Poptávka po zbraních, jako jsou dělostřelecké granáty, odhaluje nízké zásoby a strategickou spokojenost s existujícími  hrozbami

V květnu, když Washington objednal 1 300 protivzdušných střel Stinger, které měly nahradit rakety odeslané na Ukrajinu, generální ředitel společnosti Raytheon, zbrojařské  společnosti, která je vyrábí, odpověděl: „Zabere nám to trochu času.“

Paříž mezitím poslala do Kyjeva 18 houfnic Caesar – čtvrtinu celkové zásoby high-tech dělostřelectva – ale francouzské společnosti Nexter bude trvat přibližně 18 měsíců, než vyrobí nové. .

Ukrajinská válka odhalila skromnost zásob západní obrany – zejména neokázalých, ale zásadních zásob, jako jsou dělostřelecké granáty, které byly hlavní složkou bojů Nedostatek výrobních kapacit, nedostatek pracovních sil a problémy s dodavatelským řetězcem – zejména čipů – znamenají dlouhé dodací lhůty na jejich doplnění.

Nedostatek, tvrdí představitelé obrany a analytici, odhaluje samolibost Západu ohledně potenciálních hrozeb od konce studené války, která se nyní projevuje touhou podpořit Ukrajinu vojenskou podporou . Fetiše pro high-tech zbraně a štíhlou výrobu zatemnily důležitost udržování zásob základní výzbroje, dodávají. „Ukrajina byla lekcí toho, jak se válka stále často vyhrává klasickými prvky dělostřelectva, pozemních jednotek a okupace,“ řekl Jamie Shea, bývalý ředitel pro plánování politiky NATO, nyní spolupracovník Chatham House, britského thinku.

„Vojenská rovnováha, která se přehoupla od staré k nové, se musí posunout zpět.“ Tyto nedostatky mohou nyní narážet na schopnost Západu zvládnout válečné úsilí Kyjeva. Celková roční americká produkce 155mm dělostřeleckých granátů by například vydržela méně než dva týdny bojů na Ukrajině, říká Alex Vershinin, americký expert na nákupy, který říká, že konflikt znamená „ návrat průmyslové války “. „Je to jako velká krize granátů z první světové války,“ řekl Shea při vzpomínce na skandál z roku 1915, kdy masivní dělostřelecké nasazení v zákopové válce vyčerpalo britské zásoby, což byl nedostatek, který vedl k vysokým ztrátám vojáků a rezignaci premiéra  Asquitha. Ben Wallace, britský ministr obrany, řekl, že západní země budou mít potíže s vedením zdlouhavé války srovnatelné s ruským útokem na Ukrajinu, protože jejich zásoby munice „neodpovídají hrozbám, kterým čelíme“. Během simulované válečné hry v loňském roce došla britské munice po osmi dnech.

Nikdo nevěří, že se Západ chystá vyčerpat své základní zbraně zásobováním Ukrajiny. Úředníci tvrdí, že většina vybavení poskytnutého Ukrajině zůstává k dispozici nebo může být vyměněna za podobné systémy. Ruský obranný rozpočet v loňském roce ve výši 66 miliard dolarů, i když se zkombinuje s čínskými výdaji ve výši 293 miliard dolarů, je výrazně  menší než společný rozpočet členů NATO ve výši přes 1,1 bilionu dolarů.

I tak směřovala velká část těchto výdajů NATO na vyspělé systémy, jako jsou stíhačky, které Západ v tomto konfliktu nenasadil. Velká část západní obrany za posledních 20 let byla zaměřena spíše na boj proti povstání na Středním východě, než na připravenost na těžké tankové a dělostřelecké bitvy, jako jsou ty na Ukrajině. Problémy s dodávkami komplikuje desetiletí trvající důraz na štíhlou výrobu, finanční efektivitu a průmyslovou konsolidaci, což působilo proti vojenským plánovačům, kteří chtěli udržovat nákladné zásoby zbraní.

Nízké zásoby ve Spojeném království znamenaly, že nedávno musela kupovat houfnice od třetí strany a poslat je na Ukrajinu, údajně od soukromého belgického prodejce. V USA Pentagon spolupracuje pouze s pěti hlavními dodavateli obrany; v 90. letech to bylo 51. „Dlouhou dobu se uznává, že Západ už nikdy nebude vést průmyslovou válku,“ řekl jeden západní poradce pro obranu.

„V důsledku toho téměř nikdo neudržel kapacitu na navýšení národní výroby klíčového vybavení.“ Západní výrobci zbraní se snaží zajistit dodávky přes mnoho nedostatkových součástek a materiálů na výrobu zbraní a munice, po kterých nebyla donedávna  poptávka. Některé elektronické součástky střel Stinger, které byly naposledy ve velkém vyrobeny před 20 lety, již nejsou podle Raytheonu komerčně dostupné. Alex Cresswell, generální ředitel společnosti Thales UK, která vyrábí protitankové střely NLAW na Ukrajině chválené, řekl, že „Velká Británie snižuje [obranné] zásoby, ale neinvestuje dostatečně, aby se vyhnula zastarání“. Co se týče řízených víceodpalovacích raketových systémů vyrobených Lockheed Martinem, o které Kyjev požádal, aby mohl zasáhnout za nepřátelské linie , USA vyslaly asi třetinu svých celkových zásob 20 000-25 000 raket. Nemůže je však snadno nahradit staršími verzemi, protože ve svých hlavicích používají zakázané kazetové zbraně, řekl Mark Cancian, bývalý úředník Pentagonu nyní v think-tanku Center for Strategic and International Studies.

Rusko také trpí problémy s dodávkami, dodali úředníci a analytici. Výrobce obrany UralVagonZavod údajně pracuje na třísměnném provozu na renovaci starých tanků. Zásoby munice jsou částečně doplňovány z masivního skladu v Bělorusku. Ale nedávné jmenování generála Gennadije Židka, bývalého náměstka ministra obrany, celkovým velitelem ruských sil na Ukrajině dává armádě „institucionální palebnou sílu v Moskvě“. . . takže má silný hlas, který zajistí, že dostane ekonomiku, kterou potřebuje,“ řekl Mark Galeotti, britský expert na Rusko. Vojenští experti pátrají po zkušenostech z  ukrajinského konfliktu, aby získali poznatky o povaze moderní války. Lekce „číslo jedna“ je zatím důležitost udržování základních zásob, řekl Jack Watling, vedoucí výzkumný pracovník think-tanku Royal United Services Institute. „To není nic nového, ale je to něco, co jsme byli odhodláni ignorovat po velmi dlouhou dobu,“ řekl Watling v podcastu o válce. „Levná munice, kterou můžete použít ve velkém, je naprosto zásadní. . . [Západ potřebuje] být mnohem disciplinovanější v tom, že nebude vždy pronásledovat to atraktivní, ale místo toho pochopí, jak to skvělé závisí  zcela  na tom  nudném a všedním.“

Ano, Západ  je prostě  Západ. Se všemi přednostmi a nedostatky. Předností  je nepochybně  inovace a  rychlé přesouvání  kapitálu.  Nedostatkem mnoho a  mnoho ostatního.

V prvé  řadě  namyšlenost, pocit  vlastní  nadřazenosti a  arogance. Která  nás  vede k  tomu, že  si myslíme, že  svět  se bude točit  podle nás a vše  dít podle našich přání. To platí i o ukrajinské  válce. V dějinách  dostane, dle mého názoru přívlastek  – zbytečná  nebo hloupá  válka. Míním  západní dějiny. Šlo jí  snadno předejít a  sázky v ní  šly  nesmyslně  a ještě nesmyslněji  vysoko. Jen proto, že  elitářští  nabobové západního světa  nejméně  dvě  desetiletí problémy  které  nechtěli, či lépe  – neuměli  řešit,  házeli na  Rusko a  Putina. Takže  sami sebe  vehnali  do pasti  antiruské hysterie a  ta jim znemožnila  nejprve  nezačít  podporovat Zelenského v jeho megalomanských  ambicích a  následně se  do nich  hluboce  nezapojit.

Jenže  čím dále  tím více se ukazuje, že  skutečná  válka  je něco jiného než  efektní letecké  válčení ve  stylu počítačových her,  jak si to Západ  vyzkoušel proti Jugoslávii, Libyi, dvakrát  v Iráku. Kdy  pozemní síly  nebyly  buď  zapojeny  vůbec  nebo na bojiště  vstoupily  až tehdy, když  byl nepřítel /Irák a jeho armáda/ zcela  zdecimovaný  leteckými silami. Pozemní  válku, s jejím dlouhým, krvavým  a  špinavým průběhem prostě  západní politici nemají  vůbec  rádi. Protože  ji naopak milují  televizní kamery. Pouštějící  tu hrůzu  každý  večer  do privátních obýváků,  ukazují  drastické  záběry  z vojenských lazaretů a  konec konců i  nakládání  černých plastových  vaků  do  transportních letadel.  Což pochopitelně  frustruje a  demoralizuje  voliče.

A jsme  u dalšího  markantu  o němž  píše  přebraná  stať  z FT. Jde o  to, jakým způsobem je  nakládáno z  olbřímími vojenskými rozpočty  států  NATO.  Jdou  zejména  na efektní  high  tech  hračky – klasicky  stíhačky, lodě, ponorky, rakety.  To má diváctvo  rádo a blahosklonně  na  to okukuje a  říká si  – to jsme  ale  silní!  Na  nás  si nikdo netroufne!  To jsme  frajeři, heč!

