I na oběžné dráze je třeba myslet na odpočinek. Sověti byli přepracovaní

Ještě v době, kdy Saljut 4 kroužil kolem Země, přidal se k němu „mladší bratříček“. Pokud máme být přesnější, byl to spíše nevlastní sourozenec, protože to byla třetí loď typu OPS. Ačkoli měla být správně označena jako Almaz 3 nebo OPS-3, dostala oficiální název Saljut 5. Ukázalo se také, jak náročné je řešit na oběžné dráze závažné problémy.

Stanice Saljut 6 se dvěma připojenými kosmickými loděmi. | foto: Profimedia.cz

Historie orbitálních stanic

Stanice Saljut 5 se na svou kosmickou misi vydala 22. června 1976. Na rozdíl od Almazu 2 už nenesla žádný kanon a měla pár menších vylepšení.

První pilotovaná loď, která se vydala na cestu k nové stanici, se jmenovala Sojuz 21, posádku tvořili kosmonauté Boris Valentinovič Volynov a Vitalij Michajlovič Žolobov. Z kosmodromu odstartovala 6. července a již o den později se dostala do blízkosti Saljutu 5. Nejprve vše probíhalo hladce, ale ve vzdálenosti asi 300 metrů od stanice začal opět zlobit sbližovací systém Igla. Naštěstí Volynov byl na takovou situaci připraven, přepnul na ruční řízení a obě kosmická tělesa bez problémů spojil. Kosmonauté přešli do interiéru Saljutu a začali plnit naplánované úkoly.

Předčasný konec mise

Časem se ukázalo, že pracovní tempo je pro ně příliš vysoké a začínaly se objevovat příznaky přepracování. U Žolobova se k tomu přidaly ještě zdravotní problémy. Další kapkou byly události ze 17. srpna. Toho dne náhle zhasla všechna světla na stanici a ozvala se siréna. Po jejím vypnutí kosmonauty obklopilo nečekané ticho, což znamenalo, že nastala nějaká závada v elektrickém systému stanice. Aby toho nebylo málo, v té době byla stanice zrovna v oblasti, kde neměla spojení s řídicím střediskem. Kosmonauté horečnatě pracovali, aby problém odstranili, ale trvalo to několik hodin, než se jim podařilo Saljut uvést zpět do funkčního stavu.

Tato krizová situace velmi negativně zapůsobila na Žolobovovou psychiku a stal se v podstatě pro další let nezpůsobilý. Téměř všechna práce zbyla na Volynova, ale ani tomu se nevyhnuly zdravotní komplikace. Na palubě panovala vyhrocená atmosféra, a dokonce koluje nepotvrzená informace, že jednou musel Volynov pohrozit Žolobovovi pistolí, aby začal poslouchat. Je ovšem dost možné, že se jedná pouze o fámu. Pravdou je, že pistole se na palubě nacházela, byla součástí balíčku pro přežití a kosmonauté ji mohli použít, například kdyby po přistání vylezli z kabiny a ohrožovalo by je nějaké zvíře. Další komplikací, na kterou si posádka stěžovala, byl pronikavý zápach v interiéru Saljutu.

Hromadění problémů nakonec vyústilo v rozhodnutí, že let bude předčasně ukončen 24. srpna 1976. Předstartovní přípravu musel zajistit sám Volynov, a navíc se musel postarat o svého kolegu. Když už konečně byli oba v Sojuzu a byl vydán povel k oddělení, zasekla se jedna západka a loď se odpojila jen částečně. Kosmická loď musela absolvovat ještě jeden oblet Země spolu se stanicí než se ji pomocí instrukcí, zaslaných z řídicího střediska, podařilo zcela odpojit. Poté již přistání proběhlo podle plánu a Sojuz 21 dosedl na poli asi 200 kilometrů od kazašského města Көкшетау (Kokčetau). Mise tak místo plánovaných dvou měsíců skončila po 49 dnech.

