Je jedním ze symbolů České republiky. Magnetem, za kterým vyrážejí turisté ze všech koutů světa. Na začátku 20. století se tu přitom místo nich kodrcají tramvaje. Ty si dnes na Karlově mostě už umíme jen těžko představit. Stejně jako to, že se mu až do 19. století říkalo úplně jinak.
Je to už šest století a dvacet let k tomu, co je dokončen. Jde o nejstarší stojící most přes řeku Vltavu na území Prahy a rovněž druhý nejstarší dochovaný most v České republice.
S nadsázkou by se dalo říct, že za jeho existenci může povodeň, která v únoru 1342 zničí Juditin most, spojující Malou Stranu se Starým Městem pražským. Provizorní dřevěná mostní konstrukce je jen krátkodobá náhrada.
A tak je po rozsáhlých diskuzích v roce 1357, prý za asistence samotného Karla IV. (1316–1378), položen základní kámen neslavnějšího mostu, jaký kdy v Česku stál. V 70. letech minulého století se objeví dokonce přesné datum 9. 7. 1357 v 5.31 ráno.
Jde ale jen o nevěrohodné hypotézy některých astronomů. Tehdy se totiž hodiny na vteřiny nebo na minuty vůbec neměřily.
Parléř je až druhý
Z jaké jiné hlavy by mohla vzejít konstrukce slavného mostu, než z té císařova oblíbeného stavitele Petra Parléře (1332/1333–1399). Tak se to alespoň dlouho předpokládalo.
V roce 2007 se ovšem přijde na to, že projektantem a prvním stavitelem mostu byl kameník Oto, zvaný též Otlin (v některých zdrojích uváděn jako Otto, zvaný Otlín).
Parléř stavbu převezme až po jeho smrti v roce 1375. To už má za sebou rozestavěný most i chvíle hrůzy, když jeden jeho pilíř poboří v roce 1367 povodeň.
Pila ať pracuje, sekera tesá,
Kdybyste se v tu dobu vydali strojem času zkontrolovat jeho konstrukci, našli byste budoucí turistický magnet v obležení dřevěných stavebních strojů. Včetně na svou dobu převratného klecového otočného jeřábu, který umožňuje otočení o 90 stupňů.
Však se také tesaři, kteří stroje vyrábějí, při stavbě mostu těší stejné důležitosti jako samotní kameníci. Ti pracují hlavně s pískovcem, který je během prací tím nejdůležitějším kamenem. A jak to je vlastně s tou oblíbenou povídačkou o vajíčkách?
Opravdu se přidávala do malty? Jde o to, kterému zdroji věříte. Ani po 620 letech od dokončení mostu totiž tato záhada nenašla jednoznačné rozuzlení.
Vajíčka ano i ne
V roce 2008 analýza vzorku malty, provedená v laboratoři Ústavu biochemie a mikrobiologie na Vysoké škole chemicko-technologické skutečně prokáže přítomnost vaječným bílkovin. Uběhne několik let a z té samé vysoké školy jdou zcela opačné zprávy.
Žádná vajíčka v maltě Karlova mostu prý nakonec použita nebyla. Ze stavitelského hlediska by to ani nedávalo smysl. Přidáním vajec by malta ztratila svou obrovskou pevnost a tuhost, kterou má. Tak si vyberte.
Součástí celé legendy je i několik úsměvných historek. Jedna vypráví o tom, jak ve Velvarech špatně pochopili králův rozkaz svážet vajíčka ze všech koutů království vzhledem k tomu, že v Praze se jich už nedostávalo.
V obavě z toho, aby se vejce po cestě nepoškodila, je raději pošlou uvařená natvrdo.
Drahý špás
Ať už to s vajíčky bylo jakkoliv, faktem je, že jak císař Karel IV., tak i Petr Parléř se dokončení mostu v roce 1402 nedožijí. Těžko říct, zda by je stejně nakonec netrefil šlak z výsledných nákladů na jeho vybudování.
Podle některých historiků se dnešní optikou cena vyšplhala před miliardu korun. Však také existují historky o tom, že české království muselo s ohledem na obří stavební výdaje uspořádat sbírku v kostelech.
A za jeho přechod či přejezd je následně dlouhou dobu, až do listopadu 1815, účtováno mýtné.
Mimochodem, když se 11. prosince 1378 vydá z Pražského hradu smuteční průvod s tělem Karla IV., dle některých zdrojů přejde i přes „Karlův most“ , v té chvíli ovšem s největší pravděpodobností jen provizorně dokončený s pomocí dřevěných trámů a lešení.
Uvozovky v názvu jsou na místě. Termín Karlův most je totiž spojen až s rokem 1870. Do té doby je označován jako Pražský či Kamenný most.
Oběť povodní i vandalů
Ačkoliv je jeho základní kámen prý záměrně položen v příznivém horoskopu, pohrom, které ho za léta jeho existence potkají, je poměrně dost. Často v nich hraje hlavní roli voda.
V roce 1432 udeří ve formě povodně ničivou silou, která má za následek poboření mostu na třech místech a těžké poškození pěti pilířů. V roce 1496 ho pro změnu poškodí těžký náklad.
„Most pražský probořil se tu, kdež božie muky byly, a předtiem ten den vezli kámen osmi koňmi a potom se to stalo v noci“, stojí ve starých letopisech.
Zdaleka největší škodu ale mostu způsobí povodeň ze 4. září 1890. Zaplavena je tehdy téměř třetina Prahy. Karlův most přijde hned o tři oblouky, vyvráceny jsou dva jeho pilíře.
Až do listopadu 1892 tak musí Pražané zbořené části obcházet po provizorním dřevěném mostě. Zatím poslední větší šrámy způsobí památce vandalové se spreji.
Byla to jízda!
Samostatnou kapitolou Karlova mostu je provoz. Když po něm nedávno prosviští monopost Formule 1, vzbudí to slušné haló. Jde ovšem jen o vzácnou výjimku v rámci natáčení reklamního spotu.
Automobily tu mají zakázáno jezdit už od roku 1965. Na dopravní prostředky je přitom Karlův most dlouho zvyklý. V roce 1821 například přes něj vede cesta prvního koňského omnibusu v Praze. V září 1905 tu dokonce začnou jezdit tramvaje. Ovšem pouze tři roky.
Pak jsou z obavy o ohrožení statiky stavby nahrazeny autobusy. Ty tady ale vydrží ještě kratší dobu. Jen rok. V roce 1932 jsou sice na čas obnoveny, během druhé světové války ale městská veřejná doprava po Karlově mostě definitivně končí.
Přes půl kilometru dlouhý
Dnes už je tak možné dostat se po něm ze Starého města na Malou Stranu jedině po svých. Ujdete přitom 515,76 metru. Přesně tak je totiž most dlouhý. Jeho šířka je 9,40 až 9,50 metru, výška chodníku je 13 metrů nad normální hladinou.
Tvoří ho 16 oblouků o rozpětí 16,62–23,38 metru. V rámci své délky je třikrát zalomený a proti proudu lehce vypouklý. Najdete tu celkem tři věže – dvě na Malé Straně a jedna na straně Starého Města.
