Po opravdu dlouhé odmlce způsobené vynucenou koronavirovou pauzou se opět Dolní oblastí Vítkovic rozezněly tóny světových interpretů. Nechyběla mezi nimi zvučná jména jako LP, Franz Ferdinand, The Killers, Martin Garrix nebo Twenty One Pilots. Pojďme společně vzpomenout na to, co dalšího letošní festival Colours of Ostrava přinesl.
Je jen málo míst po celém světě, kde by už samotný areál festivalu dokázal vytvořit úchvatnou atmosféru. Colours of Ostrava má díky industriálnímu prostředí obrovskou výhodu.
První festivalový den s hvězdou Eurovize, Modest Mouse a headlinerem Twenty One Pilots
Sam Ryder je jméno, které ještě před pár měsíci znalo jen pár skalních fanoušků. Díky TikToku a také účasti ve finále Eurovize se z něj stalo jméno hodné velkých hudebních pódií. I proto s sebou jeho vystoupení na Colours of Ostrava neslo velká očekávání. Britský zpěvák s pěstovanou image vikinga se objevil na stagi v pozdním odpoledni a upřímně jsme od něj čekali trochu více než ne zrovna inovativní pop, ve kterém každou chvíli doufáte, že to zpěvák hlasově rozparádí. Než se ale nadějete, koncert skončí.
Fotoreport: Colours of Ostrava 2022: Zahájení se skáčkovými Bazookas a dokonalá show Twenty One Pilots
Jen o kousek dál se už však tou dobou připravovala kapela Modest Mouse. Dnes již kultovní kytarovka, která měla na hlavní scéně bohužel jen o něco málo více fanoušků než Sam Ryder, odehrála perfektní koncert. Nepotřebovala k tomu ani velkou interakci s publikem. Jedna skladba střídala druhou bez velkých proslovů a prostojů. Díky tomu mělo vystoupení spád a dokázalo vtáhnout.
Colours of Ostrava si zakládá na rozmanitosti a žánrové pestrosti. To je klíčový prvek, bez kterého by návštěvníci nemohli okusit hudbu ze všech koutů světa. Takovým případem byla i Fatoumata Diawara. Původem africká písničkářka na festivalu ukázala, že tohle řemeslo neobnáší jen poklidné hraní na kytaru. Exotické rytmy dokázaly rozhýbat i rozezpívat publikum, které toho dne ještě pořádně ani nenavyklo na festivalovou atmosféru. Sama zpěvačka předváděla místy až akrobatické taneční kreace, které vynikly především díky pestrobarevným šatům. Tak velké ovace a požadavky na přídavek toho dne do té doby snad neměl žádný interpret. Každopádně noc byla ještě mladá a hlavní lákadlo v podobě Twenty One Pilots mělo teprve přijít.
Slalom mezi plastovými kelímky
Cesta zpět na hlavní stage byla náročná už kvůli počtu nachozených kroků. Doplňkovou disciplínou byl i slalom mezi jednorázovými plastovými kelímky, které se válely po celém areálu. Organizátoři totiž udělali nevídaný krok a vyměnili staré známé zálohované kelímky za jednorázové, prý také stoprocentně recyklovatelné. Připomněli tak fanouškům, jak to vypadalo na festivalech o dekádu zpátky a i když je teď retro v módě, máme ho raději přeci jen v hudbě.
Headlinerem prvního dne pak bylo americké duo Twenty One Pilots. Tyler Joseph a Josh Dun mají svou show vypiplanou do posledního detailu stejně tak, jako všechny skladby, klipy, alba i merch. Nechybělo salto, bubnování na rukou diváků, lezení na kovovou konstrukci, masky na hlavách obou aktérů, konfety a dočkali jsme se i táboráku a vytroubené lidovky Co jste hasiči. Festival byl odstartován se vší parádou až si jeden povzdechl, že to nejlepší má dost možná festival za sebou již první den.
