Hrůzný nález pod Radyní: Na svahu ležely dvě zmrzlé mrtvoly

Roku 1884 si Jan Matas při obchůzce svého revíru všiml na stráni pod vrchem Radyně, že mu neznámí pytláci kladou oka na zajíce. „Rozhodl se tedy pytláky odhalit. Počkal si na ně jednoho dne v poli a čekal, až si přijdou pro svůj úlovek. Skutečně se objevili. Jednalo se o Josefa Škrabala a Václava Nohovce, kteří pocházeli z Losiné. Mladé muže poznal a chtěl je zajistit. Ti se však dali na útěk. Jan Matas, jelikož byl velice poctivý a vážil si své práce, si nemohl tuto věc nechat pro sebe. Jejich přestupek tedy nahlásil Okresnímu soudu v Blovicích,“ uvedl památkář přeštického městského úřadu Jiří Sankot.

„Oba dva pytláci byli odsouzeni k několika dnům odnětí svobody. Zatímco sedlák Václav Nohovec trest přijal, selský synek Josef Škrabal se s tím nedokázal smířit. Proto hned, jak opustil vězení, začal prohlašovat, že seděl nevinně a že si to s hajným vyřídí. Od té doby byl stále zádumčivější. Vyvrcholilo to zhruba v polovině ledna 1885, kdy se ztratil z vesnice. Zcela zmizel a nikdo ho nemohl najít. Následujícího dne byly na svahu pod Radyní nalezeny dvě zmrzlé mrtvoly,“ doplnil.

Dvě zmrzlé mrtvoly plné broků

Jedno tělo patřilo Josefu Škrabalovi a druhé hajnému Matasovi. „Obě těla byla zakrvácená a zmrzlá na kost. Vedle nich byly pohozeny hlaveň Škrabalovy ručnice a Matasova puška. První záhadou, kterou odhalila komise, jež případ přijela na místo vyšetřovat, bylo to, že ve Škrabalově těle bylo nalezeno 17 zblízka střelených broků a v Matasově těle 35 broků vystřelených z dálky. To znamená, že se nemohli postřelit navzájem. Bylo tedy pravděpodobné, že se do sporu zapletly ještě další osoby,“ popsal Sankot.

Jak byla celá záležitost vyšetřena, a dostali pachatelé, co si zasloužili? Poslechněte si reportáž!