Karlovy Vary - Desítky filmových fanoušků si nenechaly dnes odpoledne ujít poslední příležitost vidět v Karlových Varech australského herce Geoffreye Rushe. V městském divadle uvedl film Quills – Perem markýze de Sade z roku, který mu vynesl jednu z jeho oscarových nominací. Sám ho vnímá jako dílo o svobodě slova, cenzuře a potlačování kreativity a divákům v sále řekl, že je zvědavý, jak ho přijme další generace, než ta, pro niž před dvěma desítkami let vznikal.
"Vzal jsem na festival celou rodinu, poprvé, když jsem je takto po spoustě let své herecké kariéry na divadle v Austrálii vzal na filmový festival, byly ještě děti," řekl dnes divákům Rush. Vzpomínal, jak v roce 1997 v Česku natáčel Bídníky, film se točil v Praze na Barrandově a také v Brně. Rush znovu vyjádřil svůj údiv nad jménem tohoto města. "V angličtině dát vedle sebe písmena B-R-N-O prostě nejde," řekl.
"Ten film jsme neviděli hodně dlouho, v době natáčení byly všude velmi vášnivé debaty o svobodě slova, o cenzuře, o rozporu mezi kreativitou a útiskem některých myšlenek. Tohle se hodně změnilo a jsem trošku zvědavý, jak na ten film budou reagovat jiné generace, než pro které byl natočen," uvedl projekci jeho protagonista.
Dobové drama režiséra Philipa Kaufmanna vypráví o slavném a zvrhlém aristokratovi markýzi de Sade, jehož Geoffrey Rush hraje. Poté, co je obviněn ze sadismu a pobuřujících sexuálních praktik, je excentrický grafoman umístěn do Charentonu, ústavu pro duševně nemocné, kde díky dobré vůli osvíceného abbého Coulmiera smí své choutky ventilovat na papír.
S pomocí krásné a důvtipné pradleny Madeleine, jež se stane spojkou mezi vězením a vydavatelstvím, spatří markýzovy rukopisy světlo světa a dozví se o nich i samotný Napoleon, který chce posedlému autorovi psaní navždy znemožnit. Proto je do Charentonu povolán psychiatr Royer-Collard, jehož kruté léčebné metody se vymstí nejen markýzovi.
Bolek Polívka uvedl v K. Varech film Zapomenuté světlo, v sobotu bude oceněn
Herec Bolek Polívka dnes na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary slavnostně uvedl film Zapomenuté světlo z roku 1996. Film byl uveden v rámci Pocty Bolku Polívkovi, který v sobotu převezme Cenu prezidenta MFF Karlovy Vary určenou pro výrazné osobnosti české kinematografie.
Při dnešním uvedení filmu řekl, že si na letošním festivalu užívá slávy. "Dokonce pořadatelé nelenili a je tu několik VIP plakátů 'Very Importnat Polívka'," zažertoval. "Já jsem rád, že jsem se tehdy mohl natáčení účastnit a za to děkuji producentům. A za to, že se můžu účastnit dnešního promítání, když mi táhne na 73, zase děkuji Bohu," řekl Polívka.
Veronika Žilková, která ve filmu ztvárnila hlavní ženskou roli, vzpomínala na to, že v době natáčení církevní představitele vyděsilo, že roli dvou farářů mají hrát dva známí komici, Bolek Polívka a Jiří Lábus. Po zhlédnutí ale film naopak kněží doporučovali ke zhlédnutí.
Příběh vesnického faráře, který bojuje se státními úředníky i vyššími církevními představiteli za záchranu kostela, se odehrává na sklonku 80. let. Pro faráře Holého představuje víra v Boha neotřesitelnou hodnotu a navíc zápasí s pocitem vlastní zbytečnosti a bezmocnosti při setkání s chorobou milované Marjánky. Stejně bezmocný je i před socialistickým režimem, který arogantně likviduje hmotné i duchovní hodnoty.
Stejnojmennou prózu Jakuba Demla převedla Čechoameričanka Milena Jelinek do doby o půlstoletí pozdější, a ačkoliv sama éru normalizace v Čechách nezažila, její obraz tehdejšího všeprostupujícího úpadku je výstižný do nejmenšího detailu. Vladimír Michálek se filmem uvedl jako vyzrálý režisér s citem pro tlumenou výpověď, umocněnou sugestivním výkonem Polívky i ostatních herců a výmluvnými pohledy kamery.
Bolek Polívka vstoupil do povědomí diváků nejprve jako svébytná a neopakovatelná osobnost autorského divadla a spoluzakladatel legendární brněnské scény Husa na provázku. Jeho inscenace, které režíroval a hrál v nich hlavní role (Am a Ea, Pezza versus Čorba, Pépe, Trosečník, Poslední leč, Šašek a královna), se inspirovaly klauniádou, komedií dell'arte i filmovou groteskou, ale díky specifickému výrazu záměrně překračovaly hranice žánru.
Podobně výraznou stopu zanechává Bolek Polívka již desítky let v domácím filmu. První větší filmovou rolí byla postava Mageriho v muzikálu Balada pro banditu. Klíčovou úlohu v jeho filmové tvorbě pak hraje spolupráce s režisérkou Věrou Chytilovou, která započala filmem Kalamita (1981) a nakonec se rozrostla na pětici titulů, Dědictví aneb Kurvahošigutntág (1992), filmovou verzi Polívkova představení Šašek a královna (1987), Vyhnání z ráje (2001), kde opět spolupracoval i na scénáři, a Hezké chvilky bez záruky (2006).
Za roli faráře ve filmu Vladimíra Michálka Zapomenuté světlo (1996) získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli a také ocenění v této kategorii na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary. Českým lvem za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli byl oceněn také za film Jana Hřebejka Musíme si pomáhat, který byl nominován na Oscara pro nejlepší zahraniční film. Dostal i dalších sedm nominací na výroční ceny ČFTA Český lev.