Čtvrtek s lascivní Princess Nokia, emotivní Phoebe Bridgers a kytarovkami v podání Franz Ferdinand a The Killers
Druhý festivalový den však sliboval ještě nabitější a hvězdnější program. Nedal to však návštěvníkům zadarmo.
Otvírákem na hlavní scéně se stal domácí Kapitán Demo. Alter ego hudebníka a producenta Jiřího Buriana už dávno přerostlo jeho samého a dost možná mu přerůstá i přes hlavu. Kdysi vtipná show, která se bez okolků satiricky a přesně trefovala do nešvarů (nejen) hudební scény už spíše připomínala pouťovou zábavu pro masy. Naštěstí mají Colours i menší stage, kde si člověk může spravit chuť. Tuzemská zpěvačka Margo ve spolupráci s hudebníkem Tomášem Havlenem byla tou pravou volbou. Písničkářka pohybující se na pomezí kytar a elektro popu ukázala sílu a zároveň i jemnost svého hlasu.
Fotoreport: Colours of Ostrava 2022: Druhý den s neodolatelnou Phoebe Bridgers a Franz Ferdinand mezi kapkami deště
Velké očekávání vzbuzovala vycházející hvězda světového rapu Princess Nokia. Pravdou je, že rap byste na letošním ročníku v programu hledali velice těžko. Už jen proto byla z publika cítit zvědavost, co je vlastně ta hudebnice původem z New Yorku zač. Už od začátku však její show provázely pochybnosti. Silná queer i feministická témata, kterými se interpretka zaobírá, zůstala v pozadí mnohdy zbytečně lascivní a rapově nepříliš zvládnuté show. V momentě, kdy došlo na vyloženě špatný cover I Miss You od Blink 182, už u pódia stála jen hrstka návštěvníků.
Od rapu ale zase zpátky ke kytarám, které letošnímu ročníku Colours of Ostrava vyloženě dominovaly. Phoebe Bridgers je zástupkyní mladší generace, která ctí staré tradiční písničkářské postupy, zároveň se ale nebojí je inovovat. To předvedla na svém posledním albu Punisher, za které byla po zásluze nominována na Grammy. V jejím vystoupení byl kus upřímnosti a neskrývané skromnosti. V průběhu koncertu se objevila i pod pódiem, aby se prošla mezi fanoušky, a bylo cítit, že si koncertování vyloženě užívá. Znát to bylo i na doprovodné kapele, která dle vizuálu její poslední nahrávky nastoupila v převleku kostlivců. Phoebe dokáže o temných věcech zpívat emotivně, ale zároveň nenuceně. Proto ani zmínka o nedávném rozhodnutí amerického nejvyššího soudu v případu potratů nevyzněla z jejích úst naprázdno.
Večerní program na hlavní stagi zahájili skotští Franz Ferdinand. Energické show, během které zazněly i největší hity kapely jako Take Me Out nebo Dark Of The Matinée, nechybělo absolutně nic. Přihlížejícímu publiku ani nevadilo, že se na ně z oblohy spouští proudy hustého deště. Naopak, déšť dodal koncertu ještě lepší atmosféru. Výhoda kapely tkví bezesporu ve frontmanovi Alexi Kapranosovi. Ten je schopen skvěle pracovat s davem, má v sobě dostatečnou míru showmanství, které dokáže udržet v mezích a ne na úkor zpěvu a taky mu vůbec nevadilo zmoknout spolu se svými fanoušky.
Závěrem druhého dne vystoupili také za deště rockoví The Killers a jejich koncert měl snad jediný škraloup – pohodlného diváka. Kapela by si pod pódiem zasloužila daleko větší skandující masu, bohužel kvůli počasí totiž spousta lidí koncert raději oželela. Zazněly osvědčené hity Human, Somebody Told Me nebo Mr. Brightside a frontman Brandon Flowers podobně jako Alex Kapranos z Franz Ferdinand vložil do koncertu maximum a do deště se za svými fanoušky doslova vrhl. Nutno říci, že to nejlepší přišlo tedy až druhý festivalový večer.