Další sovětská výprava, pojmenovaná Sojuz 22, k Saljutu neletěla. Jednalo se vlastně o záložní loď z programu Apollo-Sojuz, která byla upravena a její posádka prováděla hlavně snímkování zemského povrchu multispektrální kamerou a biologické experimenty.

Saljut 5 měla navštívit až kosmická loď Sojuz 23, která odstartovala 14. října 1976. Ano, měla, ale nepodařilo se. Opět nastaly komplikace během přibližování ke stanici, a i když systém Igla tvrdil, že vše je v pořádku, ve skutečnosti se Sojuz pohyboval příliš rychle a nesprávným směrem. Nakonec musel být sbližovací program vypnut. Naneštěstí se během operace spotřebovalo značné množství paliva a nebylo jisté, zda jej zbyl dostatek na další manévrování. Proto byla mise předčasně ukončena a kabina s kosmonauty přistála již 16 října, poté, co uskutečnila 32 obletů Země. Teď ale nastalo pořádné drama, protože kabina neplánovaně přistála na hladině jezera Тенгиз (Tengiz) a částečně se potopila. Po náročné záchranné operaci se ji podařilo dostat na břeh až po téměř 11 hodinách. Bylo to poprvé, kdy sovětská kosmická loď přistála na vodní hladině.

Nyní byl na řadě Sojuz 24, který odstartoval k Saljutu 7. února 1977. Tentokrát se přes určité potíže s údaji o úhlové rychlosti podařilo loď se stanicí spojit a kosmonauté Viktor Vasiljevič Gorbatko a Jurij Nikolajevič Glazkov se mohli vydat do interiéru Saljutu. Nejprve však museli ověřit stav atmosféry na stanici, protože předchozí posádka si stěžovala na silný zápach. Glazkov s maskou na obličeji nabral vzorky vzduchu a otestoval je.

Vše bylo v pořádku a po sundání masek kosmonauté konstatovali, že žádný zápach není cítit. Mohli se tedy pustit do naplánovaného programu, který byl opět nabitý. Jedním z unikátních úkolů byla výměna atmosféry stanice, která proběhla 21. února. Kosmonauté současně otevřeli ventily nádrží se stlačeným vzduchem a výpustný ventil, kterým mohl vzduch unikat ven ze stanice. Akce proběhla bez komplikací a za pár minut se atmosféra v Saljutu vyměnila.

Jednou při práci zažili kosmonauté nečekanou událost. Ozvala se silná rána, jako by někdo udeřil velkým kamenem do plechu! Saljut zasáhl nějaký objekt, buď umělého, nebo přirozeného původu. Mohlo se jednat o částečku takzvaného kosmického smetí nebo malý meteoroid. Naštěstí plášť stanice náraz vydržel a kosmická výprava mohla pokračovat beze změn dále. Původně měla skončit 24. února, ale kvůli špatnému počasí v plánované oblasti přistání byla mise prodloužena o jeden den. Nakonec tedy kabina s kosmonauty přistála 25. února a celkově let trval 17 dní, 17 hodin a 26 minut.

Následující den byla ze Saljutu 5 odhozena schránka, ve které byly fotografické a filmové pásy. Dorazila na zemský povrch neporušená a cenný náklad přežil průlet atmosférou bez úhony.

Nejprve se uvažovalo o tom, že k Saljutu poletí ještě jedna loď s posádkou, ale než byla dokončena a důkladně prověřena, stanice spotřebovala téměř všechno palivo pro manévrovací motory. Protože není možné poslat kosmonauty na stanici, jejíž dráha se nedá řádně ovládat, byl let zrušen a Saljut 5 byl 8. srpna 1977 nasměrován nad Tichý oceán, kde se rozpadl.

Konec Almazů

Saljut 5 byl poslední orbitální stanicí typu OPS (Almaz), vypuštěnou v programu Saljut. Nemuselo tomu však tak být. V druhé polovině 70. let se připravovaly další stanice tohoto typu. Ta s pořadovým číslem čtyři byla téměř dokončena, „pětka“ byla ve stadiu návrhu. Program byl ale v červnu 1978 přerušen, stanice OPS-4 skončila ve skladu a nikdy na orbitu nevzlétla.

