Na co vás Zbrojovka lákala?
Chtěli mě nejdříve vidět, protože už jsem delší dobu nehrál. Já už potřeboval změnu, protože jsem věděl, že v Baníku to pro mě nikam nevede. Brno bylo pro mě skvělé řešení, skrze které bych tady mohl zase nastartovat to, co se mi podařilo před pěti lety, kdy jsem naskočil do ligy, zase rozjet svoji kariéru, restartovat se.
Berete tedy Zbrojovku jako takový pevný bod, ze kterého chcete udělat odrazový můstek?
Takhle nějak to vidím. Dva roky na hostování mi stačily. Nebylo to ono, nikam jsem nepatřil. Když mi pak řekli, že mě v Maďarsku ani Holandsku nemají zájem koupit, bylo to ubíjející. Věděl jsem, že tam už jen dotrénuji a pak se budu vracet. Takže když mi řekli, že budu moci definitivně přestoupit, a Zbrojovka měla zájem, konečně jsem si trochu oddechl.
Štval už vás fotbal „na zkušenou“ po hostováních?
Vždycky, když jsem přišel do nového prostředí, jsem si říkal, že to bude šance, že se mohu ukázat, a kdybych zahrál dobře, mohli by si mě nechat. Když se to ale pak otočí a člověk dostane informaci, že se bude hned vracet, tak to teprve začne hlodat. Berete to pak jako zčásti promrhaný čas. O to víc jsem se ale snažil trénovat. Často i sám, protože mě trenér ani nebral na zápasy. Přidával jsem si, takže jsem z toho snad i něco získal.
Není v třiadvaceti brzy na hledání stability?
Zní to tak, ale já do fotbalového kolotoče naskočil dost brzo. I když je mi 23, tak mi cestování a zkoušení štěstí v zahraničí prozatím stačilo. Kdybych teď šel někam, kde bych neměl silnější pozici, tak bych se bál, že už to nikdy lepší nebude.
Za Baník máte odkopáno 101 zápasů, 77 z nich je prvoligových. To je na takto mladého hráče úctyhodný výkon.
Nestěžuji si, ale mohlo jich být více. Starty mi totiž naskakovaly i za střídání na křídlo na pár minut a podobně. Dost jsem toho i proseděl na lavičce. Uvědomíte si, že jste se dokázal prosadit v konkurenci, která v Baníku, klubu s ambicemi, panuje. Mám na co si vzpomenout, když se potřebuji povzbudit.
O to větší je kontrast při srovnání se zahraničními statistikami. Tři zápasy v Nizozemsku za Emmen během celého podzimu, letošní jaro jste pak strávil v Maďarsku, kde jste vyběhl na trávník pětkrát. Proč se nepodařilo odehrát více zápasů?
V Holandsku mě chtěl trenér stavět nejprve na beka, poté si mě zkoušel na křídle a tréninky se mi, myslím, dařily. Naskočil jsem do prvního utkání na deset minut proti PSV Eindhoven, vedli jsme 2:1 a dostali jsme gól v poslední minutě po centru, což velký dojem nezanechá. Já se do toho drobně zranil.
To vás vyřadilo?
Docela rychle jsem se vrátil a po Novém roce jsem dostal další šanci na pár minut proti Vitesse. Pak trenér přišel s tím, že do klubu přivedou pět nebo šest nových hráčů a ať s hraním už nepočítám. Nikdy jsem tam tedy pořádně nehrál.
Pro jarní část sezony tedy přišla další šance v podobě maďarského prvoligového Mezőkövesdu?
Ještě jsem byl na testech v Bohemians, ale nedohodli jsme se, a tak jsem odjel do Maďarska. Tam jsem ze začátku hrál. Potom jsme ale pokazili zápas s Puskásem. Následně jsem hrál pořádně ještě jeden zápas, ale vedení mi oznámilo, že mě kupovat nebude a že už v klubu jen dotrénuji.
Co si fotbalista v takový moment říká?
Já si to v hlavě nastavil tak, že nesmím polevit. Kdybych se na to vykašlal, tak to teď v létě odskáču tím, že o mě nikdo nebude mít zájem. Takto jsem byl připravený na nové angažmá a jsem bez pocitu, že bych něco zanedbal.
Klub angažoval kromě vás také Josefa Divíška a Róberta Matejova. Zase to bude boj o pozici. Máte to už nějak vyřešené?
Robo je pravák, může hrát vpravo. Konkurence ale byla, je a bude. Nebude to zadarmo a budu si to muset urvat na hřišti. Koukal jsem na příchody a uvědomuji si, že budu muset zabrat, abych si vybudoval pozici. Zatím se to snad daří. Trenér nás neustále sleduje a nakonec to bude on, kdo o nás rozhodne.
Jaké máte sezonní ambice?
Sbírání minut. Kdyby se povedla pěkná asistence, nebudu se zlobit. A zase bych si chtěl dát nějaký gól.
Máte v lize jeden jediný, před čtyřmi lety do branky Zlína.
No právě. Snad při nějakém centru třeba dobře foukne a zapadne to omylem do brány. (směje se)
V kariéře máte jedinou zápasovou stopku za dvě žluté karty a následnou červenou v roce 2018. Platíte za slušňáka?
Emoce mě na hřišti neopouští a už jsem párkrát na rozhodčí křikl, co jsem si zrovna myslel. Ale bývalo to se mnou horší, měl jsem takové to nevybouřené mládí. Teď už si říkám, že ty žluté kartónky sbírat úplně nechci. Ta červená karta mě také vychovala, to byla totiž na Spartě úplná blbost, zatáhl jsem na půlce za Zahustela a šel do sprch. Dnes už bych to neudělal.
Zrovna krajní beci nemohou být příliš gentlemany, ne?
Já teď naposled v Baníku alternoval Jirku Fleišmana, a když jsem se soupeřů ptal, jak se jim proti němu hraje, tak slovo gentleman tedy nepadlo ani jednou. (směje se) Také to s ním bolí na tréninku. Asi ty gentlemany budeme muset nechat ofenzivním záložníkům.
