Byl zrovna v Rakousku na golfu. Petr Mrázek se minulou neděli brzy ráno probudil a zjistil, že už nepatří Torontu, ale že ho vyměnili do Chicaga. „Jsem rád, že jdu někam, kde mají zájem a kde můžu doufat, že když budu zdravý, budu chytat naplno,“ líčil při setkání s českými novináři 30letý brankář, který v NHL vystřídal už čtyři štace. Od podzimu přidá pátou.
Poslední angažmá v Torontu mu moc nevyšlo. Víc času než v brance, trávil Petr Mrázek v péči lékařů a fyzioterapeutů, jakmile měl šanci se ukázat, skolilo ho další zranění. Maple Leafs nabízeli českého gólmana jiným týmům, na druhou stranu, jeden trejd před dvěma týdny zamítli. Až o víkendu se dohodli s Chicagem. Mrázek má smlouvu ještě na dva roky. V klubu, který prochází velkou proměnou, chce znovu předvést svoji kvalitu.
Blackhawks jste měl na seznamu týmů, do kterých byste si přál odejít. Proč zrovna je?
„Je tam šance chytat. Vím, že se mužstvo bude trochu předělávat. Ale to k hokeji patří a pro mě je základ vydržet zdravý a chytat. To jsou dva základní faktory, které rozhodovaly.“
Tým se však hodně změní, omládne. Nebude mít vysoké ambice. To vám nevadí?
„Tohle je pravda, ale bavil jsem se s generálním manažerem (Kyle Davidson). Jeho vize je hodně slušná. Blackhawks v minulosti vyhráli tři Stanley Cupy během šesti let, bylo jasné, že jednou k té změně dojde. Bavili jsme se taky o mé roli. Když jsem byl během své kariéry zdravotně v pořádku, myslím, že svými výkony jsem ukázal, že to chytat můžu.“
Jak vůbec hodnotíte změny v Chicagu?
„Od výměny uplynulo teprve pár dnů. Ještě jsem neměl čas se nad tím zamyslet. Otevřel ukáže se, koho ještě přivedou, koho ne. Je tam nový generální manažer, mladí kluci, každý se bude chtít ukázat. Jakmile se do toho dostanou, může to být hodně zajímavé.“
Jste rád, že máte jistotu takhle brzy?
„Vždycky je lepší, když má člověk čas se připravit. Loni se trh s volnými hráči otevřel někdy koncem července, měl jsem na všechno měsíc, teď mám dva, tři.“
Kolik týmů se o vás ucházelo?
„Vážně to vypadalo tak se čtyřmi. Pak tam byly jiné, které jsem měl na seznamu těch, kam bych vyměněn být nechtěl…“
Volba Chicaga byla jen na vás?
„To ne. Minulý týden jsem byl na golfu v Rakousku. Probudil jsem se takhle v půl páté ráno a viděl, že mě vytrejdovali. Ležel jsem, chvíli přemýšlel, jak to všechno bude, co se musí vyřešit. Psal jsem hned Sáře (partnerka a beachvolejbalistka Sára Olivová), ale ta ještě spala, takže si to přečetla, až když jsem zase usnul já. (směje se) Byl jsem rád, že jdu někam, kde je zájem a kde budu doufat, že když vydržím zdravý, budu chytat naplno. Už předtím jsme měli zprávy, kde je menší a kde větší šance. Už týden předtím už byla možnost výměny, hotový trejd, jenže ten ještě Toronto odmítlo. Ale teď jsem v Chicagu, takže je to dobrý. Jsem spokojený, už proto, že jdu zpátky do Ameriky.“
Když jste odlétal, tušil jste, že vás vymění?
„Ne. Když měli možnost mě vyměnit, tak nechtěli. Před dvěma týdny se za mnou byl podívat jeden člověk z Toronta, mluvil jsem s Kylem (GM Dubas). Říkal, že mě asi měnit nebude, ale pokud přijde nabídka, může se to stát. Nechával to otevřené.“
Říkáte, že jste rád zpátky v Americe. Je to rozdíl proti Kanadě?
„Obrovský. Po všech směrech, to potvrdí každý hráč. Samozřejmě, v Torontu všichni hokej milují, je to hokejové město. Ale i život a chování lidí byly jiné. I v tom, že v Kanadě byl covid, hráli jsme zase bez fanoušků, kdežto v Americe do hlediště mohli.“
Vnímáte i vy sám příchod do Chicaga jako restart?
„Neřekl bych, že je to restart. Už v Torontu se rozebíralo, jak restartuju svoji kariéru. Kdyby před sezonou někdo tvrdil, že z devatenácti zápasů vyhraju třináct, tak by řekli, že to je super. Jenže já byl celou sezonu spíš zraněný. Takže to neberu jako restart, chci hlavně být zdravý a chytat. Od toho se všechno odvíjí.“
Takže je to příležitost vrátit se tam, kde jste už byl, jako třeba v Carolině, kterou jste dostal do finále konference?
„Věřím si v tom, že když budu zdravý, budu chytat dobře a podávat dobré výklony. I v Torontu, když jsem byl v pořádku, se mi zápasy povedly. Třináct výher z devatenácti zápasů je slušných. Čas fakt letí. Tohle bude moje dvanáctá sezona od ročníku 2012/13, co jsem přišel do Detroitu. Snažím se užívat každého zápasu, každého dne, který strávím v hale, protože to nepotrvá věčně.“
Rád byste u Hawks zakotvil na delší dobu?
„Všechno záleží na zdraví. Za dva roky mi skončí smlouva, bude mi 32 let a rád bych hokej ještě nějakou dobu hrál.“
Bylo hodně ubíjející, když se vám na začátku sezony dařilo, pak najednou přišla stopka a jen jste se vrátil, následovala další?
