„Cenovou válku o něj bychom nikdy nevyhráli, ale o peníze nešlo,“ tvrdí bankéř Landa, který se funkce ujal letos v lednu. Bývalý reprezentant předtím v klubu, který ho vychoval, trénoval extraligové áčko a ještě předtím za něj hrál. I o své nové roli v rozhovoru promluvil.
Jak jste Horáka získal?
Začalo to na pokoji v Chorvatsku při mistrovství Evropy, kdy jsme si z toho dělali srandu. Já ho pořád ponoukal, ale nikdy jsem nepředpokládal, že by Hory mohl někdy hrát za Lovosice. Zlehčoval jsem to, že někoho jako on potřebujeme, ale záleží na tom, jak moc se bude snažit do Lovosic dostat. Když pak přestoupil do Kielu, říkal jsem si: Lovosice jsou teď už to poslední, co ještě v životě nezkusil. Hrozně jsme se tomu smáli, byl to jeden velký vtip.
Nakonec se změnil v realitu.
My si pravidelně volali a v zimě jsme se bavili, že neztratil chuť k házené. A jestli platí, že by mohl hrát za Lovosice. A já se zase smál, myslel jsem, že to je pořád vtip. Ale už to začalo mít vážnější charakter. Vždycky nezapomněl podotknout, ať to neberu jako tutovku, že si to musí sám v sobě přebrat. Ať si skládám tým, jako kdyby nepřišel. Bylo to ve férovém módu. Nakonec to klaplo. Že si jde zkusit štaci z Kielu do Lovosic, je parádní úspěch a já se na sezonu hrozně těším.
Čím to, že jste si padli do noty?
Každý jsme paradoxně odlišný typ člověka, zároveň některé hodnoty sdílíme. Já představuju pro Horáce veškeré korporátní zlo, které na světě existuje, protože dělám ve velké bance. A on ze své podstaty bojuje proti takovým jako já, proti korporátnímu světu. V reprezentaci jsme kolem toho vedli neustálé debaty, někdy ve srandě, jindy vážně. Tyhle hovory nás sblížily. Zároveň nás spojuje chuť vítězit, nesnášíme porážky. Oba se obětujeme pro tým, to je pro obránce vlastnost nezbytná. Chemie mezi námi funguje.
Má nadstandardní podmínky?
Ze svého civilního povolání jsem si ověřil, že cena není určující. Určitě bych nikdy nevyhrál cenovou válku s kýmkoli napříč celou házenkářskou Evropou, to bychom v Lovosicích nikdy nedokázali. Hory měl nabídky z bundesligy, určitě slibovali výrazně vyšší ohodnocení. Ale u takových hráčů už nejsou peníze všechno. U Horyho je to o tom, aby stíhal hrát házenou, která ho baví, a starat se o své dva kluky. A spolu jsme tu cestu našli. Rodina je pro něj teď prioritou a je to tak dobře.
Jan Landa (vlevo) a Pavel Horák.
Letos jste vypadli v ligovém play off ve čtvrtfinále. Co vám konec sezony řekl o týmu?
Že někteří hráči, na kterých jsme stavěli celou základní část, se nepotkali s nejlepší formou. Bohužel to výkon mužstva výrazně ovlivnilo. Nenašli jsme lídra, který by tým odtáhl. Nikoho, kdo by byl schopný vzít to na sebe, otočit, zavelet, zvednout prapor a v uvozovkách si nechal rozbít hubu pro vítězství. To mi chybělo, Hory by to měl přinést. Ale play off je kruté, je o třech zápasech, a ty když se nepovedou, vypadá to špatně. Ale já bych spíš hodnotil celou sezonu.
A jaká byla?
Neúspěšná. Chtěli jsme být po základní části do čtvrtého místa, ale my šli do play off z páté příčky na Duklu. Věřili jsme si na ni, ale udělali jsme jí to možná moc jednoduché.
Začalo to jako vtip, tvrdí vítěz Ligy mistrů a senzační posila Lovosic |
Jak jste se sžil s novou funkcí?
