O sankcích a přátelství

Valentin Katasonov

19. června 2022

V epoše sankční války Západu proti Rusku mají občané Ruska dělit státy světa na Rusku nepřátelské a ostatní.

Podle výnosu prezidenta RF jsou nepřátelské ty státy ty, které jednají „vůči RF a ruským právnickým a fyzickým subjektům nepřátelsky“. Vláda vytvořila seznam nepřátelských států. Je v něm 48 států a teritorií. Samozřejmě tam patří USA a Ukrajina, dále Británie, Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Japonsko a Jižní Korea. Přes polovinu z nich jsou členy EU. U některých zemí je jenom jeden typ nepřátelství, a tím je uvalení sankcí proti Rusku.

Na světě je téměř 200 států, z toho po odečtení 48 zbývá něco kolem 150. Těch téměř 150 států jsou tedy potom přátelé Ruska nebo spojenci? Nikoliv. Většina z nich jsou neutrální k válce, kterou vede kolektivní Západ proti Rusku. I mezi těmito téměř 150 státy se najdou takoví, kteří se označují za přátelské, spojenecké, nebo stejně smýšlející jako Rusko.

Sem je možno započítat i Čínu. Začátkem února při olympijských hrách v Číně ohlásili vůdci Číny a Ruska, že oba státy jsou od této chvíle blízkými spojenci. Spojenci se dříve označovali za partnery. Dosud měli blízké vztahy v oblasti obchodní a hospodářské, Nyní se rozšířily i do politiky (a asi i do obrany).

Země BRICS – Indie, Brazílie a Jihoafrická republika si pravděpodobně zaslouží postavení partnerů. Rovněž země ŠOS (Šanghajská organizace spolupráce). Jedná se o devět členů, mezi nimiž je Čína, Indie, Írán, Pákistán, pět středoasijských republik a tři pozorovatelé. Asi nejen za partnery je možno považovat státy z Euroasijské hospodářské unie (EAEU): Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzii a Arménii. Jsou to zároveň členové CSTO a tedy nemohou nebýt spojenci.

K blízkým partnerům a spojencům Ruska patří také Kuba, Venezuela a Nikaragua. Ostatně nedávno podepsalo Rusko s Nikaraguou dohodu o vybudování ruské vojenské základny v této zemi. Už toto je spojenectví.

Vypadá to, že ze sto padesáti zemí je jich možno za blízké partnery a spojence Ruska považovat jen asi deset. Na počet to není moc, ale také to není málo. Je mezi nimi Čína a Indie, jejichž populace společně představuje dvě pětiny obyvatel planety a jejichž celkový HDP činí přibližně jednu čtvrtinu světového HDP.

Avšak je třeba posoudit hlouběji, kdo je skutečným blízkým partnerem a spojencem. Může pomoci pohled na jednání v situaci obtížné pro Rusko i druhou zemi. Washington nyní pomáhá pochopit, kdo je přítel a kdo nepřítel. Američané zkoušejí ruské partnery pomocí takzvaných sekundárních sankcí a nezařazeným zemím vyhrožují, že jestli poruší americké sankce proti Rusku, budou potrestáni.

Peking se v únoru zapřisáhl přátelstvím s Moskvou a během čtyř měsíců plní všechny sankce kolektivního Západu proti Rusku. Asistent prezidenta USA pro námořní bezpečnost Sullivan vystoupil dne 16. června na konferenci washingtonského Centra pro novou národní bezpečnost a prohlásil: „Neviděli jsme, že by Čína pokročila vpřed v nějaké formě přímé vojenské pomoci, nebo že by systematickým úsilím začala pomáhat Rusku vyhnout se sankcím a kontrolám vývozu.“

Závěr je jednoduchý: Rusko si nemůže dělat velké naděje, že mu Čína v sankční válce pomůže. Peking je mezi dvěma ohni. Rusko se musí spoléhat jen na své vlastní síly.

Ani členové EAEU (ekonomičtí partneři), kteří jsou zároveň i členy CSTO, tedy vojenští a političtí spojenci, nejsou spolehliví. Pro ně je větší autoritou Washington než Moskva. Dodržují protiruské sankce, obávají se, že na ně dopadnou sekundární sankce Západu.