„Tohle není příjemné pro žádného sportovce. Když ví, že má natrénováno, cítí se dobře, vyhrává zápasy a najednou se zraní. Na druhou stranu, zdravý jsem nebyl celou sezonu. Jestli jsem odchytal pět zápasů bez prášků, omotaných třísel a těchhle věcí… Sezona se pak táhne, je dlouhá a člověk není úplně v pohodě.“
Není na vás těch zranění už moc? Jak jste na tom s třísly teď?
„Hledal jsem lidi, co by mi pomohli, a v Praze si našel specialistu fyzioterapeuta. Řekl mi důvody, proč si myslí, že se to mohlo stát, a taky, že mě do tří měsíců dá do kupy. Pracuju s ním skoro pětkrát týdně. Zatím musím zaklepat. Dřív jsem při tréninku v posilovně míval menší problémy, teď zatím jde letní příprava úplně bez problémů. Věřím, že ta zranění půjdou stranou a že si hokeje ještě hodně užiju.“
Co bylo příčinou vašich potíží?
„On mě jen viděl a říkal, že chodím trochu jinak na levé a jinak na pravé noze, že moje pánev je posunutá hodně doleva, takže si pomáhám jenom pravou stranou. A problémy vždycky začaly v pravém třísle. Snažím se to napravit, cvičíme, makáme na tom. Jsem rád, že jsem ho našel a že se tyhle věci ještě dají změnit.“
Učíte se chodit jinak? Jak těžké to je pro dospělého chlapa jako vy?
„Tam nejde o to, že mě učí chodit. Spíš mě dává dohromady, narovnává, provádí se mnou cviky, abych na levé straně zesílil. Já tomu nikdy nepřikládal tak velkou váhu. Hodně strečujeme, abych byl pružnější, jako když jsem byl mladší. Vždycky jsem si říkal, že už je to věkem. Dominik Hašek taky víc strečoval, když byl starší. Já to měl trochu naopak. Musím se vrátit k věcem, jež jsem dělal, když jsem byl mladší.“
Trápit vás mohly i jiné věci, Jaké bylo číst, že Mrázek není gólman pro Toronto a že s ním Maple Leafs nemůžou nic vyhrát?
(pousměje se) „Tyhle věci jdou mimo mě. V tom jsem, myslím, splachovací. Samozřejmě jsem o tom věděl. Každého to mrzí, ale soustředil jsem se hlavně na sebe a tyhle věci si moc nepouštěl do hlavy.“
Byl tlak v Torontu zatím nejsilnější, jaký jste zažil?
„Stoprocentně. Tam to až přehánějí. Osmnáct let se nepřešlo přes první kolo, od roku 1967 let se nevyhrál Stanley Cup. Místo aby novináři byli na straně týmu a vedení, pořád řeší věci, které místo aby klukům pomohly, tak je potápí.“
Třeba když stále dokola rozebírají brankáře…
„Ano. (usměje se) Vyhráli jsme 5:4 a řešil se gólman. Prohráli jsme 0:1, řešil se taky. Tam bylo pořád něco. Hokej je o výhrách, a pokud vyhrajete 5:4 a dostanete od novinářů naloženo, že dva góly byly moje, tak nevím. Vítězství je přece vítězství. Tak to beru já a tak to bylo řečeno už před sezonou, ať my gólmani tyhle věci neřešíme a soustředíme se na sebe. Ať vyhráváme a tím to končí.“
Hrál jste už se spoustou skvělých hráčů. V poslední sezoně hodně zaválel Auston Matthews. Dostal cenu pro MVP zaslouženě?
„Určitě. On a MacKinnon, možná ještě Makar jsou nejlepší tři. No, dobře, ještě McDavid, takže top čtyři. Pořád si ale myslím, že nejlepší hráči, s nimiž jsem hrál, byli Pavel Dacjuk a Henrik Zetterberg. Ti byli hodně výjimeční.“
Nicméně Hart Trophy pro Matthewse vás nepřekvapila…
„Ne. Má výbornou střelbu, umí dát góly, má přehled. Úžasný hráč, dá gól jednou mezi nohy, podruhé nevystřelí stejně, trefí to někam jinam. Věří si a střelu má fakt úžasnou. Navíc to je strašně skromný kluk a super do party.“
Vím, že to už není vaše téma, nicméně co říkáte tomu ze Leafs vzali Matta Murrayho?
„K tomu se nechci moc vyjadřovat. Někdy je to i politika, trenér (Sheldon Keefe) i generální manažer (Kyle Dubas) ho měli kdysi v juniorce a byli s ním spokojení. Ale zaříznout takhle Jacka (Campbell), to si nezasloužil.“
Loni jste odletěl do Toronta v přestihu chystáte se do Chicaga? Sbíráte informace?
„Kanada byla něco nového, Ameriku známe, víme, jak to tam chodí. Takže nebude potřeba, poletíme až v září. O Chicagu jsme se bavili s Kämfíkem (David Kämpf), měl to tam rád, psal mi Dominik Kubalík. Že zázemí úžasné, všichni lidé, co tam pracují, jsou super. Generální manažer sice mladý, nový, ale že je fajn. Já se tam těším.“
Co chytáte na léto?
„Ještě vyrazíme někam na dovču, na prodloužený víkend. Připoravovat se na sezonu, každý den trénovat, chodit na fyzio. A s klukama golfíčky, to je základ. Máme zvyk, že kdo prohraje, musí nosit kšiltovku týmu, kterému fandí ti, co ho porazí. Ale to se mi jako jedinému ještě nestalo. Ještě jsem neprohrál.“
