FENOMÉN: STÍN UPÍRA (20)

Psal se rok 1932, místo: Stockholm, Švédsko. Na předměstí Atlasu v tomto městě žila atraktivní mladá žena jménem Lilly Lindeströmová. Kdysi byla Lilly mladou ženou, která toužila založit rodinu. Manželství se však pro ni stalo hořkým zklamáním a ve svých 22 letech se rozvedla. Poté Lilly opustila rodné Malmö a přestěhovala se do Stockholmu, kde ji nedostatek pracovních příležitostí nakonec donutil k prostituci. Lilly Lindeströmová byla ženou, která předběhla svou dobu. V oblasti, kde se většina sexuálních pracovnic musela odvážně pohybovat po chladných ulicích v okolí Sankt Eriksplan, pracovala v relativním pohodlí svého stísněného bytu. Ve špinavém domě, kde bydlela, byla jediná, kdo měl telefon, což jí vyneslo přezdívku "dívka na zavolání". A dařilo se jí dobře, měla stálou klientelu "volajících gentlemanů". Psala se 30. léta 20. století, doba finančních potíží po celém světě. Ale Lilly měla vždycky peníze po ruce, vždycky se dobře oblékala, dokonce vlastnila rádio, což byl luxus, který si mohl dovolit jen málokdo z jejích vrstevníků.

Dne 30. dubna je ve Švédsku Valpuržina noc, starobylý křesťanský svátek, který se slaví, aby se získala ochrana proti čarodějnicím a čarodějům. V roce 1932 na takové věci samozřejmě nikdo nevěřil, ale lidé stále zapalovali ohně, aby zahnali zlé duchy, a svátek se stále vyznačoval sborovým zpěvem, ohňostroji, hudbou a tancem. Ve Stockholmu se veřejné oslavy soustředily kolem Djurgardenu, ostrova uprostřed města, který je součástí Královského národního parku. Lilly a její kamarádka Minnie Janssonová, další prostitutka, plánovaly účast na těchto oslavách v noci 30. dubna 1932. Probíraly své plány, když Lilly začal zvonit telefon. Byl to klient, který se ptal, zda může přijít. Lilly samozřejmě souhlasila.V tu chvíli Minnie opustila byt a šla do nedalekého obchodu koupit mléko. Když při návratu procházela kolem Lillyina bytu, zvuky zevnitř jí napověděly, že Lilly baví svého klienta. O chvíli později Minnie uslyšela klepání na dveře. Šla otevřít a na prahu našla Lilly, která byla až na kabát nahá. Zeptala se, jestli si může půjčit kondom. "To je ten chlap, co volal předtím?" "Ano," odpověděla Lilly. Minnie se zeptala. Lilly potvrdila, že ano. Vracela se asi za deset minut a žádala o půjčení dalšího kondomu. To bylo naposledy, co Minnie Janssonová viděla svou kamarádku živou.

Kolem deváté hodiny večer, tedy v čase, kdy se dohodly na odjezdu do Djurgardenu, zaklepala Minnie na Lillyiny dveře. Když se zevnitř neozvala žádná odpověď, usoudila, že Lilly už odjela na festival, možná ve společnosti pána, kterého bavila. Doufala, že Lilly někdy během večera dožene, ale na akci svou přítelkyni neviděla. Když se Minnie vrátila sama domů, znovu zaklepala na Lillyiny dveře. Stále bez odpovědi. Následující tři dny zůstávaly dveře bytu Lilly Lindeströmové tvrdošíjně zamčené a její pobyt byl záhadou. Nakonec se znepokojená Minnie vydala za Ruth Jonssonovou, správkyní domu. Společně se vydaly za Emmou Lundgrenovou, další blízkou přítelkyní Lilly. Ani Emma Lilly neviděla. Obě se měly setkat 2. května, ale Lilly se neukázala. Poté, co mezi sebou probrali své možnosti, se trojice dohodla, že tomu dají ještě jeden den a pak půjdou na policii. Lilly byla oficiálně nahlášena jako pohřešovaná 4. května. Do jejího bytu byl poté vyslán policista, aby ji zkontroloval. Když zjistil, že dveře jsou bezpečně zabouchnuté, přivolal hasiče, aby je vyrazili. To, co našli uvnitř, vyvolalo ve městě, ba v celé zemi, vlnu odporu a zděšení.  

