Denisa Petráš Ballová: "Slabé kusy nechci v životě ani na tréninku."

Léto se blíží a to je ve světě amatérské kulturistiky okurková sezóna - moc se toho neděje. My tak alespoň máme prostor na vzpomínání a hodnocení uplynulých měsíců. V minulých rozhovorech jsem zavzpomínali s Reném Blahovským a Matějem Vaiglem, dvěma novopečenými profesionály v Elite Pro lize. Dalším, kdo si toto právo vybojoval, je dlouholetá závodnice kategorie bodyfitness, která si stihla odskočit i mezi wellnessky. Teď už však zpátky ve starém sedle prohnala soupeřky na nedávném Diamond Cupu Czechia a nenechala nikoho na pochybách, že mezi českými závodnicemi patří v této kategorii na špičku. Deniska je žena rázná, což pochopíte z následujících odpovědí, a na tvrdý život ona má ještě tvrdší odpověď. Nehledá výmluvy a nic než kovy nejcennější neakceptuje. Není to však projev arogance, pouze vědomí toho, že když se spojí genetická predispozice a absolutní disciplína, výsledky se dostaví. Nemusí to být hned, ale s trochou trpělivosti tomu tak jistě bude. Úspěšná závodnice, silná žena a manželka bývalého světového rekordmana v silovém trojboji Denisa Petráš Ballová.

Denisko, vítám tě po delší době opět u nás. Rozhovor děláme u příležitosti tvého velmi úspěšného víkendu, kdy jsi na Diamond Cupu získala dvě zlata. S jakými ambicemi jsi šla do přípravy?

Moc děkuji za přivítání, Péťo, a zdravím čtenáře Ronnie.cz. Do přípravy jdu s ambicemi připravit se co nejlépe a tím, jak se mi to blíží, tak s ambicemi vyhrát. Každý chce vyhrát! Ale co jsem si všimla, tak teď se rozmohl zase nějaký nový trend, že někteří závodníci tvrdí, hlavně když neuspějí, že tam nešli kvůli výhře, ale poznat nové lidi, mít zážitky nebo dovolenou… To je pro ně prý nejvíc. Tak na to ale nemusí dělat fitness a kulturistiku, ne? Tento sport stojí nemalé peníze a já si nebudu "dělat výlety" kvůli posledním místům. Buď jdu vyhrát, nebo nikam nejedu. Takhle to mám já i můj muž.

Proč jsi startovala jen na jedné soutěži, která celou sezónu uzavírala, takže nebyla možnost ani dalšího startu?

Až na pár výjimek vždy startuju jenom na jedné soutěži. Většinou kvůli financím, také kvůli práci. Tentokrát soutěž ani nebyla v plánu, byla to spontánní akce. Jelikož jsem změnila práci na víc fyzickou, hned jsem zhubla 5 kilo, tak jsem si řekla, proč toho nevyužít, když se to tak rozjelo. Skoro v žádné přípravě nedělám kardio, vždy mám práci, kde dělám fyzicky, a hubnu rychle. Kvůli tomu zařazuji cheat day dost často, někdy i každý týden, poslední cheat v této přípravě jsem měla deset dní před soutěží. (smích) Tak, holky, dobrej tip: choďte do práce, kde se maká fyzicky, a nemusíte v přípravě dělat kardio. (smích)

Díky svému dominantnímu vítězství jsi získala právo vstupu do Elite Pro ligy. Využiješ té možnosti?

Nevyužiji. Omlouvám se, opět budu srovnávat, co je teď a bylo kdysi. To je tak, když si vybereš na rozhovor skoro důchodkyni. (smích) Profi kartu vnímám jako něco, o čem jsem ani nesnila, takže je to pro mě velké sousto. Snila jsem o mistrovství Evropy, světa… a tam teď směřuji své plány. A když to stihnu, tak pak možná ta profi. Ale s mým tempem závodění… nevím. Diamond Cup Czechia byla moje první mezinárodní soutěž po dvanácti letech závodění.

Tvým dalším velkým cílem je tedy uspět na mistrovství světa. Plánuješ se účastnit už letos?

No, chtěla bych. Tento rok jsem namotivovaná. Ale kdo ví, jak to všechno zase bude. Co covid? Nerada plánuju hodně dopředu, vždy mám obavy, že to nevyjde. I na Diamond Cup Czechia jsem říkala, že uvidím poslední týden, jestli půjdu, a to podle formy, jestli se něco zase nestane, a i proto mé přípravy jsou takové na pohodu. Prostě se nestresuji, co a jak bude. Dietu držím, cvičím a ono to nějak dopadne.

Tvá závodní minulost je příběhem o nezlomné vůli. Ty jsi totiž na výsledkových listinách z let  2010, 2011 a 2014 končila nejlépe předposlední, v roce 2017 ale přišel zlom a tobě se podařilo s přehledem ovládnout Partner Cup. Co je za tou změnou? Nebo to bylo jen konzistentní zlepšování, které přineslo cenný výsledek?