Je to hodně práce. Spousta lidí vnímá některé moje kroky v A-týmu, nicméně ta pozice obsahuje všechny kategorie. Jsem hodně spokojený, jak nám funguje výchova mládeže. Neříkám, že to je moje zásluha. Ani náhodou. Samozřejmě systém se dá upravit, ale můžeme být hrdí, jakou máme základnu a kdo nám roste. Tahle práce mě baví. Je s lidmi, ta je vždycky nejtěžší. Všichni máme jeden cíl, umět pravidelně vychovávat házenkáře do A-týmu. A všichni za ním jdou zodpovědně. To mi dělá největší radost.
Jak jste v kontaktu s A-týmem?
Do šatny chodím minimálně. Párkrát jsem tam byl o přestávce zápasu, povzbudit je. Určitě na kluky nejdu křičet a trenérům zasahovat do práce. Když jsem uznal za vhodné, že mám jít do kabiny, bylo to v době, kdy jsem cítil, že potřebují nakopnout. To si myslím, že s mojí pozicí nemá nic společného, to bych možná dělal i jako fanoušek. (smích) Ale jinak působím tak, že se s trenéry často bavím. O hráčích, o potenciálních posilách.
Jako hráč jste mohl zápas ovlivnit přímo, jako trenér nepřímo, jako sportovní ředitel z tribuny vůbec. Jak vás to drtí při vaší impulzivní povaze?
Strašně! Nedá mi to. Obzvlášť v Lovosicích je každý trenér, to se ví. (smích) Je to těžké, ale člověk se musí s tou rolí sžít. První půlrok jsem měl tendence pořád přemýšlet, co by se dalo dělat jinak. Ale takhle se to prostě nedá. Člověk vkládá důvěru v trenéry a věří, že svoji práci dělají, jak nejlíp můžou. Určitě mají přehled o každém hráči výrazně detailnější než my na tribuně, protože je sledují každý den. Nemá cenu jim do toho kecat, spíš se o tom s nimi pobavit, klást dotazy a hledat společnou cestu, jak tým zvednout. Samozřejmě mě to na tribuně drtí stále. Snažím se pracovat na tom, abych se co nejvíc dokázal odpárat od myšlenek, jak bych to udělal já. Nemá to žádný smysl a člověk se v tom jen utápí.
Přestupová senzace. Vítěz Ligy mistrů Horák mění slavný Kiel za Lovosice |
Když jste vstupoval do funkce, žádal jste o sto dnů hájení, jako mají politici?
Když se pro něco rozhodnu, není to ze dne na den. O tomhle jsem se rozhodoval dlouho. Našel jsem si nějaké pole působení, nikomu moc nezasahuji do jeho kompetencí, takže ani nikomu nešlapu na kuří oko. Doufám, že všichni vnímají, že jsem tady i pro trenéry mládeže. Když chtějí cokoli zkonzultovat, a nemusí to být jen házená, jsem tu pro ně. O sto dnů hájení jsem nežádal. Hned jsem do toho šel naplno. Výsledky se buď dostaví, nebo ne a sám si vyhodnotím, jestli u toho zůstanu. Předtím bylo všechno jen na Vojtovi Srbovi (řediteli). A sám cítím, jak mě zatěžuje jen ten výsek administrativy jeho práce. Na jednoho člověka je toho hrozně moc.
Je tato funkce vaše parketa, nebo kompromis, abyste mohl u házené zůstat? Ty předešlé jste opustil z časových důvodů.
Já myslel, že se od házené začnu pomalu vzdalovat. Ale pořád mě stahuje zpátky, vracím se obloukem. Bafuňařina není něco, kde bych viděl svoji kariéru. Ale tohle je něco trošku jiného. Vojta působí spíš navenek, se sponzory, to je jeho činnost. Já se spíš chci zaměřovat dovnitř klubu, aby trenéři věděli, že je o ně zájem, že jsme spokojeni s jejich prací. A hodně se chci věnovat práci, která nemusí být vidět navenek, ale věřím, že je hodně užitečná. Bafuňář není nic pro mě, tam se necítím.
A časově jste na tom lépe?