Nahá mrtvola Lilly Lindeströmové ležela obličejem dolů na otomanu, zátylek měla pokrytý zčernalou krví. Její život ukončily tři mohutné rány do lebky, které podle koronera byly zasazeny při análním sexu Lilly a jejího klienta. Zbraň, která ji zničila, pravděpodobně páčidlo, železná trubka nebo jiný těžký nástroj, byla z místa činu odstraněna. Ve skutečnosti bylo místo mimořádně uklizené, Lillyino oblečení bylo úhledně složené a vyskládané na židli vedle jejího znetvořeného těla. Nejpřekvapivější vzhledem k krutosti zločinu byla absence krve na okolních plochách. Vrah zřejmě strávil nějaký čas úklidem, než odešel. Podle koronera byla Lilly mrtvá dva až tři dny. To, co bylo popsáno, je zatím poměrně nenápadná vražda, i když brutální. Prostituce byla vždycky nebezpečným povoláním a bohužel se vždycky najdou oběti. Případ Lindeströmové se však chystal odbočit do surreálna, když koroner konstatoval, že tělo bylo vykrvácené - téměř úplně zbavené krve.

Nevědělo se, co mohlo způsobit tak velkou ztrátu krve, ale policejní šéf Alvar Zetterquist rychle potlačil divoké fámy, které začaly kolovat mezi jeho muži. Ty tvrdily, že nešťastnou ženu zavraždil nějaký ghúl, vypustil její krev do nádoby a odnesl ji s sebou. Řekl svým důstojníkům, aby se pustili do skutečné policejní práce, a vyslal je do Sankt Eriksplanu, aby vyslechli místní prostitutky. Měly nějaké klienty se zvláštní úchylkou na krev? Nepotulovaly se v okolí nějaké podezřelé postavy? Byl tu někdo, koho by měla policie prověřit? Pouliční prostitutky (alespoň ty, které s policií mluvily) nabízely skutečnou galerii pochybných postav. Nikdo, kdo by mohl mít něco společného s Lilly Lindeströmovou. Policejní oddělení vražd mezitím pracovalo na mnohem cílenějším vyšetřování. To se soustředilo na domněnku, že Lilly svého vraha pravděpodobně znala a že to mohl být jeden z jejích stálých zákazníků, možná muž, který jí předtím večer volal.

V honbě za touto teorií detektivové vystopovali všechna jména v Lillyině adresáři a každého z nich vyslechli. Získali také štos vizitek nalezených v bytě a postup zopakovali. Mnozí z nich byli kapitáni průmyslu, městští úředníci, duchovní a podobně. Byli více než ochotní spolupracovat, i kdyby jen proto, aby se vyhnuli veřejnému jmenování. Všechny je bylo možné pohodlně vyloučit. Zatímco tohle všechno probíhalo, začal kolovat detail, který policie doufala, že se nepodaří dostat na veřejnost, ten o zjevném vysátí krve z mrtvoly. Bylo to v době, kdy byl zájem o upíry na vrcholu, především díky uvedení hororové klasiky Dracula s Belou Lugosim v hlavní roli. Mnozí obyvatelé Stockholmu se upřímně báli, že do jejich krásného města dorazila taková bytost. Pro jiné však bylo toto monstrum mnohem přízemnější, i když neméně děsivé. V předchozím roce byl popraven německý sériový vrah Peter Kürten a v novinách se objevily krvavé popisy jeho zločinů. Kürten byl známý jako "Upír z Düsseldorfu" a tuto přezdívku si zasloužil. Byl posedlý krví a zabíjel výslovně za účelem ukojení své touhy. Jeho zpovědi obsahovaly názorné popisy extáze, kterou zažíval, když vytahoval krev z otevřených ran svých obětí.