Klidný pátek ovládli Sons of the East, bizarní kněz Lova Lova a ještě bizarnější ledový muž
Program třetího dne festivalu nabízel převážně folk a klidnější muziku. Těžko říci, jestli to byl po čtvrtečním našlapaném programu záměr, nebo se to v line upu sešlo náhodou. Komornější odpoledne začalo už na GLO stage, kde vystupovala zpěvačka Beata Hlavenková. Škoda, že zrovna její koncert nešlo pozorovat někde z lehátka, protože by to k její muzice příjemně sedělo. Zpěvačka společně se svou kapelou Snů připravila velice příjemný hudební zážitek, který vyžadoval od posluchačů dostatek pozornosti, zároveň je ale odměnil nemalou dávkou příjemně teplého a vyrovnaného pocitu. Ocenili to především starší účastníci festivalu. Ti mladší už se někde připravovali na koncert australské kapely Sons of the East. Tahle parta kombinující prvky country a folku, měla u publika obrovský úspěch. Chraplák zpěváka dodal kapele originální punc a paradoxně přesto, že právě on stál nejvíce v popředí, většinu komunikace s diváky obstarával klávesista. Ten s plechovkou piva v ruce dodal, že si je dobře vědom toho, že je v zemi, která je v konzumaci tohoto nápoje světovou jedničkou. Kapelu uvidíme v září i v pražském Rock Café.
Fotoreport: Colours of Ostrava 2022: Třetí den s australskými Sons of the East, Wimem Hofem a LP
Na Colours je občas dobré zaexperimentovat. Odměnou vám díky tomu může být zážitek z kategorie “tohle mi nikdo neuvěří”. Právě to se stalo večer, kdy se na pódiu Liberty stage objevil zpěvák a kněz, který si říká Lova Lova. Tenhle africký chlapík chvíli zpívá a chvíli na to se už zmítá ležící na pódiu a přitom vydává prapodivné zvuky. Zároveň se tomu všemu ale snaží dát kus popu, takže učí publikum své písně, a to i přes jazykovou bariéru docela obstojně. Znáte takové ty útržky textů, které společně s melodií utkví v hlavě a nemůžete je odtamtud dostat? Tak právě tam někde se uložilo zpěvákovo “Čekere” jako nějaké kouzelné zaklínadlo.
Následoval rychlý přesun k hlavnímu pódiu, kde to už za pár minut měla rozjet LP. Ta je na Colours of Ostrava, potažmo v Česku, jako doma. Jenom letos ji u nás bude možné vidět dvakrát. LP je podobně jako byla kdysi ZAZ miláčkem místního publika. Koho jste se ten den zeptali, na čí vystoupení se nejvíce těší, zmínil právě ji. Těsně před ní ale organizátoři na poslední chvíli vtěsnali Wim Hofa. Otužilce, který měl ten den na festivalu přednášku a někoho napadlo, že by bylo fajn mu předat cenu Gamechanger. Smysl celé ceny však nikdo nepochopil, stejně jako moment, kdy vzal ledový muž do ruky kytaru a začal cosi zpívat. Nic však nepřekonalo jeho následnou řeč, ve které mimo jiné bagatelizoval úlohu nemocnic ve zdravotním systému. Wim Hof se zkrátka opil svou slávou a plácal nesmysly. Šlo o jednoznačně největší přešlap letošního ročníku. Ze zadních řad publika se začalo ozvývat, aby šel zpět do… ledové kádě.
Se zpožděním, které na poměry letošních Colours bylo nezvykle dlouhé, nastoupila poté Laura Pergolizzi. Komunikace s publikem během koncertu byla takřka nulová. V průběhu koncertu to vypadalo, že je něco v nepořádku. Vždyť přece poslední koncert LP na Colours oplýval energií a tady se člověku vkrádalo na mysl jít po pár písních zase o kus dál. Nakonec jsme se ze sociálních sítí později dověděli, že je LP nachlazená, proto set výrazně zkrátila.