Nevím, jestli označení nezlomná vůle sedí k mému případu. Spíš bych řekla, že na závodění nejsem tak upjatá. Ano, chceš ukázat svoji formu a ještě k tomu, když je ohodnocená drahocenným kovem. Je to skvělé, ale mě spíš baví ta cesta, tréninky, dieta. Co to tělo dokáže a ukáže pod tukovou vrstvou. V roce 2017 jsem potkala v Eagle Fitness v Praze Olgu a Konstantina Zhelamské - trenéry a závodníky. Olga mě připravila skvěle a dodnes čerpám z vědomostí, které jsem se od nich naučila. Za to jsem jim moc vděčná a vážím si jich jako sportovců i lidí.

V roce 2020 už jsi dominovala a stala se dvojnásobnou vítězkou na mistrovství ČR (bodyfitness nad 165 cm a masters). Pak ale přišla změna kategorie, o rok později jsi už v masters ovládla wellness fitness. Proč ta změna kategorie?

Asi jako většinu žen mě baví cvičit nohy a zadek. Zkusit wellness pro mě bylo taky motivací vyzkoušet na sobě něco jiného. Takže tréninky se celý rok točily jenom kolem nohou a zadku. Vršek a břicho jsem měla zakázané cvičit. A přitom hodně holek ze zahraničí přešlo právě z bodyfitness do wellness. Ale tady jsem byla svalově moc velká - aby ne, když jsem závodila s bikinami. (smích) A navíc tato kategorie je pro krásné mladé holky, ne staré brécy. (smích) Do bodyfitness mohou i škaredější holky a stáří tolik neškodí. Naopak, svaly jsou vyzrálejší, tvrdší. Teď se to potvrdilo na Diamondu, že i v ženách jsme byly medailistky vždy z masters. Další věc, co mě nebavila na wellness přípravě, byla, že tady jsem skoro vůbec nedržela dietu, natož odvodnění. Když jíš dorty i poslední týden, abys to nějak zprasila, ať to není moc vysekané, tak to pro mě není příprava na soutěž. Vlastně jsem si odběhla od plotny na soutěž.

Po vítězství na republikovém šampionátu jsi zůstala pod stupni vítězů na Partner Cupu 2021. Tušíš, proč došlo k takovému výsledkovému propadu? Bylo to tehdy pro rozhodčí až moc osvalené?

Moc osvalená, stará a ještě nemehlo na pózování. Jak jsem říkala, ty holky jsou nádherné a umí to prodat.

Byl právě výsledek z Partner Cupu impulsem k návratu k tvé "domácí" kategorii, kterou je bodyfitness?

To vůbec. Každá kategorie má něco, u wellness se mi líbí důraz na zadek, stehna. Velice sexy kategorie, ale u bodyfitness miluju svaly a to, jak je forma hezky dotažená. I když jsem měla roční pauzu ve cvičení vršku, tak záda a břicho mám geneticky dané. Sundavat to kvůli wellness by byla opravdu škoda.

V roce 2019 ses nominovala na mistrovství Evropy a v roce 2021 na mistrovství světa, ale ani na jednom šampionátu jsi nakonec nestartovala. Co se stalo?

Vždycky něco, buď zdravotní problémy, nebo klasicky v tomto sportu - finance. A hlavně jsem si nevěřila, že na to mám formou, jelikož doteď jsem nebyla na mezinárodní soutěži. A já si to nepůjdu na MS jenom zkusit a dovézt třeba sedmnácté místo. Kdybych věděla, že na tento sport nemám, tak ho nedělám. Ano, zažila jsem si různé formy-neformy. Ale geneticky na tento sport mám.

Tvým mužem je držitel bývalého světového rekordu v silovém trojboji Petr Petráš. Jakou je ti on podporou a jak vůbec sleduje náš sport?

S mým mužem děláme vždy všechno spolu, jsme si oporou ve všem. Teď i dokonce držel jídlo se mnou. Taky zhubnul od svých posledních závodů kolem 35 kg. I s tím závoděním to máme v hlavě nastavené úplně stejně - buď vyhrát, nebo nikam nelezu.

Máš po vzoru svého muže také nějaké zajímavé silové výkony, kterými bys nás oslnila?

Svého muže obdivuju neskutečně, ta síla je nadpozemská. Ale já sama nejsem na takové extrémy. Mně je i osa na dřepy někdy těžká. Váhy samozřejmě dávám, ale ne maximální. Jedu skoro všechno pomalu, musím to procítit. Takže za mě radši menší váha bez nadhazování, vyhazování. Pro mě je to k ničemu. Ale někdo to cvičí i tak. Já mám svalů dost, teď už je jenom pořád zkvalitňuju.

