Já versus mé mladší já na dovolené

Pokaždé, když odjíždím na dovolenou, představuji si, jak si krásně vyčistím hlavu nicneděláním, aby po návratu domů byla napěchovaná novými tématy a převratnými myšlenkami ze světa fitness, které z šedé kůry mozkové budou nezadržitelně prýštit a šířit se éterem. Smutným faktem zůstává, že v hlavě je momentálně prázdno a vyčerpáno úplně stejně jako před odletem a jediná emoce, která se odehrává v lebeční dutině je myšlenka na to, pokračovat v ležení u bazénku ovíván teplým vánkem ještě dalších zhruba 15 let. Bohužel, štěstí v podobě neznámého zesnulého příbuzného svého času dolarového milionáře, který by mi odkázal jmění, se neodehrálo a tak se snažím povzbudit své prsty k rychlejšímu pohybu po klávesnici počítače a vyplodit nějaký ten text. Převratnou myšlenku nečekejte. Tu nechám 75 kilovým guru z Instagramu, kteří vás s ní za tučný obnos jistě seznámí. Motivačka mi v aktuálním rozpoložení obstarožního lenochoda asi taky nepůjde a tak se podělím o nějaké zážitky z dovči a třeba přidám nějakou tu radu, především mladším ročníkům, jak si tu dovču užít mnohem líp… 

V první řadě musím trochu zaflexit, abych mohl zachillovat, jak říká moje pubertální dcera. Přeloženo do staročeštiny, zamachrovat, pochlubit se, abych se mohl válet a nedělat nic. Plácli jsme se přes kapsu. Objednali hotel v Turecku s dětským kinem, kde žádné z mých dětí nebylo, s pěti luxusními restauracemi, ve kterých jsme nebyli, se sedmi bazény, abychom se stejně koupali v jednom, milionem druhů poctivého alkoholu, nikoliv místních patoků, které jsem nepil a bezbřehou nabídkou jídla a nejrůznějších pochutin na každém rohu, abych stejně žral víceméně furt to samé každý den. Pravda, zmrzliny jsem zkonzumoval tolik, že by to laktózovému alergikovi odstřelilo prdel až někam do Sýrie, ale u mě se to projevilo leda tak, že po pár dnech břišáky kapitulovaly a běžely se schovat. A to by byl neuralgický bod mého o 25 let mladšího já, kdy bych ztrátu formy (v jakékoliv podobě) úzkostlivě řešil a trápil se tím. Současnému já to bylo úplně fuk. Protože se nic neděje. Ztráta formy? No a co? Však si tam týden, možná o něco dýl, jakmile se vrátíš domů, hned to doženeš, dyť o co jde? O těch pár dní, co nejsi v lesku? Kulturistika je překážkový běh na dlouhou trať a překážek bude ještě hodně, takže v klidu… Takhle bych si povídal se svým mladším já. A přidal bych, že ta forma je stejně každému v tom hotelu u prdele…

…Jenže ona není. Každý, kdo má trochu větší svaly než maratónec, mi potvrdí, že jakmile vyrazí hodně na jih od nás a speciálně do oblastí, kde to šéfuje spíš Alláh než Ježíš, se mu dostane vrchovatě pokřiků jako Stallone, Arnold, Švarznegr, Rambo, Van Damme, nesčetně výzev na páku a zdvižených palců… Mé o čtvrt století mladší já to dost sralo. Hlavně to oslovení Van Damme, tím u mě dotyčný skončil, páč já mám samozřejmě větší svaly, takže jsem se zatvářil jak kakabus. Jsem kulturista, pičo, beru to vážně, tak si ze mě nebude nějakej kozomrd dělat srandu, no ne? Dnes jsem za to rád. Usměju se, zdvihnu palec, někdy ukážu i ten svůj neexistující biceps a všichni jsou happy jak dva grepy. Následně mi nosí i pití co jsem si neobjednal, dávaj mi pět (tlesknutí) každej den, pokaždé když se potkáme a je to fajn. Co mě ale doposud udivuje, je to, proč jsou z toho ty kluci arabský tak na větvi, když je tolik skvělých muslimských kulturistů, proti kterým nejsem ani smrad z jejich hovínka. Možná se jim prostě líbí svaly ve všech velikostech. A nejenom jim. Navzdory všem těm "tojehnus" komentářům na českém facebooku. Tak třeba stojím ve frontě, samozřejmě na zmrzku, otočí se na mě dospělej bílej chlápek a plácne mě do cecku. Kdybych se identifikoval jako žena, okamžitě z něj vysoudím barák za harašení. A kdyby tam stálo o 25 let mladší já, vybombil bych mu ji. Takhle jsem jen překvapeně čuměl, borec se zařechtal, udělal něco jako gorilu, zvednul palec, řekl great a dali jsme selfíčko. Pohoda. Rusák na mě řve charašo malčik, až se mu klepe panděro, zve mě na vodku (to se ti to zve, když je to All in), já s díky odmítám (ještě by mě zas někdo nařknul z rusofilství), říkám spasiba a pak se zdravíme zbytek týdne… (Půjčím si tu teď fotku Pavla Koukala jen tak pro ilustraci) 

