Prvním krokem vaší práce je nasbírat vzorky pro následný výzkum. Jak často jezdíte do terénu a jak brouky vlastně chytáte?
V terénu jsme skoro každý rok, obvykle na jeden měsíc. Brouci, které studujeme, jsou aktivní přes den. Máme trasu vedoucí pralesem a používáme buď smýkací sít nebo oklepáváme větve na plachtu, případně rozebíráme dřevo. Tito brouci jsou výstražně zbarvení a shlukují se, proto stačí najít dobré místo. Po jeho objevu máme možnost za krátkou dobu získat mimořádně druhově bohaté vzorky. Samozřejmě často to záleží i na počasí a terénu.
Liší se brouci, kteří žijí tropech, od těch, které můžeme najít v naší přírodě?
Většina hmyzu v tropech je stejně velká jako u nás. Když jsem kdysi jel na výzkum poprvé, tak jsem si myslel, že budu chytat velké brouky, ale těch je opravdu jen minimum.
Bývá to v pralesech nebezpečné?
Když se člověk chová opatrně, tak je nebezpečí malé, třeba i hadi se člověka bojí a utíkají. Spíše mohou nastat problematické situace, pokud bychom nerespektovali místní zvyklosti. Například na Papui Nové Guineji mají tamní obyvatelé velmi silný vztah k půdě. Je tedy důležité si napřed od nich vyjednat povolení. Řešení neoprávněného vstupu do lesa může být nebezpečné, v těchto oblastech se používá jako argument i sekera nebo nůž. Proto spolupracujeme s centrem Akademie věd na tomto ostrově a vždy máme doprovod pracovníka, který zná obyvatele a je připravený nejasnosti vyřešit. Už se nám i stalo, že se naši průvodci poprali s lidmi z vedlejší vesnice a druhý den to řešili náčelníci. Ale to je výjimka.
Když pracujete v terénu, žijete přímo ve vesnicích?
Poslední dvě expedice nám velmi pomohla skupina Vojtěcha Novotného z Akademie věd. Poskytla nám přístup k jejich výzkumným plochám v horách, kde je již uzavřena dohoda a místní s výzkumem souhlasí. Tam dostaneme místo k přespání, obvykle společně s místními, ale očekává se od nás, že přijedeme s potravinami. Funguje to tak, že námi přivezené jídlo za dva dny se zapojením všech ve vesnici „zmizí“ a společně s místními přecházíme na obvyklý jídelníček. Když se tedy vracíme z terénu, naši místní spolupracovníci obvykle začnou řezat výhonky z fíkusů a kapradin. Vařené se podávají s rýží. Je nutné ovšem říci, že stále jsme hosty a pozvání na smažené batáty nebo maniok je časté.
Jak se nová metoda zkoumání, pomocí níž jste objevili nové druhy brouků, liší od původního způsobu?
Naše metoda je založená na rozsáhlých genetických analýzách hmyzu, díky kterým získáme mnohem detailnější informace o diverzitě, můžeme charakterizovat jednotlivé druhy a vytvářet hypotézy o jejich příbuznosti. Pokud bychom druhy popisovali dosavadním tempem a způsobem, trvalo by zaznamenání tisíce druhů více než sto let. Takto máme šanci rychle a s mnohem menšími náklady zjistit, kolik je v dané oblasti druhů a jak velké areály osidlují, což je podstatné pro management ochrany přírody.
Dokumentujeme skutečnou diverzitu místo toho, abychom ji pouze odhadovali, klasifikujeme už dříve poznané, a tím vytváříme systém sloužící ostatním biologům. Informace publikujeme a naše data jsou přístupná ve veřejných databázích pro další výzkum a hodnocení dlouhodobých změn diverzity.