Ani to však nebyl úplný konec Almazů. Ukázalo se, stejně jako u amerického programu MOL, že mnohem jednodušší je k vojenským účelům využít automatické družice než stanice s lidskou posádkou. Proto se konstruktéři rozhodli již vyrobené části Almazů přestavět na stroje, které by pracovaly samostatně, bez lidské přítomnosti. Zároveň však byly koncipovány tak, že je případně mohla krátkodobě navštívit posádka, starající se o jejich údržbu.

Projekt dostal označení Almaz-T a v jeho rámci se v letech 1986 až 1991 vydaly na oběžnou dráhu tři exempláře. První z nich (Almaz-T) byl zničen bezpečnostním systémem poté, co selhalo oddělení druhého stupně nosné rakety, další dva (Almaz-T2, oficiálně Kosmos 1870 a Almaz-1) se již na orbitu dostaly a dlouhodobě tam pracovaly. Fungovaly však výhradně v automatickém režimu a žádná posádka je nenavštívila. Přesto například na ruské Wikipedii najdeme Almaz-1 (který je zde označen jako Almaz-1A, zřejmě aby nedošlo k záměně za Saljut 2) v seznamu orbitálních stanic a na jeho vlastní stránce je popsán jako „automatická orbitální stanice“.

Saljut 6

Samotný program Saljut pokračoval dále už jen stanicemi typu DOS. Další exemplář (DOS-5) byl vypuštěn 29. září 1977 a dostal označení Saljut 6. Konstruktéři při jeho stavbě použili to nejlepší jak z předchozích civilních stanic DOS, tak i vojenských OPS. I když na vnějším vzhledu to nebylo zas tolik patrné, jednalo se o tak výrazně inovovaný stroj, že bývá označován za novou generaci. Asi největší změnou bylo, že stanice měla dva stykovací uzly, takže k ní bylo možné připojit dvě kosmické lodi současně. To skýtalo mnohem větší možnosti než předchozí Saljuty. V době, kdy byla na stanici posádka a její loď byla připojena na jednom z uzlů, mohla se ke druhému připojit buď nákladní loď se zásobami, nebo transportní loď s dalšími kosmonauty.

Jako první výprava se ke stanici vydala kosmická loď Sojuz 25 a její posádka měla před sebou velké plány. Ty však velmi rychle vzaly za své. Kosmonauté uskutečnili celkem čtyři pokusy o spojení se stanicí, ale ani jeden nebyl úspěšný. Protože při nich vyčerpali téměř všechno palivo, potřebné pro manévrování, musela být mise přerušena a loď s kosmonauty se vydala zpět na Zemi. Přesnou příčinu neúspěchu se nepodařilo odhalit, spekulovalo se, že jej způsobila voda, která při dešti, ještě před startem, zatekla pod aerodynamický kryt. Tam později zamrzla a zablokovala západky, které měly zajistit pevné přichycení lodi ke stanici.

Ačkoli problém nebyl způsoben lidským faktorem, ale technikou, vedl k rozhodnutí, že v dalších výpravách musí být vždy alespoň jeden kosmonaut, co již má za sebou kosmický let. Posádku další výpravy – Sojuz 26 – proto kromě nováčka Jurije Viktoroviče Romaněnka tvořil také Georgij Michajlovič Grečko, který již absolvoval misi Sojuz 17, při níž pobýval 28 dní na palubě Saljutu 4. Kosmická loď odstartovala 10. prosince 1977 a již druhý den se úspěšně spojila se Saljutem 6. Pro případ, že by spojovací uzel mohl být poškozen, se Sojuz 26 připojil přes druhý, který byl umístěn na zádi stanice.

Jedním z úkolů posádky byla kontrola stykovacího uzlu, který způsobil neúspěch mise Sojuz 25. Zhostil se jej Grečko, který 20. prosince po nezbytných přípravách v novém skafandru Орлан-Д (Orlan-D) částečně vstoupil do otevřeného kosmu a prověřil uzel jak vizuálně, tak i pomocí televizní kamery. Protože neobjevil žádné závady, mohlo se přistoupit k dalšímu kroku, kterým byla první návštěvní expedice.

Na první kosmickou „návštěvu“ se vydala posádka kosmické lodi Sojuz 27 Vladimir Alexandrovič Džanibekov a Oleg Grigorjevič Makarov 10. ledna 1978. Následující den se bez problémů připojili k Saljutu 6 a vytvořili tak dva rekordy najednou. Poprvé v historii byla na oběžné dráze Země spojena tři kosmická tělesa a zároveň poprvé byli ve stanici přítomni čtyři kosmonauté najednou.

Další prvenství si připsala tato výprava při svém konci. Ke svému návratu na Zemi totiž Džanibekov a Makarov nepoužili loď, kterou přiletěli, ale Sojuz 26. Poprvé tak kosmonauté přistávali s jiným strojem, než se kterým vzlétli. Hlavními důvody byla nutnost uvolnit zadní stykovací uzel pro zásobovací loď a také fakt, že životnost transportní lodi v kosmickém prostoru je omezená. Konkrétně Sojuzy této generace ji měly stanovenou na 90 dní. Proto byl posádce na orbitě ponechán „čerstvější“ Sojuz.

První kosmická zásobovací loď

Aby těch prvenství nebylo málo, další následovalo záhy. K Saljutu 6 se 20. ledna 1978 vypravila nová loď, pojmenovaná Прогресс-1 (Progress 1, česky Pokrok). Ta sice vycházela z pilotovaného Sojuzu, ale její účel byl jiný. Na své palubě neměla posádku, ale zato zhruba 1,3 tuny potravin, náhradních dílů, vědeckých nástrojů a dalších zásob. Kromě toho přivezla další, neméně důležitý náklad – asi tunu paliva a okysličovadla pro motory Saljutu. Tím byla výrazně prodloužena životnost stanice na oběžné dráze.

Nákres první kosmické zásobovací lodi v dějinách Progress 1.

První kosmická zásobovací loď v dějinách se ke stanici připojila 22. ledna. Následující dni kosmonauté přenášeli zásoby do útrob Saljutu a probíhalo přečerpávání pohonných látek. Vyprázdněný Progress pak posloužil ještě dvakrát. Kosmonauté jej využili jako velký odpadkový koš a naskládali do něj vše, čeho se potřebovali zbavit. Navíc nákladní loď vynesla stanici pomocí svých motorů na vyšší dráhu. Když splnil vše, co měl, 6. února se Progress odpojil od stanice a přesně podle plánu o dva dny později zanikl v zemské atmosféře.

Pokud by se zde měla rozepsat každá návštěva transportní nebo zásobovací lodi, bylo by to ještě na dlouho. Proto se omezíme jen na pár zajímavých událostí, souvisejících se Saljutem 6.

Nemůžeme samozřejmě vynechat misi Sojuz 28, v jejíž posádce byl kromě Alexeje Alexandroviče Gubareva první (a poslední) československý kosmonaut Vladimír Remek. Byl to první člověk, který se dostal do kosmického prostoru a nebyl občanem SSSR ani USA. Start se uskutečnil 2. března 1978 a spojení se Saljutem 6 proběhlo následující den. Posádka Sojuzu 28 pracovala na stanici týden, pak se 10. března vrátila do své lodi a bezpečně přistála asi 135 kilometrů severně od města Arkalyk.

Ještě v době, kdy byla první mezinárodní posádka na stanici, konkrétně 4. března, překonala stálá posádka rekord v době strávené v kosmickém prostoru. Ten měl do té doby hodnotu 84 dní, 1 hodinu, 16 minut a drželi jej američtí astronauté, kteří jej dosáhli při misi Skylab 4. Když nakonec Romaněnko a Grečko 16. března opustili Saljut 6 a přistáli v Sojuzu 27, ustanovili nový rekord v délce 96 dní a 10 hodin.

Georgij Michajlovič Grečko (na poštovní známce vpravo) byl jedním z rekordmanů, kteří na kosmické stanici Saljut 6 strávili nejdelší dobu. Na poštovní známce Sovětského svazu z roku 1978 je se svým kolegou Jurijem Romaněnkem a v pozadí právě se stanicí Saljut 6.

Doslova horké chvíle zažila 4. září 1978 další dlouhodobá posádka Saljutu – Vladimir Vasiljevič Kovaljonok a Alexandr Sergejevič Ivančenkov. Z obšívky na stropě nad hlavním ovládacím panelem začal vycházet hustý dým bílošedé barvy. Ivančenkov okamžitě vypnul všechna zařízení, která nebyla nezbytná a Kovaljonok začal zdroj dýmu hasit pěnovým přístrojem. Požár byl brzy zlikvidován, a protože stačil napáchat jen minimální škody, mise mohla pokračovat podle plánu.

První „přeparkování“ na oběžné dráze uskutečnila stejná posádka 7. září. Transportní Sojuz 31, kterým kosmonauté přiletěli, byl totiž připojen k zadnímu uzlu stanice, a ten bylo nutné uvolnit. Ptáte se proč? Pouze tento uzel byl vybaven systémem, který dokázal přečerpávat palivo, okysličovadlo a kyslík ze zásobovacích lodí do nádrží stanice. A protože za necelý měsíc se měla k Saljutu 6 připojit další nákladní loď se zásobami, musel se Sojuz 31 přestěhovat. Celkově zabral přesun zhruba 70 minut a proběhl pro laika poněkud neobvykle. Kosmonauté nasedli do transportní lodi a vzdálili se asi 150 metrů od stanice. Ta se na dálkový pokyn ze Země celá pomalu otočila o 180 stupňů, poté se k ní loď vrátila a znovu připojila. Tím se zadní uzel uvolnil a stanice byla připravena na přílet zásobovací lodi.

Posádka pracovala na stanici do 2. listopadu 1978 a poté přistála v návratové kabině Sojuzu 31. Vytvořila tak nový rekord, protože jejich vesmírná mise trvala 139 dní, 14 hodin a 48 minut.

Další posádku Saljutu 6 tvořili Vladimír Afanasjevič Ljachov a Valerij Viktorovič Rjumin, které na oběžnou dráhu dopravil Sojuz 32. Start proběhl 25. února 1979, spojení se stanicí o den později. Následující výpravou k Saljutu měl být Sojuz 33 s mezinárodní posádkou. Během přibližovacího manévru však došlo k závadě na hlavním motoru Sojuzu, let musel být přerušen a loď se vrátila na zemský povrch pomocí záložního motoru. Incident se musel důkladně vyšetřit a další pilotované lety ke stanici byly pozastaveny.

To způsobilo dva problémy. Prvním bylo, že životnost Sojuzu 32, kterým kosmonauté přiletěli, se pomalu, ale jistě blížila ke konci. Kdyby proběhla mise Sojuzu 33 podle plánu, jeho posádka by se vrátila na Zemi starším Sojuzem 32 a novější stroj by nechala pro stálou posádku stanice. Druhý problém byl v tom, že nejprve nikdo netušil, kde se stala chyba a nedalo se proto vyloučit, že stejnou závadu může mít i motor Sojuzu 32.

Nakonec bylo vybráno zajímavé řešení. Sojuz 34, který měl původně vynést na orbitu další návštěvnickou posádku, odstartoval 6. června 1979 bez kosmonautů. Místo nich nesl asi 200 kilogramů nákladu. K zadnímu stykovacímu uzlu Saljutu se připojil 8. června, poté, co jej několik hodin před tím uvolnila nákladní loď Progress 6. Sojuz 34 byl určen k tomu, aby na konci mise posloužil Ljachovovi a Rjuminovi k návratu domů. Naopak do staršího Sojuzu 32 kosmonauté naskládali vybrané výsledky experimentů a další věci, které se měly vrátit na Zemi. Loď se oddělila 13. června a po 108 dnech strávených na oběžné dráze bezproblémově přistála v určené oblasti.

