Zátor, do té doby neznámá obec v podhůří Jeseníků, se stal jedním ze symbolů ničivých povodní roku 1997.

Velká voda přitom nezasáhla obec poprvé. Obrovská průtrž mračen tu zničila její velkou část už o rok dříve, konkrétně 13. května 1996. „Pod vodou jsme se tehdy ocitli my a sousední Lichnov. Když voda opadla, říkali jsme si, že nás nic horšího už snad v životě nepotká. Spravili jsme domy i cesty a chtěli žít,“ vzpomíná Salome Sýkorová, současná starostka Zátoru.

Pak ale přišel 6. červenec 1997 a vše bylo jinak.

„V noci nás probudil obrovský hluk, nebo spíše řev, který jsme nedokázali nikam zařadit. Vyběhli jsme proto na balkon a uviděli tu spoušť. Zahradou nám protékala zpěněná divoká řeka, která neměla s naší říčkou nic společného. Nesla s sebou vše, na co si vzpomenete. Viděli jsme hrnce, sklenice, celé skříně, králikárny i s králíky, stromy s kořeny, kusy dřev a sloupy strhaného elektrického vedení. To vše hnala řeka pod námi, jako by to byly obyčejné krabičky od sirek,“ vzpomíná starostka.

Po opadnutí vody zůstala v Zátoru na Bruntálsku před pětadvaceti lety jen spoušť. Obec se z katastrofy dokázala vzpamatovat.

Celkové škody byly v obci s přibližně 1 200 obyvateli obrovské. Dva lidé zaplatili životem, osmnáct rodin přišlo o střechu nad hlavou. Chyběly celé kusy silnic, potok i řeka tekly nově mimo svá koryta, rozvody vody a elektřiny vůbec neexistovaly.

Jen na veřejné infrastruktuře a majetku obce přesáhla škoda odhadem starostky 200 milionů korun. Jak vysoká byla v soukromém sektoru, kde lidé museli opravit snad každý dům v obci, si dnes už nikdo netroufá odhadnout.

Tehdy se Zátorští museli vzchopit podruhé. „Navázali jsme na opravy, které jsme zahájili o rok dříve a které stále ještě probíhaly. Nejprve jsme museli vyřešit vodovod a kanalizaci, pak přišla na řadu stavba více než třiceti mostků přes potok Zátoráček, aby lidé mohli opět domů jinak než po provizorních lávkách nebo broděním. Současně se opravovala silnice mezi Zátorem a Lichnovem, kde voda vyrvala kusy asfaltu a podemlela podloží. To období bylo asi pro nás nejsložitější. Kam se člověk podíval, všude byl prach, bláto, hluk a vibrace těžkých strojů,“ vzpomíná Salome Sýkorová.

V Zátoru vybudovali novou školní jídelnu, dvě dětská a jedno víceúčelové hřiště, vznikl dům pro seniory, nové chodníky a autobusové zastávky. Dělníci také zrekonstruovali budovy zátorské kyselky, navrtali i nový vrt. Modernizace se dočkala také mateřská a základní škola, ohradní hřbitovní zeď, čtyři kaple a další objekty.

Čekání na přehradu

Zátor dnes rozhodně vesnici zničenou povodněmi nepřipomíná. To ocenila i porota vyhlašující každoročně vítěze soutěže Vesnice roku a dvacet let po povodních udělila obci třetí místo v kraji.

Vše nepříjemné však ani za ty dlouhé roky nezmizelo. „Když dlouho prší nebo při přívalových deštích, mám ještě dnes scvrklý žaludek. Je mi mdlo od strachu o mou rodinu a z pocitu zodpovědnosti za celou obec. A podobně jsou na tom mnozí z nás. Proto stále usilujeme o stavbu přehradní nádrže Nové Heřminovy, která zajistí ochranu obyvatel nejen Zátoru, ale i Brantic, Krnova a dalších obcí na Opavsku před povodněmi. Po vybudování malé varianty přehradní nádrže a nezbytné úpravě řeky Opavy v katastru obce by se naši občané nemuseli bát opakovaní pohromy z roku 1997,“ dodává Sýkorová.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz