Čtyři hráči, čtyři příběhy. Češi mají po letech silné jedince na draftu

Museli bychom se vrátit do 23. června roku 2018, abychom zaznamenali českého hokejistu v prvním kole draftu. Tehdy si ze šesté pozice vybral Detroit Filipa Zadinu a následně z šestnácté Colorado Martina Kauta.

Když budeme brát navíc v potaz, že loni držel českou vlajku na draftu nejvýše na 69. pozici Stanislav Svozil, letos by toto umístění mohla trumfnout hned čtveřice hráčů.

U Jiříčka jsou naděje na vysoké umístění nejvážnější, po 22 letech by se dokonce český hokejista mohl objevit v nejlepší pětici. I Kulich v předdraftových žebříčcích stoupá vzhůru, atakovat by mohl druhou desítku.

Šapovaliv a Hamara většinově figurují ve druhém až třetím kole, další solidní postavení.

16 fotografií

Každý z hokejistů vypráví pro iDnes.cz svůj vlastní, osobitý příběh. Každý z nich musel překonat jisté překážky a rozhodně ne poslední. Vždyť jen co se následující sezony týče, pouze Šapovaliv má jistotu, kde bude působit. Nadále v kanadské juniorce.

Vzor Jiříčka je Jiříček. A NHL? Ještě ne

Kolikátý nakonec bude Jiříček vybrán? Nejčastější otázka, která koluje ve spojitosti s českým hráčem na letošním draftu do NHL. Zdá se, že si první trojice ve složení Shane Wright, Juraj Slafkovský a Logan Cooley rozdělí pomyslné stupně vítězů, zbytek talentem nabitého pole se utká o další příčky.

A právě třeba Jiříček může být spolu se Šimonem Nemcem jedním ze dvou obránců, kteří osloví týmy NHL jako první.

Český obránce David Jiříček.

„S kluby, které volí v první desítce, jsem se bavil o něco víc než s jinými,“ potvrzuje Jiříček zájem týmů o jeho hokejové umění.

Jenže každý klub hledá něco jiného. Právě to by také mohlo určit, který z obránců bude draftovaný dřív.

„O pořadí to úplně není. Jsem soudný, vím, že jsou na draftu aktuálně lepší hráči než já, ale nejvíce se na nás bude koukat tak za pět až deset let. Až pak bude důležité, kdo z nás je nejlepší,“ ví Jiříček.

Chválí také slovenské hokejisty. Slafkovského zná už od dorostu, když proti němu nastupoval v dresu Hradce Králové. „Už tehdy byl silný a vysoký, dost nás trápil, díky němu nás vyřadili v play off,“ vzpomíná a dodává: „Pro mě je Juraj jedničkou tohoto draftu.“

Nijak speciálně ale své konkurenty z červencové události nastudované nemá. A dokonce se ani nesnaží kopírovat starší a zkušenější mazáky z NHL.

„Jasně, jsou hráči jako Cale Makar, Victor Hedman nebo Erik Karlsson, na ty se samozřejmě rád koukám, ale nikdo z nich není vyloženě můj vzor. Chci mít čistě svůj styl hokeje,“ vysvětluje.

Česko-slovenský duel tahákem draftu. Jiříčkův soupeř hledá inspiraci v F1

A přestože je na svůj věk fyzicky velmi vyspělý, měří více než 190 centimetrů, nečeká, že by se měl přesunout do NHL už na příští sezonu.

„Možností je více, aktuálně tři - NHL, AHL a Plzeň. Ale NHL je samozřejmě dost nepravděpodobná,“ přiznává.

„Velkou roli při výběru příštího angažmá bude mít tým, co mě draftuje. K farmě a extralize se třeba může objevit nějaká Skandinávie, ale nabídku zatím nemám. Nebráním se setrvání v Plzni, jsem tu spokojený, navíc musím dodělat maturitu,“ ví Jiříček.

Pleš? To raději blond

Dynamo z mistrovství světa do osmnácti let Jiří Kulich evidoval po turnaji větší zájem. Nejenom že se posouval vzhůru v různých žebříčcích, týmy na tzv. combine testech v Buffalu na něj - obrazně řečeno - stály frontu.

Kromě fyzických disciplín hráči podstupovali pohovory se všemi týmy, které si daného hráče vyžádaly. O Kulicha stály všechny.

Talentovaný útočník Jiří Kulich.

O zájmu věděl dopředu, proto se snažil na zapeklité otázky připravit. Nakonec takřka zbytečně.

„Tušil jsem, na co by se mohli skauti ptát, tak jsem si pár odpovědí nanečisto zkusil. Stejně se ale zeptali úplně jinak, takže jsem svoje odpovědi musel komplet měnit,“ uznává.

Mimo jiné se ptali na rodinu. Táta je stavbyvedoucí, máma se pohybuje v elektronickém průmyslu a brácha stále ještě hraje hokej.

Zatímco Jiříček vyřčeného vzora nemá, u Kulicha to byl právě o šest starší bratr.

