Je hezčí být svěže opálený, nebo připomínat čerstvý tvaroh? Zdá se vám odpověď jasná? Rozhodně není!
Představte si, že se procházíte po pláži v dobách starověku. Třeba v Egyptě nebo v Řecku. Slunce pořádně upaluje, vlny šplouchají, mořská voda omývá opuštěné malebné pláže… Proč tu nikdo není? Ve starověku se nikdo na pláž slunit nechodí!
Pokud už opálení jste, budou vás mít nejspíš za chudáka – snědou barvu od slunce totiž chytnou hlavně otroci a těžce pracující, třeba na polích nebo na stavbách chrámů.
Radost ze svého vzhledu však nemají. Ideálem krásy, především tedy těch bohatých, urozených, je být bílý!
Slunečník, mouka a jed!
Raději spěcháte do středověku? Ani tady si nepomůžete. Všichni, kteří se mohou vyhnout práci pod širým nebem, se snaží být co nejsvětlejší! Kdo je opálený, tomu pod kůží neprosvítají modré žíly. A nemají ze tedy šlechtickou modrou krev!
Pokud už někdo musí vyjít ven, bere si slunečník či navléká dlouhé rukavice. Hlavně se neopálit ani trochu!
Ale bude ta přírodní bílá stačit? Kdyby náhodu ne, ženy z doby renesance mají na bílou pleť řadu receptů! Nejlepší je se natřít bělostným make-upem, ve kterém však je často nejen mouka, ale také jedovatý oxid arsenitý či o nic méně smrtící olovo!
Některá z parádnic občas nebezpečný módní trend nepřežije Touha nevypadat jako opálená spodina společnosti je ale živá ještě několik staletí…
Slunce lékařem
Postoj ke slunci se začíná měnit na konci 19. století. S průmyslovou revolucí se venku pracující dělníci přesunují do továren. Nejenže teď nejsou opálení ani trochu, ale začnou i trpět řadou chorob.
Šíří se hlavně křivice, způsobená nedostatkem vitamínu D. A ten nám dodává především sluneční svit! Křivice se začne tedy léčit různými lampami, americký lékař John Harvey Kellog (1852–1943) si patentuje tzv.
žárovkovou lázeň a Dán Niels Finsen (1860-1904) dokonce získá Nobelovu cenu za vynález fototerapie.
Lidé si uvědomují, že slunce a světlo je vlastně lékem.
Snědá pleť však stále žádoucí není! Ženy vyhledávají různá bělidla – pověstný krém Après L’Été od firmy Elizabeth Arden má například vymazat všechno (od opálení po pihy a skvrny), co jste mohli pochytit při pohybu venku.
Bronzová móda
Teď si však vyjeďme na francouzskou riviéru. Ve 20. letech 20. století tu ráda tráví dovolenou i návrhářka Coco Chanel (1883-1971). Jednou se však opálí trochu více, než je asi vhodné, a propadne obavám. Co na to řeknou lidé, až se objeví na veřejnosti?
„Bronzová pleť je moderní,“ rozhodne se všem tvrdit a myšlenka se zalíbí většině světa!
Začne to módou, kde se prosazují odhalené kousky a plavky, či prvními opalovacími krémy a oleji, díky nimž se máte opálit co nejrychleji. A pokračuje to zaplňováním pláží, stavěním hotelů na riviérách a stoupáním cen domků na pobřeží.
V polovině 20. století už je opalování téměř posedlostí. A nejsnědší jsou najednou ti bohatí, kteří tráví dovolené v exotických destinacích.
Když se ke konci století rozdrnčí zvoneček varující před rakovinou, lidé se začnou schovávat pod nánosy krémů. Světový trend bílé kůže se však zatím nevrací…