Sobotní vystoupení Inhlaer přerušil silný déšť, závěrem se pařilo s Martinem Garrixem
Poslední den festivalu bývá pro některé důležité hlavně přežít, pro jiné je to však poslední možnost, jak ze sebe dostat nashromážděnou energii, kterou dlouhou dobu střádali. Projekt Ivan & The Parazol byl rozhodně pro oba zmíněné tábory. Zpěvák, který svým vzhledem i pohyby nápadně připomíná Micka Jaggera, přinesl příjemný rock’n’roll ze staré školy, kombinoval angličtinu a maďarštinu a především bavil od začátku do konce.
Fotoreport: Colours of Ostrava 2022: Závěr festivalu s Inhaler, Larkin Poe a Martinem Garrixem
U kytar ještě zůstaneme. U Inhaler byste mohli čekat, že jde jen o nějakou další indie rockovou kapelu. Částečně by to vlastně mohla být pravda. Kdo ale tuhle irskou partu viděl naživo, nebude souhlasit. Tolik energie, která diváky nenechala jen nečinně stát a přihlížet, ale donutila je skákat, by mohla přerušit snad jen zlovůle počasí. Déšť však na koncerty letošního ročníku ohledy nebral. Přiřítil se z ničeho nic a stejným tempem utíkali i fanoušci. Do deseti minut byl koncert přerušen. Škoda. Nastartovat totiž znovu zpátky tu energii poté, co se čtvrthodinu nehrálo, muselo partu okolo zpěváka Elijaha Hewsona stát spoustu sil a vzhledem k tomu, že šlo o závěr vystoupení, zamrzí to ještě více.
Na jediné zastřešené scéně poté začínali slovenští LUVVER a možná i to bylo jedním z důvodů, proč měli před pódiem narváno. Kytary v kombinaci se synťáky byly v jejich podání spojením něčeho, co znělo jako naprostá samozřejmost. V písních se tyto prvky doplňovaly a místy se tak člověk nacházel na koncertě elektronické hudby, o kousek dál zase na indie rockové show.
Od špinavého punku rychle na elektronický set a poté na blues rock
S blížící se půlnocí položky v programu začaly houstnout, a tak nezbývalo, než zkrátka mezi koncerty doslova přebíhat. Tuzemští Velocett Roll vystupovali na stagi obklopeni rezavými konstrukcemi, které přesně korespondovaly s tím, co kapela hraje. Po intru na ságo spustili správně drzý punk s ušpiněným kytarovým zvukem. Jenže o kousek dál se už pomalu chystalo duo Bratři. To přišlo se svým elektronickým setem doplněným o grafický vizuál. Publikum, zřejmě namlsané z nedávno proběhlých Beats For Love, jim aplaudovalo a užívalo si set plnými doušky. Dalším cílem přeběhu přes celý areál byla sesterská kapela Larkin Poe. Tyhle holky hrají sice blues rock, to ale neznamená, že by si libovaly v nějakých unylých melodiích. Naopak ukázaly svou dravost a nespoutanost. Příště by jim vyloženě seděla hlavní stage.
Závěrem festivalu se areál Dolní oblasti Vítkovic atmosférou navrátil o týden zpět na festival Beats for Love, taneční set totiž odehrál Martin Garrix, jehož světovou show doprovodil i závěrečný ohňostroj.
Letošní ročník Colours of Ostrava přinesl jak silné hudební momenty, tak i koncerty, které se ne úplně povedly. Každopádně i letos bylo z čeho vybírat. Příště bychom jistě uvítali zaměření se na mladší interprety typu Phoebe Bridgers nebo Larkin Poe, kteří jsou již v zahraničí dobře známí, u nás si však cestu k publiku stále hledají. Právě taková jména totiž dodávají festivalu svěží vítr. Nezapomínat také na rap, který v posledních letech nabral na nevídané oblibě. Díky tomu by Coloursy mohly být ještě barevnější.
Text: Tomáš Kocian, Markéta Koloničná