Velkou část směsného odpadu stále tvoří recyklovatelné materiály, říká antropolog Sosna
Obvykle hodnotíme životní standard společnosti podle hrubého domácího produktu nebo indexu spotřebitelských cen. Co se ale můžeme dozvědět o Česku z tak zdánlivě okrajové věci, jako jsou odpadky končící na skládkách? Jaké zvyky prozrazuje náš domovní odpad? Hostem Hovorů ve vysílání Českého rozhlasu Plus je sociální antropolog Daniel Sosna z Etnologického ústavu Akademie věd.
„O skládkách můžeme uvažovat jako o takových muzeích budoucnosti. Na jednu stranu máme minulost – na každé skládce se tvoří nějaké vrstvy, něco se tam přiváží. Ale jak už to tak bývá, to, co přichází z minulosti a je součástí současnosti, tak jednoho dne bude i budoucností,“ glosuje Sosna.
Co se můžeme dozvědět o Česku z odpadků na skládkách vám prozradí Hovory Petra Viziny
„Mě zajímají skládky mimo jiné i proto, že je to něco, co brzy skončí, nebo respektive EU má takový plán, že by se skládkování jako určitý způsob nakládání s odpady mělo co nejvíce redukovat nebo ideálně úplně zmizet.“
„Ten plán je založený na nějaké hierarchii způsobu nakládání s odpady, kdy na jejím vrcholu je prevence odpadů a potom to pokračuje dál skrze znovuvyužití nebo recyklaci, spalování nebo energetické využití odpadů. A to nejméně chtěné, co je naspodu, je skládkování,“ pokračuje.
Odpad českých domácností
Poloh výzkumu, které Sosna provádí, je více. „Kdysi to začalo tím, že jsme analyzovali složení komunálního odpadu samotného. Takže kdyby šel někdo okolo, tak by mě viděl na skládce v nějakém pracovním oděvu, jak se skláním nad sítem nebo s tabletem a analyzujeme nějaké zbytky odpadu z domácností.“
V Temži vznikl ostrov z vlhčených ubrousků. Je velký jako dva tenisové kurty
Číst článek
„Můj nejčerstvější výzkum se teď ale točí okolo práce s lidmi, kteří se v tomto prostředí snaží sbírat nejčastěji nějaký kovový šrot. Takže já, podobně jako asi většina antropologů při jejich výzkumech v různých částech světa, dělám to, čemu se říká tzv. zúčastněné pozorování – dělám s těmi lidmi to, co dělají oni, snažím se nějak zažít, jaké to je. A prostě chodíme po skládce a hledáme věci, které jsou potenciálně hodnotné, a ty sbíráme,“ popisuje.
Analýza odpadů českých domácností přinesla několik méně či více překvapivých zjištění. „Často slýcháme, že jsme premianti ve třídění. Nicméně když se potom nebudete dívat na separovaný odpad, ale podíváte se na to, co končí třeba na skládkách, tak zjistíte, že je tam pořád velmi vysoký podíl potenciálně recyklovatelných materiálů.“
„To znamená, že i přesto, že jsou lidé v Česku v třídění velmi dobří, tak pořád ještě velkou část směsného odpadu tvoří materiály – jako jsou nejvíc různé plasty, papír a skleněné věci –, které by se třeba daly ještě recyklovat,“ připomíná.
Českým tiskem také nedávno proletěla zpráva, že se ukrajinský Mariupol topí v tunách odpadků a městu tak hrozí epidemiologická katastrofa. „První věc, která mě u toho napadá, je, jak důležitá je infrastruktura, která umožňuje nakládání s odpady.“
„V běžném životě si to příliš neuvědomujeme, protože naše úvahy o odpadu nejčastěji končí zavřením odpadkového koše nebo nějakého kontejneru před domem. Tady ale existuje celá skupina lidí a technologií, které se o tohle starají. A ve chvíli, kdy je to nějakým způsobem narušeno, tak se stávají takové situaci, jakou nyní vidíme v Mariupolu,“ dodává Sosna.
Poslechněte si celé Hovory Petra Viziny.
