Apolena Rychlíková: Dřív politici označovali sociální dávky za parazitismus. Dnes vláda vybízí k jejich čerpání. Komplexní sociální politiku ale ignoruje
Na twitterovém účtu předsedy vlády Petra Fialy se po nedělní účasti v pořadu Partie objevil překvapivý příspěvek. Předseda ODS se v něm chlubil: „Výrazně jsme zvýšili množství domácností, které mají nárok na sociální dávky.“ Trochu komicky napsaná věta měla evokovat, že se důsledkem jemných změn v možnostech čerpání sociálních dávek o tyto příspěvky hlásí více domácností.
To je samozřejmě dobře, nicméně jich stále není tolik, kolik na ně má nárok. Vinu hledejme i u politiků, kteří si léta stavěli politické kampaně na sice lživé, ale o to víc funkční premise, že dávky jsou zneužívané a skončit na nich je vlastně ostuda.
Čtěte také
Byla to právě ODS a její tehdejší předseda Petr Nečas, komu se téma údajného zneužívání sociálních dávek podařilo masivně rozšířit do společenského povědomí. Lokální hvězdy této strany – především ti ze severu Čech, Ivana Řápková nebo tehdejší kandidát na senátora z Litvínova Daniel Volák – si na nenávistné rétorice (často s rasistickým podtextem) o zneužívačích udělali kariéru.
Nutno ovšem dodat, že za hlasité podpory špiček občanských demokratů, ať už jde o zmíněného Nečase nebo Miroslavu Němcovou. Větší represe vůči lidem, kteří dávky potřebují, se pak naplno projevila v politice ministra Jaromír Drábka (za TOP 09), architekta současného byrokratického, tvrdého a nárokového systému, se kterým se nyní zděšeně potýká stále více lidí.
Sociální dávky a sociální politika
Pokřivená představa o lidech na dávkách se důsledkem zvyšující se represe a neustálých debat o parazitismu usadila a zakořenila. Najednou se na lidi v nouzi nedívalo jako na potřebné a ohrožené, ale jako na ty automaticky podezřelé.
Čtěte také
Složitost dávkového systému, míra kontroly u některých typů dávek a všeobecně přijímaný narativ o zneužívání nakonec vedly k tomu, že si dnes významná část oprávněných příjemců o dávky raději ani nezažádá. Nechtějí být přece ti špatní a závislí.
Současná krize prostupuje najednou celou společností. Jenže nejhůře dopadá na ty, kteří jsou slabší. Chudé domácnosti, senioři, solo rodiče, ale i nižší střední třída. Vždyť mezi strádající a ohrožené u nás patřilo dle průzkumů více než 40 procent lidí. V posledních měsících dál roste počet těch, kteří jsou pod hranicí chudoby, i těch, kterým po zaplacení bydlení a základních výdajů zbývá pouhá stokoruna na den. Je to alarmující. Lidé, kteří dnes končí v nouzi, by ale měli mít i jiné možnosti, než žádat o složité a stigmatizované dávky.
Je v pořádku, že se o dávkách mluví konečně v jiných souvislostech a jiným jazykem. Vydávat však sociální dávky za sociální politiku je opravdu matení veřejnosti. Zvlášť takhle zničehonic, za stále velmi nevstřícného nastavení možností jejich čerpání a bez ochoty posílit kapacity na úřadech práce. Česko nepotřebuje více lidí na sociálních dávkách. Potřebuje třeba lepší mzdy, dostupné bydlení, efektivní řešení dluhů, kvalitní veřejné služby nebo i jiný systém přerozdělování či alespoň debatu o něm. Nic z toho tu – na rozdíl od roztáčející se spirály sociálního úpadku – zatím nemáme.
Autorka je komentátorka serveru A2larm
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