Podle zástupce vedoucího administrativy prezidenta Kazachstánu Sulejmanova nebude Kazachstán instrumentem k obcházení sankcí USA a EU proti Rusku. Řekl: „Budeme plnit sankce. I když jsme součástí ekonomické unie s Ruskem, Běloruskem a dalšími zeměmi, jsme také součástí mezinárodního společenství. Nejméně ze všeho chceme, aby se na Kazachstán vztahovaly sekundární sankce USA a EU.“

Prezident Kazachstánu Tokajev o tom otevřeně promluvil v předvečer Petrohradského ekonomického fóra: „Sankce jsou sankce, nechceme je porušovat, tím spíše, že jsme si vědomi toho, že v případě porušení budou následovat ze strany Západu sekundární sankce proti naší ekonomice. Je to složité a delikátní a mohu to nazvat průjezdem mezi Skyllou a Charybdou … Situace je unikátní. Nikdo nemohl čekat, že budeme žít právě v této realitě.“

Podle arménského ministra hospodářství se arménské banky a společnosti bojí padnout pod sekundární sankce. Řekl: „Ve skutečnosti si bedlivě hlídáme, abychom nebyli zasaženi sekundárními sankcemi, protože to nevyhovuje našim zájmům. Chceme jednat tak, abychom se tomu vyhnuli. … Evropští i američtí kolegové dali zřetelně najevo, že by nechtěli použít negativní instrumenty vůči Arménii.“

Jak je s Kyrgyzií. V květnu vstoupily v platnost s EU synchronizované sankce proti Rusku. Země ukončí nákupy řady zboží z Ruska a sama omezí dodávky zemědělských a potravinářských produktů a high-tech výrobků. Kyrgyzský předseda vlády se k zavedení sankcí vyjádřil takto: „Rozhodnutí pro nás nebylo lehké, jak by se mohlo zdát, ale jsme přesvědčeni, že jednáme správně. Naše cesta je Evropa a náš budoucí dům EU. Musíme být maximálně loajální, i když to teoreticky může poškodit vztahy s našimi dřívějšími partnery. V Moskvě si určitě dobře uvědomují, že bráníme své zájmy a svou budoucnost. jsme přesvědčeni, že prezident Putin to pochopí a schválí naše rozhodnutí.“

V EAEU je divná situace. Tři z jejích členů se postavili na stranu Washingtonu a Bruselu v sankcích proti Rusku, které je hlavním účastníkem, jádrem této integrační skupiny.

Dynamika vzájemných investic dosud nesvědčí o úspěšnosti integrace: V letech 2015 až 2021 se objem vzájemných investic snížil o 1.4 %, ze 17,1 miliard na 16,8 miliard. Zvláště patrné snížení bylo loni o 8.8 % ve srovnání s rokem 2020. Převážná část investic přichází z Ruska do druhých zemí. V integračních sdruženích se předpokládá vzájemný obchod ve výši alespoň 40 % z celkového objemu mezinárodního obchodu členských zemí. V EAEU je to jen deseti procentní podíl. Hlavní obchodní zájmy členů EAEU nejsou v Rusku, ale jinde. Výjimkou je Bělorusko. Proto Kazachstán, Arménie a Kyrgyzie tak poslušně plní sankce kolektivního Západu proti Rusku.

Výjimkou v EAEU je Bělorusko. Ještě před sankční válkou bylo Rusko pro něj hlavním obchodním a ekonomickým partnerem. V roce 2021 se Rusko podílelo na zahraničním obchodu Běloruska 49 %, na exportu 41,1 % a 56 % na dovozu. Bělorusko je téměř pod stejnými sankcemi jako Rusko, tento stát je možno skutečně považovat za spojence Ruska.

Ukázalo se, že opravdový spojenec se najde spíše mezi státy, které jsou pod sankcemi kolektivního Západu. Jsou to například Sýrie, Kuba, Venezuela a Korejská lidově demokratická republika. Kolem Tchaj-wanu dnes panuje velké napětí. USA se spojenci mohou Čínu zavalit sankcemi. Jestliže se to stane, může se Čína změnit z formálního spojence na skutečného.

Je potřeba mít na paměti slova cara Alexandra III, že Rusko má jen dva spojence – svoji armádu a své námořnictvo.

Převzato z Fondsk.ru

***

„Druhá fronta“: Proč kazachstánská elita řídí svoji zemi cestou Ukrajiny

Sergej Maržeckij

20. června 2022

Na území SNS je hlavní rušitelem klidu mimo Ukrajinu, která už všechny otravuje, Kazachstán. Tokajev usazený na křesle svého dobrodince Nazarbajeva se na Petrohradském mezinárodním ekonomickém fóru vyjádřil sebevědomě a prý také odmítl řád Alexandra Něvského. Následky přišly brzy.

