Ve stanovém městečku se v první polovině festivalu prostřídalo takřka osm set baťůžkářů. Právě ti dodávají karlovarské filmové přehlídce punc domáckosti a pohody. Do Karlových Varů jezdí jak ostřílení festivaloví harcovníci, tak ti, kteří jeho atmosféru zažívají poprvé v životě.
Mezi ně patří Hana z Prahy. S manželem na poslední chvíli přemýšlela, kde strávit dva dny volna. „Vybírali jsme mezi splutím Berounky a festivalem. Vyhrál festival,“ svěřuje se Jana, která od festivalové pokladny odchází s několika lístky v rukou.
„Nejsme asi úplně typičtí návštěvníci festivalu. Spíš chceme nasát jeho atmosféru. Ale nějaké lístky mám, i když vlastně ani nevím, na co. Uvidíme,“ dodává Hana.
Nela z Jičína, která v tu dobu snídá ve stanu, je na festivalu také poprvé. Cenné rady jí ale dává přítel Luboš. I oni dva tráví v Karlových Varech dva dny státních svátků. „Žádný film jsme zatím neviděli,“ přiznává Nela. A je, stejně jako Luboš, smířená s tím, že možná za dva dny nestihnou ani jeden. Sehnat lístky totiž není vůbec jednoduché.
Na festivalu po šestadvacáté
To ostatně potvrzuje i Linda z Prahy. Ta patří k festivalovým matadorkám. Do Karlových Varů jezdí od roku 2013. „Tehdy bylo normální, že jsme přijeli a za dvě hodiny už seděli v kinosále. Teď je to ale čím dál, tím horší. Možná to dělá fakt, že letošní festival je první po pandemii a lidé mají absťák po kultuře,“ domnívá se.
OBRAZEM: Festivalu si užívají i politici. Sbíraly se i podpisy na prezidenta |
Ve vedlejším stanu se ranní hygieně věnuje Veronika z Prahy. S festivalovým životem má ještě bohatší zkušenosti, než Linda. „Jsem tady… Asi po šestadvacáté. No to je strašný!“ na oko se hrozí. „To asi už budu filmová fanynka, co?“
Do Karlových Varů jí ještě jako dívenku poprvé vzali rodiče. „Ale asi od sedmnácti jezdím na pankáče sama,“ svěřuje se. I její vztah k festivalu se ale postupem let měnil. „Když bylo na vysoké nekonečně času, jezdila jsem na celý festival. Teď jsem ráda, že horko těžko vyškrábnu pár dní v první polovině festivalu. I když ta druhá bývá většinou lepší. Ale co se dá dělat, práce je práce,“ dodává.
Jeden z jejích nejsilnějších festivalových zážitků se pojí se jménem herce Judea Lawa. „Potkala jsem ho v takovém opuštěném zákoutí u Thermalu. Zrovna si ho nikdo nevšímal, a tak se mi podařilo sehnat jeho podpis,“ vypráví Veronika. Ale není to jen tak ledajaký autogram. Jude Law se jí totiž podepsal na krabici oplatek. „Nejdřív si myslel, že mu je dávám. Ale pak pochopil, podepsal a oplatky mi vrátil. Mám je schovaný,“ líčí fanynka karlovarského festivalu.
