across the street ´had Libyan connections´… He was spirited away.“ (originál s. 329, zvýrazňujeme) Zjednodušeně lze konstatovat, že sebevražednými atentáty z 11. září 2001 přešli džihádisté od cíleného „odstřelování“ (s -d-) na paušální, plošné „ostřelování“ (bez -d-). Tento posun paradoxně ukončil exponované postavení Rushdieho jakožto přednostního džihádistického cíle …

Rushdieho memoáry, přes pár výše uvedených chybek i v češtině čtivé, podávají tedy působivé svědectví z první ruky o fázi džihádismu, dnes již převážně historické, která vycházela z koncepce „odstřelení“ vybraného konkrétního („přednostního“) cíle a ušetření jeho okolí. Někteří ovšem – jak Rushdie připomíná – draze (někdy i životem) zaplatili spolupráci či projev solidarity právě s tímto individuálním cílem …

František Schilla

Odkazy:

Rushdie, S.: Joseph Anton. Vzpomínky. Přeložili Lukáš Nový a Barbora Punge Puchalská. Vydalo nakladatelství Paseka s.r.o. v Praze a Litomyšli roku 2012. Odpovědný redaktor Milan Macháček. Vydání první. 564 s.

Rushdie, S.: Joseph Anton. A Memoir. Vintage Books London 2013. 636 s.