Plán pro činohru Národního divadla? Repertoár budovám na míru i výhled za hranice, říká Trpišovský
Spolu s Martinem Kukučkou tvoří režijní duo SKUTR. Věnují se režii různých divadelních žánrů a za svou tvorbu získali několik ocenění. Na podzim byli jmenováni generálním ředitelem Národního divadla Janem Burianem do funkce uměleckých šéfů činohry. „Strašně bychom si přáli, abychom měli kontakt se světem. Aby u nás čas od času hostoval někdo zajímavý ze zahraničí a spolupracoval se souborem,“ doufá Lukáš Trpišovský.
První impuls vzešel ze strany Národního divadla. Překvapilo vás to?
Úplně. S Martinem jsme vystudovali Katedru alternativního a loutkového divadla. A přestože jsme nějakých deset let dělali v kamenných velkých budovách, byli jsme vždycky považováni za alternativce.
Divadlo se po koroně neocitá v dobré situaci. Nečekají nás jednoduché časy, obává se Lukáš Trpišovský z režijního dua SKUTR
Čím vás Národní divadlo přesvědčilo, že jste se toho ujali?
Cítili jsme ze strany hereckého souboru velkou podporu. Nemyslím, že jsme jediní, kdo by mohl vést činohru. Ale znali jsme se už při práci s velkou částí souboru. Plány, co by nás v takové velké instituci zajímalo dělat, kam by činohra mohla vykročit dál... Nikdo tomu nekladl překážky, naopak se to líbilo, zdálo se to zajímavé.
Činohra i ve Státní opeře
Nechali jste se slyšet, že chcete využít atmosféry každé z budov první scény. Popište jak.
Každá budova má svůj genius loci a své diváky. Neříkám, že budeme stavět dramaturgii jenom pro budovy – pro soubor především. Ale ve chvíli, kdy nevezmete v potaz nejenom to, jak budova vypadá jako architektura, ale i to, co se na ni nabalilo, s jakým očekáváním třeba do historické budovy vchází divák, většinou se vám to potom vymstí a energie umělců, kteří chtějí komunikovat s diváky je ztracená.
Hrzánová: Den po invazi se mi Hrdý Budžes nehrál dobře. Nečekala jsem, že to bude zase aktuální
Číst článek
Chtěli bychom v každé budově speciálně stavět repertoár, šít budovám repertoár na míru. Novinka je, že bychom chtěli hrát i ve Státní opeře. Je tam velmi dobrá akustika. Je to divadlo přívětivé pro činohru
Jaké stopy byste rádi svým uměleckým působením ve vedení činohry Národního divadla zanechali?
Jmenování na šest let se zdá jako dlouhá doba, ale v takové instituci je to nic. Než se koráb pootočí, končí jmenování. Určitě bychom byli rádi, aby po nás zůstal soubor. Aby se nestalo, že zanikne.
Byli bychom rádi, aby se rozšířila orientace do zahraničí. Aby i soubor měl šanci víc vyjet, abychom měli tak zajímavé hosty, že by soubor byl zván na festivaly. To je ohromná výzva. A aby se dělalo současné moderní divadlo na prknech činohry Národního divadla.
„Po dlouhé době máme ministra kultury, který se dost vyzná, kterého zajímá a baví kultura.“
Povídáme si uprostřed prázdnin 2022. Jaký čas řešíte teď aktuálně?
Rok 2024 a 2025 nám v plánování úplně hoří. Dělají se rozpočty na to období, i když je to takové cvičení, díky nastalé situaci... Věřím, že s novým ministrem kultury, který se dost vyzná, – chodí do divadla, to je po dlouhé době, co máme ministra kultury, kterého zajímá a baví kultura –, že se spousta věcí přes něj podaří prosadit. Od veřejných kulturních institucí, nově udělaného zákona po to, že by konečně 1 procento státního rozpočtu bylo pro kulturu.
Těžko se plánuje, když je tolik neznámých, protože asi nevíte, jaké ceny budou po příští sezóně.
Ani nevíme, za kolik budeme v budovách topit. Je to těžké. Divadlo a vůbec umění se po koroně neocitá v dobré situaci. Nečekají nás jednoduché časy.
Poslechněte si celý rozhovor v audiozáznamu.
