Erwin Schulhoff (1894– 1942), který pocházel z pražské židovsko-německé rodiny, byl typickým představitelem doby, již dnes označujeme jako meziválečnou modernu s radikálním opouštěním tradice a mísením stylů a žánrů na nejrůznějších křižovatkách i slepých uličkách.
Prošel bouřlivým stylovým vývojem od schumannovského a lisztovského romantismu k zájmu o atonalitu, neminul ho vliv neoklasicismu, jako klavírista se zajímal o čtvrttónovou hudbu, s představiteli dadaismu se shodl na odporu k buržoasní kultuře a také v jazzu viděl skvělou příležitost, jak provokovat, popuzovat.
