Jak jsem taxikařil s cupovou octavií. A zkuste si to za volantem taky!

Jsou to už čtyři roky, co jsem si na vlastní kůži zkusil závodění mezi profíky – na své dvě účasti v Octavia Cupu nezapomenu do konce života, navíc jsem překvapivě nebyl úplně trapný. Bez jakýchkoliv závodních zkušeností jsem ve svém druhém závodě v životě dokončil na Red Bull Ringu na pátém místě. Navíc za deště, na mokru jsem se závodním autem do té doby neujel ani metr.

Druhý závod Octavia Cupu na Red Bull Ringu: Páté místo!

Krásné to bylo. A teď se mi v Mostě postarali o nával nostalgie. Znovu jsem se posadil za volant cupové octavie, tentokrát tedy už bohužel ne svojí šedivky,  ta už, chudinka, vzala za své. Sice jsem nezávodil, ale i tak to byla pecka.

Taxikaření

Na mosteckém autodromu si totiž můžete koupit zážitkové jízdy na sedačce spolujezdce, dvě kola přijdou na 4900 Kč, tři pak stojí o tisícovku víc. Bylo hrozně fajn sledovat, co rychlá jízda na okruhu dělá se spolujezdci, kteří v závodním autě v životě neseděli. Možná se to nezdá, ale cupová octavia umí vytvořit poměrně intenzivní atmosféru – očesaný interiér s klecí, skořepina s pětibodovými pásy, naprosto žádná izolace, takže skutečně nepřeslechnutelný motor, vibrace na obrubnících a hlavně pro okruhové začátečníky naprosto nezvykle ostré brzdy. Za mě super tip třeba na dárek nebo firemní akci.

První závod Octavia Cupu: Když máte pech

A teď to důležitější…

Jasně, na sedačce spolujezdce to může být hezký zážitek, u čtenáře Auto.cz bych však čekal, že se bude chtít posadit za volant. I tuto možnost v Mostě nabízejí, dvě kola přijdou na 4900 Kč, tři jsou o tisícovku dražší (tedy stejné částky jako za spolujízdu!).

Popravdě, když jsem se dozvěděl, že si v Mostě můžete vyzkoušet cupovou octavii i z pozice řidiče, trošku jsem znejistěl, jestli je to dobrý nápad. Brzdy bez posilovače můžou být nezvyk, ale ty se dají zvládnout i během pár kol. Stejně tak bezprostřednější reakce na plyn nebo velmi strmé řízení, na to kdovíjaké zkušenosti nepotřebujete. Ale na jízdu na slickách… Abyste je zahřáli, musíte jet už opravdu hodně rychle, studené navíc naprosto nefungují. Že je na nezahřátých gumách auto nedotáčivé, to nepředstavuje až takový zádrhel. Na studených gumách však umí cupové octavii na brzdách ustřelit zadek takovým způsobem, že ani nemrknete. Bez varování, bleskově, sotva mžik. Zkrátka šlápnete na brzdu a už se točíte, bez jakékoliv šance na korekci. I pro jinak celkem protřelého šoféra je tohle vyloženě záludné chování, které bez zkušeností se slicky dostane spolehlivě každého.

Škoda Octavia Cup: Jak se ze sériové octavie stane závodní?

Teď už ale strach mít nemusíte. V Mostě s tímto samozřejmě počítali a cupové octavie pro veřejnost vybavili semislicky. Naprosto zásadní a obří změna. Nic z výše popsaného jednoduše nehrozí, auto je najednou od začátku zcela vzorné a stabilní. Přišlo mi, že i geometrie se hodně posunula směrem ke stabilitě zadku - octavii se tak sice chtělo míň zatáčet, byl jsem zvyklý na to, že se zadek na brzdách velmi odlehčí, až trošku vlaje a tím pomůže do zatáčky. Tady nebylo síly, která by s ním hnula. Jak přikovaný. Pro začátečníky ideální nastavení.

Všechno ostatní ale zůstává. Tedy příjemně ostrý motor s výkonem 265 koní, který je hlavně díky hmotnosti 1,1 tuny nutno vidět v trochu jiném světle. Největší zážitek jsou však jeho bezprostřední reakce a už taky zmíněný zvuk. Pro věci neznalé budou jistě zajímavou zkušeností rovněž již probírané brzdy bez posilovače a ABS. Pokud do cupové octavie někdy sednete, rozhodně si zkuste brzdit levou nohou. Nic na tom není, na motokáře taky přece zpomalujete levačkou. Je to závodnější a řekl bych, že i bezpečnější. Pravačkou jste zvyklí brzdový pedál lechtat, tady se musí dupnout.

Znovu pojedeme Octavia Cup!

Stačilo skutečně málo a z nesmlouvavého závoďáku se stalo auto, které nekouše. Pořád spolehlivě vyvolá víc než slušný adrenalin, díky semislickům a vstřícnější geometrii z něj už však nemusíte mít strach. Kdokoliv, kdo umí jen trošičku řídit, si může cupovou octavii vyzkoušet.

A rozdíl v časech slicky vs. semislicky? Změřeny mám jenom slicky, před čtyřmi lety jsem v Mostě zajel za 1:49, nejlepší jako Tomáš Pekař a Petr Fulín byli ještě zhruba o tři sekundy rychlejší. Na semislickách jsem neodjel kompletní kolo – boxy, rovinka a zase do boxů, takže můžu jenom odhadovat. Brzdit jsem musel dřív, do zatáček pochopitelně pomaleji, celá jízda byla taková plynulejší, o hodně míň agresivní, všechno bylo pozvolnější, vláčnější… Nevím, tři, čtyři sekundy? Pět sekund? Asi něco takového. Celkem rychle se dá jet na semislickách, jenom nevydrží takový zápřah jako závodní guma, po pár kolech  musíte nechat pneu odpočinout, vychladnout. Jak jsem už napsal a vy určitě pochopili, obrovský, diametrální rozdíl slicky vs. semislicky.

Málo peněz to za dvě, respektive tři kola, není, ale takto blízko k závodní technice se jinak nemáte moc šancí dostat. Na sedačku spolujezdce se to občas může někomu poštěstit, ale za volant skutečného speciálu moc ne. Stojí to za to!