Další zásobovací loď, Progress 7, přivezla mimo jiné i zařízení označené jako КРТ-10 (KRT-10). Tato zkratka znamenala Космический Радио-Телескоп neboli Kosmický RadioTeleskop o průměru 10 metrů a jednalo se o první takový přístroj, umístěný v kosmickém prostoru. Anténa byla při odletu progressu vysunuta ze stykovacího uzlu a po skončení měření měla být 9. srpna pyrotechnicky oddělena, aby byl uzel opět volný. To se však nezdařilo a Rjumin kvůli tomu musel 15. srpna vykonat neplánovaný výstup do volného kosmu. Když se dostal na místo, zjistil, že několik prutů antény se zaseklo do obšívky stanice a pokud ji chce uvolnit, musí je přestřihnout. Rjumin pruty přeštípal nůžkami a poté se do antény opřel tyčí, kterou měl s sebou. Podařilo se, anténa se oddělila od stanice a začala se pomalu vzdalovat.

Překonávání rekordů

To byl poslední nečekaný úkol posádky ve složení Ljachov a Rjumin, před tím, než 19. srpna ukončili svůj pobyt v Saljutu 6 a zamířili zpět na svoji rodnou planetu. V okamžiku přistání měli za sebou celkovou dobu strávenou mimo zemský povrch v rekordní délce 175 dní a 36 minut. Protože kvůli technickým problémům je za celou tuto dobu nenavštívila žádná další posádka a neviděli proto žádného jiného člověka, jedná se zároveň o dosud nepřekonaný rekord v délce „kosmické izolace“.

Rekord v délce pobytu překonala hned další výprava na Saljut. V posádce měli být původně Leonid Ivanovič Popov a Valentin Vitaljevič Lebeděv, ale necelý měsíc před startem se druhý jmenovaný při cvičení ošklivě zranil a musel být nahrazen. Volba padla překvapivě na Rjumina, účastníka předešlé výpravy. Posádka v novém složení odstartovala 9. dubna 1980 kosmickou lodí Sojuz 35 a na Zemi se vrátila až 11. října. Oba kosmonauté strávili v kosmickém prostoru celkem 184 dní, 20 hodin a 12 minut.

Saljut 6 se v té době pohyboval na oběžné dráze více než tři roky a některé jeho systémy byly na hranici životnosti. Řadu menších oprav sice už provedly dlouhodobé posádky, ale nyní bylo zapotřebí stanici provést cosi na způsob „generálky“. K tomu byla určena speciální servisní mise, do které byli po jistých změnách nakonec vybráni Leonid Děnisovič Kizim, Oleg Grigorjevič Makarov a Gennadij Michajlovič Strekalov.

Protože se letělo inovovaným Sojuzem T-3, mohli poprvé od nešťastné výpravy Sojuzu 11 z června 1971 letět tři kosmonauté současně. Start proběhl 27. listopadu 1980 a poté, co se kosmonauté dostali do útrob stanice, začal nejenom odborný výzkumný program, ale také servisní zásahy. Asi nejnáročnější byla výměna čtveřice hydraulických pump v chladicím systému. Vše se nakonec podařilo, a tak mohla posádka Saljut opustit 10. prosince s pocitem dobře vykonané práce.

Poslední dlouhodobá posádka Saljutu 6 odstartovala 12. března 1981 kosmickou lodí Sojuz T-4. Jejími členy byli Vladimir Vasiljevič Kovaljonok a Viktor Petrovič Savinych. Těm se mimo jiné hned následující den podařilo opravit závadu, kvůli které v únoru přestalo fungovat natáčení jednoho solárního panelu. Také našli a opravili problém v elektrickém systému, který způsoboval špatné ukostření. Za dobu svého pobytu na stanici přivítali dvě mezinárodní návštěvní výpravy, přičemž ta druhá přiletěla posledním exemplářem staršího typu Sojuzu s pořadovým číslem 40. K definitivnímu opuštění Saljutu 6 došlo 26. května 1981 dopoledne, kdy posádka nasedla do transportní lodi Sojuz T-4 a o pár hodin později přistála v kazašské stepi.

