Láska k automobilům, a broukům především, zažehla v srdci letos padesátiletého sběratele už před mnoha lety v době komunismu, kdy všichni měli před domem žigulíka nebo škodovku. Tehdy se Jaromírovu otci naskytla příležitost koupit starší vůz Volkswagen Typ 1 přezdívaný brouk. Do Československa s ním přijel řidič z Afriky, jenže auto se tady porouchalo.
„Táta s kamarády opravil motor, který ‚umřel‘ na jeden válec. A protože tehdy nebyly velké možnosti, udělali ze čtyřválcového motoru tříválcový, vyndali jeden píst. Zaslepili to dřevěným špalkem a udělali další úpravy, co se týče mazání, aby to fungovalo. Takže jsme měli na sídlišti před bytovkou starýho brouka.
Jako děti jsme s ním jezdili za babi a dědou do Karlových Varů na prázdniny, a to i v zimě, když byl sníh a led. Jenže táta neměl na velkou opravu rezavého auta, takže do něj teklo. A když jsme se ségrou seděli vzadu, tak jsme nosili gumovky, protože podlaha byla plná vody. To jsou asi okamžiky, které se mi tehdy dostaly do hlavy a už tam zůstaly,“ vypráví Kostlivý.
Ve Stodu se otevírá muzeum veteránů |
Automobilům se věnoval celý život, od 13 let dělal mechanika rallye a jezdil s týmem po světě na závody.
„V patnácti jsem si sedl i do ostrého závodního auta, v autoservisu jsem se pak dostal i k novějším autům. Přesto ten brouk, který nikdy moc rychlý nebyl, byl můj věčný sen a strašně jsem si ho oblíbil. Byl jednoduchý, funkční a perfektně vyrobený, včetně materiálů. Pozoruhodné byly detaily, třeba vůle šroubů, všechno v jakémkoli stáří vozů fungovalo a šlo povolit, rozebrat. Bylo překvapující, jak to tenkrát vymysleli. Tím pádem se ve mně čím dál víc probouzela láska k tomu volkswagenu,“ vysvětluje, proč časem začal shánět vraky brouků v tuzemsku i v zahraničí a začal je postupně renovovat. Pro jedno auto jel až do Francie.
V expozici jsou k vidění i brouci Volkswagen Bus, s jedním z nich majitel muzea sám jezdí. „Tenhle busík je z roku 1979 v cestovní úpravě originál od Volkswagenu. Koupil jsem ho jako nepojízdné auto od starého pána z Německa. Po opravě jsem s ním jel třeba do Norska k polárnímu kruhu, s dětmi jsem s ním objel za jeden rok osm států. Má zvedací střechu, můžou tam spát celkem čtyři lidi. Má ledničku, rozkládací stolečky a tekoucí vodu,“ vypráví Kostlivý o jednom ze svých nejoblíbenějších aut.
Muzeum veteránů sídlí ve Stodu v Ostrovní ulici a má otevřeno vždy od středy do neděle, a to od 10 do 17 hodin. |
Vysvětluje, že návštěvníkům nechtěl ukazovat jenom zrenovované a nablýskané vozy. „Vystavuji i auta, jejichž renovaci někdo započal a rozebral je a dál už si nevěděl rady, takže zbyla hromada šrotu. Já jsem ho seskládal, aby to auto bylo celé a mělo design, ale má na sobě zub času a patinu toho stáří,“ říká Kostlivý.
Jeho specialitou jsou pak vozy Porsche, jejichž repliky s pomocí dalších spolupracovníků vyrábí. Zaměřil se na modely 550 Spyder a 356 Speedster a věnoval mnoho let tomu, aby získal licenci k jejich výrobě. Vozy dokáže zájemcům zhotovit na míru. Zajistí doklady včetně běžných registračních značek a STK, takže mohou vyjet na silnici.
„Zejména model 550 Spyder se už nedá skoro vůbec sehnat, protože jich bylo vyrobeno jenom 90 kusů, a to pro závodní účely. Po vyřazení těchto vozů ze závodů je pan Ferdinand Porsche nabízel ke koupi svým bohatším zákazníkům, aby si tak uložili a zhodnotili peníze, protože to byla tak malá edice. Jedno z těchto aut se prodalo před dvěma roky ve Francii v dražbě v přepočtu za 12,5 miliardy korun,“ sdělil Kostlivý.
Jednu repliku si postavil i sám pro sebe, a jak říká, je to auto s patinou. „Udělal jsem ho tak, aby vypadalo, jako že je z 50. let a že jsem ho vyndal z nějaké rozpadlé stodoly. Auta, která jsem si krásně zrenovoval, mi totiž při vyjížďkách ničili lidi na parkovištích a podobně. Takže na tohle auto jsem si z Německa objednal speciální matnou barvu, která vypadá jako vyšisovaná. V povrchu karoserie jsme udělali ďolíčky. Chromové rámečky na přední světla jsem na dva roky vyhodil ven, aby zrezivěly. Víčko na nádrž jsem koupil od nějakého Američana ze starého závodního auta. Teď už mi může být jedno, že mi to auto někdo odře a já si ho strašně užívám a bavím se s ním,“ prozradil Kostlivý.
Před sebou má ještě hodně práce. Dosud na zakázku zhotovil něco málo přes deset replik vozů porsche a za dva roky covidu přijal osmnáct dalších objednávek. Dál se ale bude věnovat i muzeu.
