Nejznámější severočeské značky: Porta - 1.

Až na druhém místě by se objevil původní význam slova – latinský výraz pro bránu, včetně třeba určení, že labskému údolí u Ústí nad Labem se říká Porta Bohemica – Brána česká nebo Brána Čech, a že u moravského Tišnova stojí vzácný cisterciácký klášter Porta Coeli – tedy Brána nebes.

Hudební festival Porta patří do vyprávění o slavných značkách Ústeckého kraje – je regulérně registrovanou ochrannou známkou, byť nepatří těm, kteří ji tenkrát v roce 1966 vymysleli. Někdo byl zkrátka rychlejší, a když si autoři názvu chtěli v roce 1990 značku zaregistrovat, zjistili, že už je někdo předběhl.

První festival s názvem Porta se v Ústí nad Labem uskutečnil v roce 1967 jako celorepubliková přehlídka country a trampské hudby. Dejme ale slovo jednomu z těch, kteří „byli u toho“.

V publikaci O pravěku Porty od jejího duchovního otce, ústeckého muzikanta Jiřího Šosvalda se dočtete: „Kdejaké hnízdo má Slavíka, Lyru, Kotvu, Šrámek má Písek, Wolker Prostějov, i ten Kardaš má Řečici… A co má tvoje vonné velkoměsto? Má …“ Laskavý čtenář si jistě doplní sám.

Jiří Šosvald si patrně ani v nejdivočejších snech nepředstavoval, že právě vznikající ústecká Porta přežije Děčínskou kotvu i Bratislavskou lýru, a že svou proslulostí přehluší Šrámkův Písek a snad i tu Kardašovu Řečici.

Všichni vědí, že Porta není v Číně...

A jak to bylo na začátku a doopravdy? Je to klasický příklad, jak mnohdy banálně se rodí pravé legendy. Festivalový výbor prvního ročníku vymýšlel název a mezi jmény různých ptáků a obojživelníků se objevil i návrh Porta Bohemica – vazba na přírodu byla evidentní.

Byl to návrh Jiřího Šosvalda, který tak spojil přírodu i region. Ostatním to ale připadalo moc dlouhé a příliš lokální. Podle legendy pak jeden z členů výboru, Zbyněk Jelínek, pronesl: „Tak proč nevypustíme Bohemica, vždyť přece všichni vědí, že Porta není v Číně…“

Od té doby je Jelínek považován za autora festivalového názvu, i když ve skutečnosti to byla kolektivní práce deseti lidí, kteří usilovně přemýšleli a stříleli různé názvy a Zbyněk vyřkl to Porta do chvíle ticha… Zaznělo to dobře… Zas bylo chvíli ticho a pak jsme se na tom shodli – tak koriguje legendu sám Zbyněk Jelínek, který se až do roku 2006 přes pokročilý věk organizaci Porty stále věnoval. Porta je ovšem živoucí značka takového kalibru, že si zaslouží ještě jednu kapitolu… tak příště.