24. 6. 2015
Tak nám chce Brusel nadělit právo na bankovní účet. Vlastně už nadělil, teď se implementuje a fungovat by mělo od roku 2016. Pro všechny obyvatele EU, nejen pro občany, ale třeba i pro čekatele na azyl. Nejsem banka, tak by mi to mohlo být vlastně jedno, ale ono není. Není mi jedno, že na právo na práci nesmíme pomalu ani pomyslet, ale právo na bankovní účet mít budeme. Není mi jedno, že právo na zdravotní péči je všelijak omezováno, podmiňováno a rozlišováno, zatímco právo na bankovní účet máme mít všichni bez rozdílu. A nepřesvědčí mě, že bankovní účet skoro nic nestojí. Co je to za způsoby garantovat lidem to, co nutně nepotřebují jenom proto, že je to levné, a přitom jim upírat právo na něco, co je fundamentální podmínkou dobrého žití jenom proto, že je to drahé?
A kde takové právo vůbec skončí? Bude následovat právo na platební kartu, nebo dokonce právo na hypotéku? „Bez bankovního účtu se nemohou evropští občané podílet na životě společnosti,“ prohlašuje eurokomisař pro vnitřní trh a služby M. Barnier. A bez práce snad mohou? Nebo bez zdravotní péče či důchodového zabezpečí? To jsou přece mnohem závažnější překážky plnohodnotného podílení se na životě společnosti, které EU ovšem neřeší buď vůbec, nebo řeší jejich privatizaci a liberalizaci, tedy faktické omezování. Jestli ono nakonec nepůjde spíš o to, že existují „bezpečnostní a praktické důvody pro to, aby se v platebním styku stále méně používala hotovost.“ Tedy o větší kontrolu Evropanů. Tedy spíše o povinnost, než o právo.
Převzato z blogu Tribun
Možná nám to „Znameni Šelmy“ o němž píše sv. Jan v Zjeveni, a bez nějž nepůjde nic nakupovat časem vytetují na předloktí.
Pochopitelně jen pro naše pohodlí – abychom si je nemuseli pamatovat.
Za dávných a dávných časů, kdy hora Říp neměla ještě autentického vlastníka , lid úpěl pod jařmem komunismu a neměl právo ani na vlastního exekutora, jsem ujížděl trolejbusem s hotovostí do prodejny foto-kino, abych realizoval kupní sílu a zakoupil přístroj, vyrobený v zemi, kterou nemohu jmenovat a který se jmenoval Zenit. Trolejbus byl sice skoro prázdný, ale kolem mne se tísnila skupinka deseti dětí , které by za normálních okolností měly být ve škole (já měl odpolední směnu), ale ony byly v trolejbusu. Sice se mi zdálo, že se na mne zbytečně mačkají, když je jinak všude volno, ale najednou… Číst vice »
Platební karty možná mají nějaké výhody, ale z mého hlediska zcela převažuje nevýhoda
absolutní kontroly nad jejich majiteli.
Například po manželově smrti mi banka odepřela přístup ke společnému účtu a kartu
zablokovala, ačkoli na něj chodila jen moje výplata – manželovi chodil invalidní důchod
poštou. Musela jsem si otevřít nový účet a až po dlouhém potupném prošení- že přece z něčeho musím když nic jiného tak platit účty – mi na ni převedli aspoň mou poslední výplatu.
Tenhle problém existoval i u sporožirových účtů, myslím že řešení trvalo 90 dnů – dost na to, aby začaly chodit upomínky, naštěstí nebyli exekutoři.
No třešinka na dortu byla, že jak mi později řekl notář je tento postup
nezákonný, neboli bylo to zneužití úřednické moci – což vidíme denně.