Naprosto špatně jsem si myslel, že být trenér je lepší než být hráč. Hráč přijde deset minut před tréninkem a na házenou přestane myslet pět minut po něm. A řeší své jiné problémy. Trenér to takhle nemá. Já jako trenér na házenou myslel doopravdy 24 hodin. Když jsme někde blbě prohráli, psychicky mě to zatěžovalo. Moje pozice sama o sobě přináší stres a toho stresu bylo tolik, že už to nešlo. Tohle je kompromis, kdy jsem v kontaktu s házenou, ale zároveň si ten čas můžu uzpůsobit sám. Když na to tři dny nemám čas, nahradím si to ve čtvrtek, v pátek, o víkendu. Není to o každodenní rutině být na tréninku v daný čas, pak se člověk nikam nepodívá a nic nezažije.
I vaši novou pozici berete pečlivě, nedávno jste byl na evropském šampionátu jako skaut.
No, skaut… Prvotně jsem se tam byl podívat na hezkou házenou. Některá jména mě zaujala. Konkrétně Marek Hniďák svými parametry, taky že je Slovák, takže odpadá jazyková bariéra. Kouknul jsem se do mobilu, jak je starý, překvapilo mě, že je mu dvacet let. Jel jsem dál a dál, až mi kluci tady sehnali číslo. Já mu nevolal hned. Pak za mnou přišli sami trenéři, že by věděli o pravé spojce. Taky ho objevili. Zapadlo to do sebe.
Jako hráč jste chtěl mít smlouvu co nejvyšší, jako manažer máte logicky opačné chutě. Jaké to je?
Řešíme to spolu s Vojtou a já s nikým moc nelicituji. Máme nějaký rozpočet, hráči nabídneme nějaké peníze, buď to za ně vezme, nebo ne. Podle mě je nejdůležitější vždycky přijít na to, co toho hráče velmi zajímá. A na tu oblast cílit. Marka, a toho si vážím, primárně zajímalo, kolik tady bude mít tréninkových jednotek, kdo bude trénovat, jak se bude trénovat, chtěl vidět, jak to tady vypadá. Jeho hlavní cíl byl, aby byl lepší, až sekundární, kolik za to bude brát peněz. Takového hráče člověk v týmu vždycky chce.
 |
S čím půjdete do sezony?
Hrát o medaile, nemůžeme mít jiné ambice. Takhle to i prezentujeme partnerům. Že se nám to pár let nepodařilo, je věc druhá. Ale ty ambice tady pořád jsou, bez nich není chtíč, není motor. Chceme se kvalitativně vyrovnat nejlepším týmům v extralize. Ve střednědobém horizontu bychom chtěli vychovat celou generaci, která by spolu šla od dětí až do áčka a byla spolu úspěšná. U týmů, které to mají založené na penězích a nevychovávají si mládež, je otázka času, kdy ze dne na den shoří. Můj největší cíl je, abychom s maximem odchovanců byli schopní uhrát hezké výsledky. O tom největším cíli, což je titul, nemluvíme, ale všichni si ho přejeme. Ambice na příští sezonu by měla být medaile, čím blyštivější, tím líp.
S posilou Horákem je šance na titul reálnější?
Důležité bude, jak si tým sedne. Posily Adamík, Hniďák i Horák mají kvalitu, můžou tým zvednout, ale hrozně záleží na chemii, jak si to sedne dohromady: trenéři, vedení, hráči. Jestli všichni potáhneme za jeden provaz. Nezáleží to jen na nás, ale i na ostatních týmech, všichni posilují, v extralize budou zajímavá jména. Těším se, už aby to začalo!
Hokejový Litvínov také na svůj vysněný premiérový titul čekal dlouho, ale nakonec to dokázal. Inspiruje vás to?
Když jsem končil kariéru, říkal jsem, že Martin Ručinský je můj velký vzor, kam byl schopný dotáhnout Litvínov i přes bolest. Takový hráč nám v play off chyběl, který navzdory zranění celého těla kluky k titulu dotlačil. Tohle je něco, co bychom chtěli v Lovosicích někdy dokázat. A nám s Vojtou je asi jedno, jestli to bude za rok, nebo za pět let. Hlavně aby se to někdy stalo. Uděláme pro to všechno možné a pak se holt ukáže, jestli to stačilo.