„Vždycky jsem chtěl být ještě lepší než on. Hodně toho pro mě obětoval, navíc jsem s ním byl všude, kde to bylo jen trochu možné,“ vzpomíná.

„Třeba ještě jako miminko mě bral do kabiny mezi spoluhráče. Vztah s ním mě hodně zocelil a přestože jsme se občas trochu prali, přechod mezi chlapy jsem zvládl hlavně díky němu,“ uznává.

Právě v extralize odehrál v dresu Karlových Varů celou uplynulou sezonu. Až na jejím konci se po vypadnutí z předkola play off vrátil do juniorky. A návrat byl pořádně okořeněný, nebo spíš obarvený.

Český průlom na draftu? Spíš náhoda jako při odvodech Pastrňáka či Nečase

„Kluci se domluvili, že si na play off všichni nabarví hlavu, takže to neminulo ani mě. Přizpůsobil jsem se, jsem týmový hráč,“ vypráví.

Ale na draftu ho s blonďatým účesem neuvidíme, pamětníci si ho tak budou pamatovat jen z šampionátu osmnáctek.

„Musel jsem chvíli počkat, až mi blond trochu odroste, protože bych byl na mistrovství plešatý. Shodil jsem to před combine testy. Teď vypadám jako vajíčko, ale už jsem nechtěl být blonďák,“ míní.

Na draftu tak bude vypadat jako dříve, vedle něj budou sedět nejbližší rodinní příslušníci. A třeba i v kulichu jménem Jiří. „Řeknu rodičům, aby si ho vzali. Bereme to jako srandu. Nečekali jsme, že něco takového vůbec vznikne,“ tvrdí.

Šokuje skauty a trénuje s Barkovem a Lainem

Hamara je jedním z typických odkazů stagnace českého hokeje v posledních letech. Už ve čtrnácti letech se rozhodl odejít do zahraničí, konkrétně do Finska.

„Na Spartě jsme měli jen pár kvalitních zápasů ročně, s Tapparou to byly prakticky všechny,“ vysvětluje důvody přestupu.

Útočník české hokejové osmnáctky Jiří Kulich (25) slaví vstřelený gól na mistrovství světa spolu s obráncem Tomášem Hamarou (9).

Přitom ne všechny plusy směřovaly jasně do Finska. V Praze měl větší pohodlí, hlavně všem rozuměl. Ve Skandinávii si musel zvykat na novou kulturu, prostředí, spoluhráče a jazyk.

„Uměl jsem jen základy angličtiny. Někteří kluci se mluvit styděli, někdo ani neuměl. Postupem času se to zlepšilo a já se i naučil finsky,“ poví o adaptaci.

Studoval ji každý den, nevědomky.

„V kabině mluvili všichni jenom finsky, nerozuměl jsem jejich vtipům, nevěděl jsem, čemu se smějí. To mi bylo ze začátku nepříjemné, nikdo mi nepřekládal tréninky, musel jsem pozorně poslouchat, k tomu jsem měl jednou týdně hodinu finštiny ve škole. Na konci první sezony už jsem rozuměl a dokázal se i trochu bavit,“ upřesňuje.

A teď z jazykové variability čerpá výhody. Třeba v komunikaci se skauty týmů z NHL. Už jenom angličtina se u hráčů z Evropy cení, tu má Hamara na špičkové úrovni. Například s finskou přítelkyní raději mluví anglicky. „Přijde mi to jednodušší, aspoň se nemusím stresovat nad finštinou,“ tvrdí.

Tu tak používá pouze ve spojitosti s hokejem - v kabině a při pohovorech s místními skauty. „Ti jsou z toho dost v šoku a oceňují to,“ přiznává.

Spoluhráči o Hamarovi říkají, že je přátelský, hodný a snaží se všem pomáhat. Nemá problém si nechat poradit, nejenom od táty. Každé léto také od dvou hokejových velikánu, jejichž kariéra je úzce spojena s Tapparou.

Jasná jednička draftu do NHL? Kdepak, Slafkovský může s pořadím zamíchat

Aleksander Barkov a Patrik Laine se po sezoně v NHL každý rok vracejí do Tampere, kde strávili roky před odchodem do zámoří. Trénují s týmem, tedy i s Hamarou.

„Je parádní se na ně jenom koukat, můžu si toho od nich spoustu převzít a případně se i na něco zeptat. Hrozně rádi se baví, rádi pomůžou,“ chválí si jejich spolupráci a následně vyvrací, že by Laine měl být nesympatický, jak o něm v minulosti hovořila některá média. „Zvěsti o Lainem bych rozhodně nepotvrdil. Vždycky, když jsem se s ním bavil, tak byl hodný a pomohl mi. Naštěstí jsem proti němu přesilovku nebránil, střelu jsem od něj teda zblokovat nemusel,“ dodává s úsměvem.

A kdo je pro něj při řešení situací jeden na jednoho těžší oříšek?

„V soubojích v rohu možná Barkov. Je velký, dokáže si kohokoliv odstavit, navíc je šikovný. Ale když se na mě na rovince rozjede jeden na jednoho Laine, tak je to těžší. Má strašně dlouhé a šikovné ruce, dokáže si mě lehce obhodit,“ přiznává.

Zodpovědný na všech frontách. A ségra mi bere výstroj!

Když něco dělá, tak pořádně. A spolehlivě. Český útočník Šapovaliv je známý tím, že k věcem přistupuje přesně tak, jak si to situace žádají.

Na mistrovství světa do osmnácti let mu kouč Jakub Petr přisoudil pozici prvního centra vedle nadaných ofenzivních křídel - Jiřího Kulicha s Eduardem Šalém. Měl se starat o defenzívu této formace, hasit případné individuální chyby a zastavovat protiútoky dřív, než se zrodí. A to se mu dařilo, přidal i tři kanadské body.

Matyáš Šapovaliv je jedním z nejlepších českých hráčů, kteří se zúčastní draftu do NHL v roce 2022

Zodpovědně přistoupil také ke combine testům.

„Připravoval jsem se na ně. Dostali jsme seznam cviků, které jsme zakomponovali do běžných tréninků. Dělal jsem třeba variace skoků, shyby a sprinty,“ objasňuje Šapovaliv.

A vyplatilo se, výsledky se dostavily. Exceloval v měření síly zápěstí a dařilo se mu také právě ve sprintech a skoku do dálky. „Věděl jsem, že mám natrénováno, takže i s výsledky jsem spokojený,“ tvrdí.

Během pohovorů mluvil s 25 týmy NHL, Maple Leafs si ho posléze přizvali přímo do Toronta k detailnějšímu pohovoru.

Nejenom Toronto se vyptávalo na přesun do ontarijské juniorské ligy, kam se vydal loni v létě.

„To byla suverénně nejčastější otázka. Ptali se, jak jsem k tomu dospěl a proč jsem se tak rozhodl. Týmy NHL to ocenily, říkaly mi, že to bylo dobré rozhodnutí a jsou rády, že v OHL chci ještě rok zůstat a nevracet se zpátky do Evropy,“ hlásí.

Nebýt pandemie koronaviru, mohlo být vše jinak.

„Věděl jsem o této soutěži už déle, ale zprvu jsem se chtěl vydat evropskou cestou. Už dřív jsem měl nabídku z Finska, ale koronavirus vše zdržel, proto jsem zůstal na Kladně. Nakonec jsem kvůli jeho vysokým ambicím nedostal moc prostor, proto jsem se rozhodl odejít,“ vysvětluje důvody změny prostředí.

A podobně jako pro Hamaru, tak i pro Šapovaliva byl přesun složitý.

„Pamatuju si, když jsem poprvé přišel do kabiny. Byli v ní jenom starší kluci, protože ti mladší seděli ještě ve škole. Po tréninku jsme jeli na pozdní snídani a jídlo za mě musel objednávat náš bývalý kapitán,“ vzpomíná.

„Já si dokázal přečíst nabídku, ale ukázat na menu nestačilo, protože se mě pak začali ptát, jak chci usmažit vajíčka, jestli k nim chci i slaninu a jaký bych si přál chleba. Já vůbec nerozuměl, co po mně chtějí, tak to za mě objednal kapitán. Ze začátku jsem si radši dával jenom palačinky,“ uvědomuje si s humorem.

Najednou byl v zámoří sám, přitom se zdála být teprve chvíle, kdy s hokejem začínal. Když odcházel z prvního hokejového utkání, které sledoval v O2 Aréně mezi Slavií a Kladnem, hned doma prosil, že chce hokej taky zkusit.

Nejdříve ho vozila na tréninky maminka, táta se připojil, až když pochopil, že je v něm syn dobrý. „Hned se mnou začal dělat cvičení navíc s hokejkou i časem posilovat s vlastní vahou. Říkal mi, ať se tomu buď věnuju naplno, nebo ať to nedělám vůbec. Prý to, co na tréninku dělají všichni ostatní, nestačí,“ mluví o výchově otce, který je povoláním hasič.

A po dvou letech se k bratrovi přidala také sestra. „Zprvu jen bruslila, ale jakmile jsem vyrostl ze své první výstroje, hned si ji oblékla a jen tak z ní nevylezla,“ myslí na začátky, které oba prožily u berounských Medvědů. „Na stadionech totiž nechtěla už jenom mrznout a dívat se na mě,“ dodává.

Bratrské duo nebývá pro hokejové rodiny ojedinělou záležitostí, najít ovšem sourozence odlišného pohlaví se stejnou lední zálibou už ano.

„Jako malí jsme hráli takový minihokej s florbalkami, ale to ještě chodila do branky a já na ni střílel. Teď je z ní paradoxně střelkyně, já spíš nahrávač,“ míní.

V šestnácti letech Adéla Šapovalivová posbírala na světovém šampionátu do osmnácti let devět bodů, dostala se do all-star týmu turnaje. A podobně jako bratr Matyáš by si jednou ráda zahrála zámořský hokej.