Posledním objektem, který se spojil se Saljutem 6, byla nákladní část lodi, která podle původních plánů měla obstarávat dopravu kosmonautů i nákladu pro vojenské stanice Almaz. K tomu nikdy nedošlo, ale některé exempláře byly využity při bezpilotních letech. Tato loď se jmenovala Транспортный корабль снабжения (transportní a zásobovací loď), ale většinou se uváděla jen zkratkou ТКС (TKS). Tuto loď vynesla raketa Proton na oběžnou dráhu 25. dubna 1981 a získala označení Kosmos 1267. Měla dvě základní části – Функционально-грузовой блок – ФГБ (funkční nákladní blok – FGB) a возвращаемый аппарат – ВА (návratový modul – VA). Zatímco návratový modul se 24. května oddělil a bezpečně přistál, funkční nákladní blok se 19. června připojil k Saljutu 6.

Soulodí pak obíhalo kolem Země až do 29. července 1982, kdy bylo po několika brzdících manévrech nasměrováno do hustých vrstev atmosféry, kde částečně shořelo a jeho zbytky dopadly do vln Tichého oceánu. Saljut 6 měl v té době za sebou 4 roky a 10 měsíců (1 764 dní) na orbitě, během kterých obkroužil naši planetu 27 785×. Za dobu jeho činnosti k němu zamířilo celkem 33 lodí, ve dvou případech se však nepodařilo spojení se stanicí. Rovných 20 lodí bylo typu Sojuz, 16 staršího typu, zbylé 4 pak inovované, označované jako Sojuz T. Nákladních progressů se připojilo 12 a výčet uzavírá jeden exemplář transportní a zásobovací lodi TKS. Po dobu 683 dní byl Saljut 6 obydlen posádkou. Do interiéru stanice se podívalo 27 kosmonautů, 6 z nich dokonce dvakrát.

Konec třetího dílu. Ve čtvrté části seriálu o historii orbitálních stanic se budeme věnovat konci programu Saljut a stanici Mir.

Autor:
  • Nejčtenější

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

v diskusi je 125 příspěvků

26. března 2024

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo...

Z jaderné triády zbyly Britům už jen ponorky. A ty musejí posílit

v diskusi je 76 příspěvků

27. března 2024

Jadernou triádu tvoří strategické bombardéry s jadernými zbraněmi, mezikontinentální balistické...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 35 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Rusko zastavilo odlet na ISS s první Běloruskou, letět měla i Američanka

v diskusi je 50 příspěvků

21. března 2024  10:23,  aktualizováno  14:26

Ve čtvrtek 21. března se necelých deset minut před půl třetí odpoledne měla vydat na Mezinárodní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Načapali jsme otesánka, který se velkého sousta nezalekne. Boeing 747-400F

v diskusi je 8 příspěvků

21. března 2024

Poté, co na Letiště Václava Havla Praha přestaly v barvách Qatar Airways létat nákladní Boeingy...

Dočasná raketa se po téměř 70 letech loučí. Bude startovat naposledy

v diskusi jsou 3 příspěvky

28. března 2024  15:36,  aktualizováno  19:54

Tento čtvrtek stojí na startovací rampě mysu Canaveral poslední potomek raket Thor, nosič Delta IV...

Američané odepsali modul, který je vrátil po půl století na Měsíc

v diskusi je 20 příspěvků

28. března 2024,  aktualizováno  11:41

Od začátku letošního roku je na Měsíci a kolem něj poměrně rušno. Vedle řady sond, které zamířily...

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 35 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Úspěšný let prototypu XB-1 vrací do hry cestování nadzvukovou rychlostí

v diskusi je 34 příspěvků

27. března 2024  17:17

Po více než dvaceti letech, od ukončení provozu letounu Concorde, se možná opět dočkáme nadzvukové...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...