Ladislav BocákNarodil se v roce 1961, vystudoval pražskou Karlovu univerzitu, obor zoologie, a Vysokou školu zemědělskou v Brně, obor lesní inženýrství. Mezi lety 2002–2004 pracoval v Institutu pokročilé vědy a techniky na Ósacké univerzitě v Japonsku. Od roku 2010 do roku 2012 působil jako výzkumník pro Přírodopisné muzeum v Londýně. Je profesorem na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a zároveň vedoucí výzkumné skupiny s názvem Biodiverzita a molekulární evoluce v Českém institutu výzkumu a pokročilých technologií CATRIN. Spolu se svou výzkumnou skupinou se zabývá hlavně výzkumem fauny jihovýchodní Asie a Nové Guineje. Zejména analyzují DNA hmyzu a díky tomu objevují nové druhy brouků a získávají detailnější poznatky o těch již dříve známých. Poprvé se do Indonésie podíval v roce 1991 a od té doby tam byl v rámci výzkumu už asi patnáctkrát. |
Proč jsou pro hodnocení biodiverzity přírody vhodní brouci?
Zatím je management přírody založený hlavně na savcích, ptácích a obojživelnících a hmyz je opomíjen, jelikož není tak prozkoumaný. Každopádně má velký potenciál, protože hmyzu existují tři až čtyři miliony druhů. Kromě toho například brouci mají velmi dlouhou evoluční historii, a mnohé dnešní skupiny jsou dokonce starší než kvetoucí rostliny. Pomocí brouků tedy můžeme zkoumat i dlouhodobý vývoj fauny, třeba v souvislosti s pohyby kontinentů.
Jak mohou zjištěné informace pomoct při ochraně přírody?
Pomocí monitoringu jsme na Nové Guineji zjistili, že místní horská fauna je endemická (s vysokým podílem endemitů, tedy organismů vyskytující se pouze na jednom místě – pozn. red.) a to ji činí velmi zranitelnou. Pokud se tedy bude rozhodovat o tom, jak vytvořit síť chráněných území, díky tvrdým datům víme, že budou vhodnější menší pro jednotlivé horské masivy než jeden velký národní park. Když se tam biologové vrátí třeba po sto letech a odeberou vzorky, tak díky získaným údajům o genetické diverzitě budou schopni doložit, jestli některé druhy vyhynuly.
Výzkum vaší skupiny pokryl zhruba 800 lokalit. Na jakém místě jste objevili nejvíce nových druhů?
Nejbohatší výskyt jsme prokázali na Nové Guineji. Našli jsme tam třikrát více druhů, než bylo v této oblasti dosud pojmenováno.
Existují nějaké lokality, kde výzkum dělat nemůžete?
Například střední Afrika je téměř nepřístupná. Pravděpodobně se nám nepodaří navštívit ani Šalomounovy ostrovy východně od Nové Guineje, přestože by to byl úžasný model pro studium osidlování ostrovů. Nemůžeme si totiž takový výzkum logisticky ani finančně dovolit. Kromě toho v některých oblastech bude zřejmě biodiverzita zničena dříve, než ji někdo bude schopen prozkoumat.
Když jste nalezli kolem tisíce druhů brouků, které dosud věda neznala, zabýváte se i jejich pojmenováním?
Pojmenovat tisíc nových druhů znamená asi 1 500 stran textu a ilustrací. Je to objem práce, který nejsme schopni zvládnout. Kdybychom objevili jeden nový druh primáta, tak by to byl obrovský úspěch, ale kdybychom pojmenovali tisíc druhů brouků, tak to vlastně nikoho nezajímá. Mnohem cennější jsou DNA data, která mají uplatnění v budoucnu. Ovšem, ty exempláře máme, třeba je někdo jednou pojmenuje.
Čím se zabýváte kromě analýzy DNA hmyzu?
Naše skupina zkoumá i evoluci zbarvení brouků. Právě díky DNA jsme byli schopni ukázat, jak evoluce vytváří mimikry, tedy jak se jedovaté druhy vzájemně napodobují, aby se chránily před predátory. Kromě toho zkoumáme funkci genů řídících vývoj od larvy k dospělci a toxiny, které brouci používají k usmrcení kořisti.
Jaké máte plány do budoucna?
Biologie se v současné době velmi rychle vyvíjí a nové technologie, vyvinuté původně pro medicínské obory, jsou přístupné i pro základní biologický výzkum. Sestavení genomu nějakého organismu je dnes otázka několika týdnů. Technologie tedy jsou a my máme šanci se o životě dozvědět mnohem víc – nejen o diverzitě, ale i o mnoha látkách, které mohou mít nečekané využití.
