Zhruba v půli března jste oslavila půlkulatiny. Bilancujete?
Když mi bylo padesát, kdy by se bilancování očekávalo, ještě jsem žádné změny nepocítila. To až teď, po dvou letech, kdy jsme byli kvůli covidu všichni zavření doma. Zastavil se čas a já zjistila, jak ty roky ufrnkly. Cítím, že už se mi špatně vrací do toho vražedného tempa, které jsem žila před pandemií, a upřímně – už to zpátky ani vracet nechci.
Divadlo jsem omezila na nutné minimum, z každodenního hraní maximálně na pět představení v měsíci. Zůstávám v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2 a jinou práci už neberu. Chci být doma s dcerou a žít normální život. Tím myslím válet se u televize, starat se o zahradu, chodit do kina, cestovat. Už nechci jen lítat z práce do práce. Na to už nemám sílu.