Sousední Kazachstám pro Rusko znamená jako dřív přátelský stát, ač v posledních letech přechází mezi nepřátele Ruska. Po zahájení vojenské speciální operace na Ukrajině se tento proces zaktivizoval. Za bod zlomu je možno považovat vyjádření Tokajeva na letošním PMEF, kde na jasnou otázku Margarity Simonjanové o uznání nezávislosti DNR a LNR odpověděl záporně. Prý by se narušil princip územní celistvosti státu podle mezinárodního práva: Území obou republik ornačil za kvazistátní.

Podle výrazu tváře Simonjanové i Putina bylo vidět, že čekali jinou odpověď. Navíc několik dní před tím tvrdil, že Rusku není nic dlužen za poskytnutou pomoc počátkem roku 2022, protože pomohl celý blok CSTO: Prý v Rusku někteří lidé situaci překrucují a říkají, že Rusko Kazachstán zachránilo, a ten se mu nyní musí klanět a sloužit mu. A to je zcela neopodstatněné.

V lednu tohoto roku došlo v Kazachstánu k událostem připomínajícím ukrajinský a běloruský majdan. Tehdy sám Tokajev požádal Moskvu o pomoc a poprvé byla struktura CSTO použita v praxi. Vládnoucí režim situaci ustál a na nejvyšších místech Kazachstánu proběhly velké čistky, načež se mírové síly, v nichž byli většinou ruští vojáci, se vrátily domů.

Co se týká Tokajevových prohlášení, jsou v Rusku názory na to, proč se vztahy mezi Moskvou a Nur-Sultanem znatelně vyostřily, rozdílné.

Pakt Putin – Tokajev?

Podle první konspirační úvahy má být dohoda mezi ruskými a kazašskými elitami a všechny tyto řečnické eskapády jsou jen hříčky pro publikum. O podpoře této teorie by prý svědčilo to, že Moskva ztratila Minsk jako svého prostředníka, se kterým mohla dříve obejít sankce. Bělorusko je nyní pod kontrolou Západu a Kreml potřebuje nový průjezd, tajné cesty pro sankcionované zboží a služby. Kazachstán leží mezi Ruskem a Čínou, která je objektivně jakousi nárazníkovou zónou. Možné to je, ale jsou i jiné názory na tuto věc.

Tak se to stalo

Tokajev odůvodnl odmítnutí uznat DNR a LNR za nezávislé státy střetem se dvěma základními normami mezinárodního práva – územní celistvosti státu a práva na sebeurčení. Sama Moskva čekala s rozhodnutím 8 let.

Předpokládá se, že kdyby bylo právo na sebeurčení uplatněno na celém světě, bylo by místo 193 států v OSN více než 500 až 600 států. Byl by z toho chaos.

Prý z této příčiny oficiální Nur-Sultan neuznává nezávislost nejen DNR a LNR, ale také Abcházie, Jižní Osetie a Tchaj-wanu. Ovšem Kazachstánu ve své době nevadilo uznat nezávislost nových evropských států po rozpadu Jugoslávie. Kazašské vládnoucí elity jednají až chorobně, ke všem podnětům ohledně suverenity své země. V referendu o zachování Sovětské svazu se převážná většina obyvatel jednotné země vyslovila pro zachování.

Severní Kazachstán byl dříve součástí Ruského impéria a obavy kazachstánských vedoucích elit jsou pochopitelné. Zvláště s přihlédnutím ke speciální vojenské operaci, při níž jsou od Ukrajiny ve skutečnosti odtrženy Donbas a Azovsko a doufejme, že se rozpad UkroReichu nezastaví.

Není se co divit, že dnes Kazachstán hrdě a nezávisle ukazuje ramena a úplně zapomíná, že ještě před několika měsíci se mohl proměnit na Ukrajinu. Sotva Tokajev převzal moc, jmenoval ministrem informací rusofoba Askara Umarova a Rusa Alexandra Danilova, úzce napojeného na struktury Sorosova fondu, který pracoval pro Rusku nepřátelské Radio Svoboda, jmenoval svým náměstkem. Brzy má být uzavřena obchodní dohoda s Londýnem, o jejíž budoucnosti s nadšením hovořil velvyslanec Kazachstánu v Londýně: „Pokračujeme v partnerství. Brzy navštíví ministr zahraničí Kazachstánu Británii. Doufáme v podepsání dvoustranné dohody o partnerství.“

Převzato z Topcor.ru

***

Západní média oslavila „bankrot Ruska“

RT News

27. 6. 2022

Moskva zaplatila své úroky v rublech poté, co sankce zablokovaly její devizové transakce