Jak obecně zvládáš přípravu, hlad a další útrapy s ní spojené, ať už po fyzické, nebo psychické stránce?

Já jsem pořád stejná - v přípravě i mimo sezónu. Proč mám být jiná, náladová nebo zlá? Je to moje volba, dělám to pro sebe, tak proč mám obtěžovat své okolí svými "problémy". Ať se na mě nikdo nezlobí, ale tento sport mají dělat jen silné kusy.

Pomáhá ti někdo s přípravou, nebo už máš takové znalosti vlastního těla, že se zvládneš dostat do tak perfektní formy sama?

Na úplném začátku, ještě na Slovensku, byl můj první trenér Jaroslav Benčík a další pomoc v přípravě Dušan Dubek, který trénoval Adama Cibuľu, oba dva z Hnúšte. Pak už jen Olga Zhelamska, kterou jsem už vzpomínala. Samozřejmě byly dnes už vtipné přípravy, kdy jsem si v superkompenzaci ve čtvrtek dala Studentskou pečeť, však to už přece nepřiberu do soboty. Vůbec jsem nevěděla, co a jak. No jo, nebyly informace jako teď. Nebo možná byly, ale šly kolem mě. Teď už vím, co a jak, trenéra nepotřebuji. Držet dietu a cvičit za mě nebude. Je to jenom na mně a sama nejlíp vím, jak se cítím a co mé tělo potřebuje. Líbí se mi, že je teď v bodyfitness trend ženskosti a ty holky jsou drobnější. Kdysi to bylo tak, že nevadilo, že je tlustá, hlavně, že měla ramena. Já jsem do toho trendu nezapadala vůbec. Ramena jsou má slabina a téměř vždy bývám stažená jako králík. Tak ale vidíš, zázraky se dějí, trvalo to jenom dvanáct let a teď už nejsem na posledních místech. (smích)

Pracuješ ve fitness centru a na úklid posilovny vstáváš už ve dvě hodiny po půlnoci. Jak se ti dařilo skloubit časově náročnou práci s přípravou?

Mně to vstávání nevadí, uklízím ráda, takže mi to vyhovuje. Nikdy v životě jsem neměla přípravu na pohodu, vždy to bylo při práci, starostech, s minimem peněz, ale vůle dokázat to, tak ta tam vždy byla. I tuto přípravu, abych to klasicky neměla jednoduché, se mi podařilo onemocnět pár dní před soutěží, takže jsem měla antibiotika a tři dny necvičila. Ale všechno se zvládlo a na formě se to nijak nepodepsalo.

Nabízíš i trenérské služby jako většina závodníků?

Nedělám trenérku. Dnes už je víc "trenérů" než cvičenců. Opět, kdysi byl trenér někdo, byl nedostatkové zboží a lidi k němu vzhlíželi jako k Bohu. Teď potřebují lidi jenom společníka, který jim počítá opakování, a oni se chtějí ukázat, že si platí trenéra, kvůli prestiži. Málokdo z nich chce opravdu udělat výsledky. A když to je trenér nadšenec, tak mu je to stejně k ničemu. Lidi podvádějí v jídle, a pak je trenér ten špatný. Vystřídají několik trenérů a všichni jsou špatní. Nepřiznají, že chyba je v nich. Já jsem na sebe přísná v gymu i životě, musela jsem zvládnout všechno a to bych pak očekávala i od klientů. A tak přísné to oni nechtějí. Slabé kusy nechci v životě ani na tréninku. Je to moc kruté nebo namyšlené? Nebudu lidem lhát a mazat jim med kolem pusy. Když ale někdo udělá progres, budu ho nosit na rukách. Trénuji jenom svoji kamarádku a ta dostává kartáč, ale výsledky má. Tak to jsou ve zkratce mé důvody.

Pocházíš ze Slovenska a své první závody jsi tam i absolvovala. Co tě zavedlo do Prahy?

Různé životní situace mě zavedly i do jiných měst v ČR, až s manželem jsme se přestěhovali do Prahy. Samozřejmě za lepším životem. (smích)

Na závěr máš prostor poděkovat těm, kteří si to zaslouží, popřípadě něco vzkázat čtenářům.

Samozřejmě chci poděkovat nejvíc svému manželovi a kamarádce Vivien, která se mnou tráví čas na tréninku i mimo něj, poprvé jsem na soutěži měla takový servis. A jsem ráda, že mě přišla podpořit i manželova rodina. Pak bych chtěla poděkovat domovskému fitku a vedení Padera Gymu. Mileně Koudelkové za půjčení plavek a Míše Prchalové.

Čtenářům Ronnie.cz bych ráda vzkázala toto… Nehledejte žádné okliky, cesta je jen jedna. Hodně lidí v tom hledá nějaký zázrak a přitom je to tak jednoduché. Dřít a držet jídlo. Žádná věda. (smích) Mějte se hezky a děkuji.