Jmenuje se v originálu extreme kayak. Jde o disciplínu, která bude v rámci vodního slalomu nově zařazena na olympijské hry v Paříži 2024. Na trati jsou naráz čtyři závodníci, jde tedy o kontaktní sport. V současné chvíli ale spíš do slalomu vnáší zmatky kvůli pravidlům, která se téměř každý závod mění. I to je důvod, proč si v něm většina závodníků zalíbení úplně nenašla. A ten další? „Já jsem v tomhle ‚chcípák‘ a nechci se vůbec pouštět do kontaktu,“ přidává olympijský šampion v kajaku Jiří Prskavec.
Má na olympijských hrách za dva roky v Paříži přilákat víc zraků diváků, hlavně těch televizních. S tímto cílem byl extrémní kajak, jak v tuto chvíli zní jeho název, do programu OH zařazen. Jenže v tuto chvíli vyvolává hlavně u samotných závodníků víc rozpaků a někdy i nevole. Hlavním důvodem, proč stále většina vodních slalomářů nepřijala tuto disciplínu za svou, je neustálá změna pravidel.
Jak se to teď jmenuje?
Dobrou vizitkou už není to, že se velmi často mění její název. Před pár lety, kdy se tato odnož objevila, se jí říkalo slalom cross, poté se název upravil na kayak cross, protože se jezdí na plastových kajacích. Na začátku této sezony byl název extreme slalom a nyní je to extreme kayak.
„Název mi přijde horší a horší. Vodácké komunitě obecně se to taky trošku nelíbí. Je to nazývané extreme slalom, extrémní to není, mělo by se to jmenovat jinak. Asi nejlepší název pro to byl kayak cross, z čehož lidi hned pochopili, že tam budou ti čtyři závodníci v jedné trati. Jak že se to jmenuje teď? Extreme kayak? No tak aspoň je tam ten kajak, ale furt je to takové…“ pozastavil se na tímto faktem na nedávném mistrovství světa v Augsburgu Vít Přindiš, nový mistr světa v kategorii K1.
Češi nemají rádi střet
V Přindišově případě by se přitom mohlo zdát, že bude mít extrémní kajak, ať to nazýváme správně, v oblibě. Loni totiž na mistrovství Evropy slavil titul jak na klasickém kajaku, tak i v tomto extrémním, stejně tak v obou disciplínách celkově ovládl Světový pohár.
„Poslední roky jsem to ani moc nejezdil, až loni, kdy se z toho stala olympijská disciplína, jsem začal. Myslím, že to není úplně pro mě, hrozně nerad se s někým pouštím do střetu. Takže pro mě je to pádlování za hranou komfortní zóny a je to takové, že když nejsem vepředu, tak se mi strašně špatně atakuje a předjíždí, protože nechci nikomu nic udělat. A podle toho to taky vypadá, bohužel,“ směje se sportovec, kterému mírumilovnost kouká z očí.
Podobně je na tom také úřadující olympijský šampion a mistr Evropy v kajaku Jiří Prskavec . Ten byl už dřív k této disciplíně skeptický a začal ji jezdit v podstatě až letos. „Cestu k tomu furt hledám. Jsem v tomhle jakoby chcípák a nechci se vůbec pouštět do kontaktu. To znamená, že většinou vystartuju, nechám ostatní odjet, jedu poslední, pak je předjedu na nějaké protivodě, protože si vyberu tu, kde jsem sám, oni jsou tam tři, takže se poperou, já většinou nějak projedu. A pak záleží, jestli se mi tento manévr povede,“ popisuje svou strategii.
Sice hlásí, že o svém dalším setrvání či konci v extrémním kajaku rozhodne na konci této sezony, ale spíš to vypadá, že si k ní cestu nenajde. „Vůbec se nepouštím do toho, že bych na někoho tlačil. Abych byl lepší, musel bych asi za prvé zesílit, a za druhé bych se do kontaktu trošku pouštět musel. Takže furt v tom hledám cestu, jak to tam trošičku, řekněme, očůrat, abych mohl předjíždět jinak. Ale zatím jsem ji nenašel,“ směje se Prskavec.
Neustálé změny pravidel vadí všem
Opakem svých kajakářských kolegů je kanoistka a kajakářka Tereza Fišerová. „Mně kontakt oproti ostatním úplně nevadí,“ říká i přes to, že jako jediná z Čechů, navíc doma v Troji, ‚získala jako bonus‘ tržnou ránu na obočí, kterou jí způsobila lodí soupeřka. „Jsem docela bojovník, nevadí mi kontakt. Možná je to i tím, že jsem dva roky hrála fotbal. Mám to ráda, je to takové zpestření.“
Co ale vadí i jí, jsou neustálé změny pravidel. Co se týče trati, postavení překážek, nařízeného vybavení, i v kritériích pro olympijskou nominaci jsou zatím poměrně velké zmatky a stále se něco dohaduje.
„Nelíbí se mi, jak federace furt mění pravidla a nejdou ani logickou cestou. Teď třeba plánují, že branky budou na OH ukotvené zespoda, a to už je fakt něco jiného než vodní slalom, kde visí ze shora. Když jsem se o tom bavila s naší fyzio Markétou Musilovou, tak i ona říkala, že tam bude docházet mnohem snadněji ke zranění, třeba vykloubení ramene a podobně,“ stěžuje si Fišerová.
„Řeší hlouposti místo toho, aby se dořešila třeba i stavba trati, aby to bylo co nejférovější,“ přidává se Přindiš.
Ačkoliv hlavním cílem Mezinárodní kanoistické federace (ICF) je učinit extreme kayak co nejbezpečnější, stále jde o disciplínu, ze které si vodáci odnášejí domů hodně bolístek. „Mému nejužšímu okolí se to moc nelíbí, protože si ze závodu vždycky něco přinesu – naražená žebra, rameno. Ono to třeba není vidět při jízdě, ale pak to čtrnáct dní bolí a je to hrozně nepříjemné,“ dodává mistr světa.
Je tedy velmi pravděpodobné, že soutěže, které uvidíme za dva roky na Hrách v Paříži, se od těch stávajících budou dost lišit.