Vlastní  armády  jsou  ale  jen  zlomkem  těch ještě nedávných.  Viz např. Velká  Británie se svými  75 000 vojáky a  200 zastaralými tanky. A  skoro žádnou municí, jak   jsme si právě  přečetli.

Na  vedení  expedic  v koloniálním stylu to nepochybně  stačí. Ale  i tam nakonec  dojde k vyčerpání, jak ukázal Afghanistán a nejnověji mise  v Mali. Ale  největším extempore  je  kriticky  ubývají  zásoba  zbraní a munice  kvůli dodávkám na Ukrajinu.  Náhle  to vypadá  jak u snězeného krámu! Nikoliv  jako  nejsilnějšího vojenského paktu světa s rozpčty, jimž na planetě  nikdo ani vzdáleně nekonkuruje!

Odbočím  – vzpomínáte  ještě na  samý začátek  covidové   pandemie  v  Česku?  Kdy  se náhle  s hrůzou zjistilo, že  ve  skladech  Státních hmotných rezerv  bylo  celkem 10 000 roušek a  ani jedna navíc?  Nikdo nepotřeboval, nikdo nepožadoval, tak proč  to držet a  proč  do toho vrážet  peníze? Které stát  může  vhodněji  utratit  jinde, Třeba  na  Pánkovu neziskovku Člověk v tísni, která za  to  ve  školách dětem vymývá hlavy  tou  jedině  a vždycky  správnou  agitací, že? Nebo si vzpomeňte,  jak  exministr  Havlíček přišel s úžasným nápadem prodat  strategické  zásoby  kovů  typu  měď, hliník,  olovo, cín, atd., vytvořené ještě  za komunistů pro případ  války, protože  prý už  nebudou třeba a  když se něco semele, tak to přece  dovezem, ale nyní  z prodeje zalátáme nějakou malou dírečku  ve  státním rozpočtu!!!  A co  opět na začátku Covidu  objevené  zjištění,  že  strategické  rezervy  potravin  ve  Státních  hmotných rezervách by  stačili  na  36 hodin a  pak  už by se lidi šli jen na nejbližší louku pást?  Aby bylo jasno  – naprosto neútočím na Babiše. Takhle  to nastavily  vlády  před ním i po něm.

Bavíme se o další  slabině  Západu – výdajích, které  věčně  přesahují a  o hodně  – příjmy. Vlády nesmí  ani náhodou pomyslet  na to,  že by proti sobě  poštvaly  ve  velkém lidi. Jakkoliv  nyní se to, kvůli ukrajinské/západní krizi, zdá nevyhnutelné!  Proto  došlo  k redukcím armád, proto byla  téměř  všude zrušena  povinná vojenská služba a nahrazena  placenými  žoldnéři. S odůvodněním, že  malá, ovšem výkonná profesionální armáda je lepší než  než  velká odvedenecká.  Armádní rozpočet  skoro všude  sloužil jako náhradní  kasička, odkud  se bralo, když  se nedostávalo v  ostatních rozpočtových  kapitolách!!! U letadýlek a tanků a pod. to jde  jen těžko je oholit na kost.  Ale  u munice?  Kdo  z veřejnosti něco ví o zásobách munice? Koho to zajímá? Nikdo a nikoho!  Není to totiž  vidět. A  dělostřelecká munice?  Ta  už  naprosto nikoho. Z  děl se v našich zemích totiž střílí  zejména  čestné salvy!

Blbej, opilej, duševně  zaostalej  Putin, jeho ožralí  senilní  generálové to evidentně jaksi  mají nastaveno jinak!!!  Uvidíme.

Nepochybně  po skončení  téhle  války  dojde k lecjakému přehodnocování. Viz  článek. Určitě  se objeví  volání po  obrovských nákupech munice.  A  i se  s tím začne. Ale jak dlouho to asi  tak potrvá?  Než opět  zafungují naše slabosti typu  přezíravost, arogance povýšenectví  a  to všechno v  kombinaci  s nějakým dalším finančním krachem rozměru  2008  nebo  přifrčí nějaké  další  pandemie  a la  covid!!!  Pak  politikářská  potřeba č.1, nadřazená  všem ostatním  – neprohrát příští  volby  zafunguje  tak, jako vždycky  – na munici a její  potřeby  se zapomene! My  přece budeme  vést jen ty  efektní  počítačové  války  skrze  letadla a  rakety. Proti  těm, co nám to nemohou oplatit.  A nebo se vážně pustíme  do boje  s Ruskem a/nebo Čínou?