Panovaly obavy, že se ve Stockholmu vynořilo monstrum podobné Kürtenovi, že zabil Lilly Lindeströmovou a napil se její krve a že brzy udeří znovu. Tyto obavy dosáhly šest týdnů po vraždě vrcholu, když deník Aftonbladet oznámil, že na dvoře domu Lilly Lindeströmové byla nalezena naběračka potřísněná krví. Podle zprávy ji vrah použil k odebrání Lillyiny krve. Pak zvedl naběračku ke rtům a napil se z ní. Tato senzační zpráva vyvolala ve městě paniku a vyvinula obrovský tlak na policii, aby "Atlasova upíra" dopadla. Zoufalé úřady podepsaly zatykač na pasáka jménem Pettersson, jehož manželka tvrdila, že se 1. května v časných ranních hodinách vrátil domů celý od krve. Pettersson zůstal ve vazbě deset dní a celou dobu protestoval proti své nevině. Nakonec byl propuštěn poté, co mu jiný pasák poskytl alibi. Poté se policie zaměřila na Ragnara Nilssona, někdejšího milence Lilly Lindeströmové. I on byl odstraněn. Stopa vychladla. Brzy už nebylo po čem pátrat. Město zatajilo dech a bylo si jisté, že "upír" znovu udeří. Tento typ vraha se málokdy zastaví u jedné oběti.

Atlasský upír se však ukáže být výjimkou. Nikdy si nevyžádal další oběť, alespoň ne tak hrůzným způsobem, jakým zavraždil Lilly Lindeströmovou. Lilyino tělo bylo převezeno zpět do Malmö k pohřbení a policie nakonec na případu přestala pracovat pro nedostatek stop. Totožnost jejího vraha zůstává dodnes záhadou. To však neznamená, že neexistují teorie o tom, co se v onom ponurém bytě oné dubnové noci stalo. Nejčastějším sporným bodem je, zda byla oběť skutečně zbavena krve. Vypouštění tekutin z těla vyžaduje určitou odbornost. A i kdyby se to vrahovi podařilo, stejně by musel svou kořist z místa činu odnést. Průměrné lidské tělo obsahuje asi deset litrů krve a váží kolem deseti kilogramů. Jak to vrah mohl převézt, aniž by byl spatřen na ulicích, kde se to hemžilo účastníky zábavy? Nejzřejmější odpovědí je, že neměl daleko, že možná bydlel v budově. Přesto policie vyslechla všechny obyvatele a provedla důkladnou prohlídku. Nenašli nic, co by vzbudilo jejich podezření.   

Možná je tedy historka o vyčerpání těla krví výmysl, který vytvořila média, aby z případu udělala senzaci a prodala noviny. Takový je názor švédského kriminologa a spisovatele Leifa Perssona. Persson nevěří, že tělo bylo vysušeno, a zpochybňuje také historku o naběračce a tvrdí, že nikdy nebyla testována na přítomnost krve a pravděpodobně pochází z restaurace v přízemí Lillyho budovy. To zní rozumně, dokud nezohledníte výpověď vyšetřovatele, který na případu skutečně pracoval. Podle Johna Berga byla naběračka nalezena zabalená v zakrváceném ručníku z bytu oběti. Pravda může být nepolapitelná věc a v případě s tak bizarním podtextem je ještě kluzčí. Jak už to u těchto věcí bývá, pravda o věci se pravděpodobně nachází někde mezi extrémy. Je nepravděpodobné, že by z těla Lilly Lindeströmové byla vypuštěna krev, ale je docela dobře možné, že vrah část krve vypil a možná k tomu použil naběračku. Vrazi s touto zvláštní úchylkou jsou sice vzácní, ale nikoli neslýchaní. Jedním z nich je již zmíněný Peter Kürten. Dalším je americký sériový vrah Richard Trenton Chase, takzvaný upír ze Sacramenta. Jedno je však jisté. Vrah Lilly Lindeströmové nebyl nějaký bájný krvesaj. Nebyl to Nosferatu ani hrabě Drákula. Byla to až příliš lidská zrůda.

-pokračování-