Celkem přijelo do Hodkovic 29 závodníků. „Jsou to nejlepší junioři z republiky, kteří už jsou natolik zkušení, že se mohou zúčastnit závodů a létat ve větších skupinách,“ vysvětluje Radek Zima, předseda Aeroklubu Hodkovice.
 |
Mistrovství trvá čtrnáct dní, během kterých čekají na závodníky letové disciplíny.
„Trať měří od 100 do 350 kilometrů. Závodníci následně dostanou otočné body. Jejich úkol je pak odtud odletět a trať včetně otočných bodů obletět co nejrychleji,“ vysvětluje Zima. Čím zkušenější pilot je, tím najde silnější stoupání. „Nejlepší indikátor, jak dobře člověk plachtí, je průměrná rychlost. To vypovídá o tom, jak rozumí počasí, jak dobře letadlu vládne nebo jak dobře umí kroužit.“
Nejrychleji stoupají ti nejzkušenější
Závodníci tak musí především najít takový vzduch, který je vynese vzhůru.
„Je to vzduch, který se díky slunečnímu svitu ohřál, utrhl se a stoupá,“ přibližuje ředitel závodu Jan Hrbatsch. Takový vzduch pozná závodník buď podle mraků, kterým se říká cumulus, nebo díky přístrojům ukazujícím stoupání nebo klesání letadla.
A jak probíhá samotný závod? „Vytáhneme je všechny nahoru a dvacet minut po posledním závodníkovi zahájíme klání. Každý pak může začít kdykoliv, počítá se mu čistý čas. Když se mu nepovede začátek, může začít znovu,“ popisuje Hrbatsch.
Občas se ale přihodí, že někdo nedoletí až na letiště. „Pokud počasí není ideální nebo se závodníkovi nepodaří objevit stoupavý proud, je potřeba najít si vhodné místo pro přistání v terénu. Ideální jsou pole nebo louky, aby nedošlo k poškození letadla. Třeba řepka je naprosto nevhodná, protože je tuhá, kukuřice je zase moc vysoká,“ dodává Zima.