Co tím vším chci říct? O 25 let mladšímu já by to nebylo moc příjemné. Resp. čekal by reakce s větší úctou a respektem. Jakože si každý sedne na prdel z toho, že cvičím. A nebudu lhát, působil by namistrovaně, arogantně, a tak trochu jako kokot. Kterým jsem nepochybně byl, páč takových mladších já potkávám každoročně minimálně jednoho a víc a byli mi předlohou ke slavné sérii o fitnesskreténovi. https://www.extrifit.cz/cs/blog/clanok/jak-se-stat-fitnesskretenem-2-na-dovolene-

Pravda je, že se téměř okamžitě stanete centrem pozornosti. A když se chováte jako přefouknutí idioti, stojící permanentně v základním postoji, dosáhnete pravého opaku, než co byste chtěli. Místo obdivovaného borce pro svou muskulaturu budete všem k smíchu. A oprávněně…

…Současné já je k smíchu rádo. Jak jsem řekl, stanete se centrem pozornosti, takže se stanete rovněž jasným terčem pro spoluúčinkování v těch krapet infantilních animačních představeních, kde z vás dělají pitomce pro pobavení ostatních. Nemusím snad dodávat, že mé 25leté já by tam nikdo nedostal ani za vagon proteinu. Nikdy! Pičo, jsem vážnej kulturista, ze mě si nikdo dělat prdel nebude!

Dneska jdu. Chechtaj se mi všichni haranti, když mi minule nasadili paruku, cecky z balónků a já hrál sekretářku, chechtá se nám zbytek, když moje drahá půlka, se kterou jsem 23 let, nepoznala v nějaké partnerské soutěži moje lýtka a označila za svého manžela nějaké nedochůdče. Půl dne jsem s ní nemluvil. Zkrátka, rozveselíte lidi a z původně divně velkýho potetovanýho holohlavýho člověka, co je bůhvíco zač, je fajn týpek, se kterým je legrace a má jen tak mimochodem svaly. Asi ty kulturisti nebudou zas takový kreténi. (doslovná citace z předchozí dovči)

Mám pochopení pro všechny ty mladý kluky, (ale i holky) co se nad talířem s rýží, masem a salátem, ošklíbají nad chodící hromadou sulcu, zaručeně trpící na štítnou žlázu, co se rozhodla tuhle chorobu vyléčit plným talířem zákusků. Mám pochopení, když jedou na dovolenou po soutěži a v plné formě očekávají podobné reakce, jakých se jím dostává od fandů do fitness… Mám pro to pochopení, protože jsem byl stejný. Jenže pokud vy chcete baštit fitnessácky na dovče, neotravujte pohrdavými pohledy okolí, co si tam jelo svoje našetřený prachy prožrat. Pokud chcete pokračovat v soutěži u bazénku, fajn, ale nebuďte naštvaní, že vám to ostatní zas tak moc nežerou. Prostě je třeba si uvědomit, že fitness je jenom váš koníček. Nic víc, tak s tím neotravujte všechny kolem. A pak si užijete skvělou dovolenou plnou nových přátel. 

P.S. A až se vrátíte, můžete se do toho zase pořádně opřít třeba s tímhle skvělým proteinovým kafíčkem.