„Já to v té knize na konci píšu, že ani jeden se v danou chvíli nedá zaškatulkovat, ale vlastně to, z čeho ten podtitul vzešel, vychází z takové stereotypizace, která se v českých poměrech často objevuje. Havel jako hodný, jako takový ten morálně kladný hrdina ve všech ohledech, současně je takový milý, Klaus jako ten, kdo byl mnohdy opravdu zlý, v řadě svých věcí a věcí, s nimiž je spojován, a Zeman jako někdo, kdo nejenom kvůli fyzické stránce, ale možná i díky vystupování je znázorňován a někdy karikován jako ošklivý,“ řekl Kopeček ke své knize, když vysvětloval svůj podtitul – a to, který prezident je který.

„U Havla se dají najít velmi rozporné momenty, kdy se rozhodně nedá označit za hodného. Třeba to, jak se stal prezidentem v roce 1989, to nebyl moment, kdy by se choval mile, ale naopak to byl moment, který já v té knize označuji za politické zasvěcování a do určité míry přeměnu v takového realistického politika, který ví, co chce, a ví, čeho chce dosáhnout. Úplně stejně se to dá ukazovat potom u těch dvou dalších, byť samozřejmě je dobré trošku vnímat opatrně – já jsem to zvolil maličko jako nadsázku – a myslím si, že to zaujalo,“ dodal Kopeček.

Fotogalerie: - Cestou energetické bezpečnosti

U Havla podle jeho slov může být vnímán rozporně jeho morální étos. „Havel v rámci disentu fungoval jako někdo, kdo rozhodně nebyl příznivý k zastupitelské představě demokracie, k tomu, jak fungují normální politické instituce. Takže určitý díl toho, že Češi vnímají politiku někdy s velkými očekáváními, která jsou až přehnaná, můžou být spojována právě i s touhle havlovskou maximou vnímání politiky tou morální optikou, aniž si uvědomují, že to jsou jen lidé a instituce, které nám tu fungují a které tu působí,“ sdělil Kopeček.

„Není rodinný typ, to je dobré zdůraznit. Když se dívám na jeho dětství, tak je to člověk, který by se dal označit za dítě z rozvrácené rodiny. Otce nepoznal, později k němu měl poměrně dost vyhraněně negativní vztah. Po rozvodu rodičů, to mu byly asi dva roky, tak se s ním vlastně vůbec nestýkal a zjevně tam fungovalo i nějaké v uvozovkách očkování matkou proti otci,“ zmínil Kopeček. 

„Miloš Zeman v 90. letech získal velmi blízkou osobu v podobě Miroslava Šloufa. Miroslav Šlouf má nálepku člověka, který je lobbista a který je vnímán veskrze negativně. Na druhou stranu on pro Miloše Zemana plnil i spoustu pro přítele politika neobvyklých rolí typu obstarávání jídla, šatstva. Současně plnil i tu organizační roli, dojednávání různých věcí, takže v tomhle směru on byl, řekl bych, Miloši Zemanovi možná bližší než manželka. A je to role, která je svým způsobem zvláštní, pro Zemana určitě důležitá, ale je vlastně ukončena potom tím, že se s ním Miloš Zeman velmi razantně rozešel a dal to dost nevybíravě najevo po první prezidentské volbě, kdy ho obvinil dokonce z toho, že mu ubral nějaké hlasy ve volbách. To je samozřejmě věc k diskusi, ale byl to skutečně postoj, který by člověk k letitému příteli nečekal,“ dodává Kopeček.

Psali jsme:

Třinec: Mytí nádob na tříděný odpad

Síkelova tiskovka: Máme kapacitu v Nizozemí. Až na dva měsíce

Ivo Strejček: Právo veta braňme, ale nesmysly, jako očkování na věčné časy i dětského ombudsmana, odmítněme

S čím počítá Putin? Že Západ vyhraje. Ale ne ten, který teď vládne

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.

FactChecking ^BETA

Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.

Přezkoumat