„Vesper“ KVIFF 2022 recenze: zvláštní nový svět ožívá v oduševnělé sci-fi

Mladá dív­ka putu­je pus­tou posta­po­ka­lyp­tic­kou kra­ji­nou a hle­dá lék pro své­ho umí­ra­jí­cí­ho otce ve fil­mu Vesper, novém evrop­ském kopro­dukč­ním sním­ku, kte­rý měl ten­to víkend svě­to­vou pre­mi­é­ru na Mezinárodním fil­mo­vém fes­ti­va­lu Karlovy Vary a hrál se v hlav­ní sou­tě­ži.

Příběh fil­mu Vesper sice čas­to půso­bí kon­venč­ně, ale pozor­nost věno­va­ná detai­lům, s níž reži­sé­ři Kristina Buozyte a Bruno Samper oži­vu­jí svůj svět, je sku­teč­nou hvězdou před­sta­ve­ní. Jedná se o plně rea­li­zo­va­nou, až dechbe­rou­cí vizi, kte­rá ospra­vedl­ňu­je neob­vyklou nabíd­ku žánro­vé­ho fil­mu, jenž se hra­je v sou­tě­ži na význam­ném fes­ti­va­lu.

Neobvyklý svět Vesperu pomá­há před­sta­vit úvod­ní škra­boš­ka: lid­stvo se poku­si­lo nabou­rat svě­to­vou bio­sfé­ru, aby vylé­či­lo pan­de­mii, ale nako­nec způ­so­bi­lo apo­ka­lyp­tic­kou udá­lost. Nyní byly vyhu­be­ny všech­ny živo­čiš­né dru­hy, zatím­co u nových rost­lin se vyvi­nu­ly zna­ky podob­né živo­čiš­ným.

Světová eli­ta žije v opev­ně­ných měs­tech zva­ných Citadely a posky­tu­je výživ­ná seme­na těm ven­ku; seme­na, kte­rá byla gene­tic­ky upra­ve­na tak, aby posky­to­va­la jedi­ný výnos a udr­že­la nešťast­ní­ky ve svých služ­bách.

Raffiella Chapmanová hra­je titul­ní Vesper, kte­rá zaha­ju­je film mrcho­žrout­stvím v opuš­tě­né kra­ji­ně, jež se sklá­dá z bahni­tých bažin a před­ví­da­tel­ných lesů. Litevské lesy se skvě­le hodí k ponuré­mu, ale naděj­né­mu tónu fil­mu, v němž se mísí posta­po­ka­lyp­tic­ké sci-fi ve sty­lu Šíleného Maxe s atmo­sfé­rou evrop­ských lido­vých pohá­dek.

Mladá Vesper je sama něco jako bio­hac­ker­ka a expe­ri­men­tu­je s podiv­ný­mi nový­mi rost­li­na­mi ve sna­ze zachrá­nit své­ho otce Daria (Richard Brake), upou­ta­né­ho na lůž­ko a posti­že­né­ho nezná­mou nemo­cí. Živé, čas­to neo­no­vě zbar­ve­né rost­li­ny, kte­ré obý­va­jí Vesperin svět, zahr­nu­jí bles­ko­vě se vzná­še­jí­cí liá­ny podob­né pija­vi­cím, spo­ry, kte­ré vyska­ku­jí z pod­zem­ních nor, když ucí­tí pohyb, a keře, kte­ré při vyru­še­ní vystře­lu­jí ohni­vé pro­jek­ti­ly.

Přestože je Brakeova posta­va zce­la nepo­hyb­li­vá, při­po­ju­je se k Vesper na jejích cestách pro­střed­nic­tvím vzná­še­jí­cí­ho se kulo­vé­ho dro­nu ozdo­be­né­ho ruč­ně malo­va­ným obli­če­jem a la Wilson ve fil­mu Cast Away. Dron, sku­teč­ná rekvi­zi­ta, se v sobo­tu večer vzná­šel na jeviš­ti, aby se při­po­jil k čle­nům herec­ké­ho obsa­ze­ní a štá­bu Vesper ve Velkém sále hote­lu Thermal a posta­ral se o neza­po­me­nu­tel­ný fes­ti­va­lo­vý vrchol.

Vesper má altru­is­tic­kou misi, ale sto­jí pro­ti zákeř­né hroz­bě: své­mu strý­ci Jonasovi (Eddie Marsan), posta­vě podob­né Billu Sikesovi, kte­rý sbí­rá krev od své sku­pi­ny vydě­dě­ných dětí, aby ji vymě­nil za seme­na Citadely. Marsan posky­tu­je Vesper pat­řič­ně odpor­né­ho padou­cha, i když jeho cha­rak­te­ris­ti­ka čas­to půso­bí jed­no­tvár­ně; jeho moti­va­ce jsou pří­liš čas­to nevý­raz­ně a před­ví­da­tel­ně zlé, mís­to aby byly logic­ké.

Záblesk nadě­je posky­tu­je Camellia (Rosy McEwen), elit­ní člen­ka Citadely, kte­rá ztros­ko­tá za zdmi své sva­ty­ně a dosta­ne se do Vesperiných hro­zi­vých bažin. Zatímco ji Vesper ošet­řu­je, dozví­dá se, že v Camelliiných genech se mož­ná skrý­vá tajem­ství, jak pomo­ci její­mu otci... a nespočtu dal­ších lidí.

Ačkoli je Vesperina záplet­ka šab­lo­no­vi­tá - hle­dá­ní léku ve svě­tě zpus­to­še­ném virem, zom­bi­e­mi nebo jiným neštěs­tím je osvěd­če­ným sci-fi tro­pem - živý, dýcha­jí­cí svět, kte­rý film vytvá­ří, je oprav­du na co se dívat.

Velká péče věno­va­ná vytvo­ře­ní nápa­di­té flóry, mecha­nic­kých výtvo­rů, rekvi­zit v poza­dí a drs­ných kulis Vesperu je patr­ná téměř v kaž­dém zábě­ru; zatím­co ve fil­mu Star Wars se tako­vé věci pova­žu­jí za samo­zřej­most, vidět je v nezá­vis­lé evrop­ské pro­duk­ci je osvě­žu­jí­cí.

Měřítko fil­mu Vesper je sice malé - děj se z vel­ké čás­ti ome­zu­je na litev­ské lesy -, ale jeho záběr je vel­ký; reži­sé­ři Buozyte a Samper, kte­ří před­tím spo­lu­pra­co­va­li na fil­mu Mizející vlny z roku 2012, se své vel­ko­le­pé vizi věnu­jí i přes­to, že jsou ome­ze­ni scé­ná­řem. V čele s dvo­ji­cí sil­ných herec­kých výko­nů Chapmanové a McEwena je Vesper suges­tiv­ní ces­tou pod­ma­ni­vým novým svě­tem.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový