Boj Evropy za udržení jednoty kvůli válce na Ukrajině

EU prokázala solidaritu, ale čelí inflaci, krizi životních nákladů a možnému přidělování energie, lídři nyní čelí skličující zkoušce

Marlies Jakobová byla jednou z desítek obyčejných Němců, kteří se minulý týden zúčastnili telefonického pořadu na rádiu Deutschlandfunk o sankcích proti Rusku. Její vstup by měl znepokojit politiky od Paříže a Bruselu až po Berlín.Řekla, že je připravena se v zimě jen osprchovat a nosit tři svetry, pokud to zastaví válku Ruska proti Ukrajině. Ale trvala na tom, že „opak je pravdou“ a dodala: „Díky sankcím . . . ceny rostou a Rusko  shrábne tolik jako nikdy předtím.“ Nebyla jediná, kdo zastával tento názor. Posluchač jménem Werner Bauer řekl, že lidé by zatím mohli podporovat represivní opatření proti Moskvě, ale jakmile se začnou projevovat vyšší ceny energií, „nálada se úplně změní“.

Pro evropské politiky existuje riziko, že se nálada změní spíš dříve než později. Ceny plynu tento týden vyskočily o 20 procent, protože Rusko zesílilo svůj energetický tlak na Evropu. Jak Kremlem kontrolovaný Gazprom dále omezoval dodávky přes Nord Stream – klíčový plynovod spojující Rusko s Německem, narůstaly obavy, že by se Evropa letos v zimě mohla řítit k úplné energetické krizi – takové, která by mohla způsobit obrovskou bolest spotřebitelům a zvýšit náklady. pro průmysl a uvrhnout Evropu do recese. Od úplného zahájení ruské invaze na Ukrajinu v únoru ukazuje EU jednotnou frontu. Ale evropští lídři, kteří jsou nuceni zápasit s prudce rostoucí inflací, krizí životních nákladů a reálnou vyhlídkou na příděový systém u  energie v hlubinách zimy, nyní čelí skličující zkoušce. Mohou i nadále držet linii čelit ruské agresi? Nebo se jejich solidarita zhroutí, když je odrazování od rozzlobených spotřebitelů donutí potlačit své nepřátelství vůči Moskvě?
Odborníci tvrdí, že při tlumení dodávek plynu je výpočet ruského prezidenta Vladimira Putina jednoduchý: čím větší bolest jeho energetické ždímání způsobí evropským podnikům a spotřebitelům, tím větší bude tlak na vedoucí představitele EU, aby zmírnili své protiruské sankce. Skutečně je čím dál jasnější, že připravenost Moskvy vyzbrojit své vývozy energie způsobí Evropě skutečné škody.

Evropská komise varovala, že úplné přerušení dodávek ruského plynu by znamenalo zásah 2,5 procentního bodu do prognózy růstu v EU v letošním roce. Zatím však nejsou vidět žádné známky změny postoje k Ukrajině, ať už v mocenských kuloárech, ani v populaci Evropy obecně. Nedávný průzkum v Německu například ukázal, že 70 procent respondentů si přeje, aby vláda kancléře Olafa Scholze nadále podporovala Ukrajinu, i když to povede k vyšším cenám energií. Lídři EU mezitím vyzývají voliče, aby ukázali, co Josep Borrell, vysoký představitel bloku pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, nazval „strategickou trpělivostí“. „Válka bude dlouhá a zkouška síly potrvá,“ napsal nedávno na blogu. Dodal však, že „nemáme jinou možnost“. „Umožnit Rusku převahu by znamenalo dovolit mu zničit naše demokracie a samotný základ světového řádu založeného na mezinárodních pravidlech.“

Taková nabádání jsou kombinována s pečlivým sdělením – zaměřeným na skeptiky jako Jakobová a Bauer – že sankce fungují a ruská ekonomika již trpí. Graf v eurech za megawatthodinu ukazující, že evropské ceny plynu po prudkém nárůstu po invazi opět vzrostly Ekonomové tvrdí, že i když je pravda, že se rubl vzpamatoval z poklesu po invazi, úrokové sazby klesly na předválečnou úroveň a příjmy Ruska z ropy a zemního plynu letos vzrostly, sankce znamenají, že nemůže použít všechnu cizí měnu, kterou vydělal. na nákup high-tech importů, které potřebuje k udržení provozu svého zpracovatelského průmyslu. Schopnost ruské armády vyrábět nové tanky a řízené střely byla také ovlivněna, říkají představitelé USA, což podkopává její válečné úsilí. Představitelé EU také rozhodně odmítají jakýkoli náznak, že sankce mají na evropskou ekonomiku škodlivější dopad než na ruskou.

Valdis Dombrovskis, výkonný místopředseda komise, říká, že zatímco Brusel stále předpovídá EU letos růst o 2,7 procenta, ekonomové očekávají, že Rusko ve stejném období ztratí desetinu své produkce. „Jasně vidíme, kde je dopad,“ trvá na svém. „Nejlepší způsob, jak se vypořádat s ekonomickými důsledky války, je dokončit válku: poskytnout Ukrajině nezbytnou podporu, aby se mohla bránit a mohla vyhrát.“

Nedávná analýza týmu expertů z Yale University pod vedením Jeffreyho Sonnenfelda potvrdila, že Rusko dostává ránu, a došla k závěru, že ústupy byznysu a sankce „katastrofálně ochromily ruskou ekonomiku“. Zjistili, že její dovoz „z velké části klesl“ a čelila „velkým problémům se zajištěním klíčových vstupů, dílů a technologií od váhajících obchodních partnerů“, což vedlo k rozsáhlému nedostatku dodávek. „Při pohledu do budoucna neexistuje pro Rusko žádná cesta z ekonomického zapomnění, pokud budou spojenecké země jednotné v udržování a zvyšování sankčního tlaku proti Rusku,“ uzavřeli autoři. Ale udržet si tuto jednotu s nástupem ekonomických dopadů energetických sankcí může být obtížné. Někteří – jako například Jens Koeppen, křesťanskodemokratický poslanec z východního Německa – již volají po přehodnocení. V jeho volebním obvodu sídlí ropná rafinérie Schwedt, která bude jednou z největších obětí embarga EU na ruskou ropu, které vstoupí v platnost na konci letošního roku.

„[Scholz] řekl, že sankce by nás neměly bolet víc než Rusy – ale přesně to udělá ropné embargo,“ říká. Schwedt, uměle vyhladovělý ruskou ropou, by podle něj mohl být donucen k odstavení, což by způsobilo obrovské ztráty pracovních míst a nedostatek nafty a benzínu v celém regionu. Supermarkety, nemocnice, staveniště – dokonce i berlínské mezinárodní letiště – přestanou mít palivo, varuje. „Uvidíme, jak se na ulicích hromadí odpadky a na čerpacích stanicích se tvoří fronty,“ říká. „Celý život společnosti se zastaví.“

Někteří to odmítají jako strašení. Ale i kdyby k tomu nedošlo, německá podpora Ukrajině by mohla erodovat, říká Andrii Melnyk, odcházející ukrajinský velvyslanec v Německu. „Rizikem je, že současná ochota pomoci Kyjevu by mohla časem odeznít – že čím více se lidé budou obávat rostoucích životních nákladů, toho, jak budou vytápět své domovy, tím méně budou solidární s Ukrajinou. “  konstatuje. To by nebylo nic nového, dodává. V roce 2014 dominovala mezinárodní politice na měsíce ruská anexe Krymu a konflikt, který rozdmýchal ve východním ukrajinském regionu Donbas. „Mým hořkým zážitkem z Berlína však bylo, že zájem o obojí začal postupně slábnout,“ říká. „A nechci, aby se to opakovalo.“ V Bruselu úředníci rozhodně odmítají jakýkoli náznak, že by se evropská jednota třepila. Poté, co EU od invaze prosadila šest kol sankcí, tento měsíc navázala dalším balíčkem – nebo polovičním balíčkem, v řeči některých úředníků –, který zpřísňuje režim přidáním ruského zlata a věřitelské banky Sberbank na seznam EU. Demonstranti v německém Schwedtu pochodují proti plánovanému zákazu EU na ruskou ropu. Místní poslanec Jens Koeppen říká, že „celý život společnosti se zastaví“ kvůli očekávaným ztrátám pracovních míst a nedostatku paliva.
Navzdory ekonomické bolesti pociťované v členských státech „zatím nevidím vůbec žádný tlak na oslabení sankcí“, říká jeden diplomat EU. To je také pohled z Berlína. „Každým dnem se blížíme k energetické krizi – a nálada se jistě může změnit,“ říká jeden vysoký německý úředník. „Jsem si ale jist, že zafunguje  naše fiskální kapacita tlumit dopady, a jsem přesvědčen, že naše úsilí o diverzifikaci našich energetických zdrojů se vyplatí. Velká část populace ví, že zde máme strategii.“ Paolo Gentiloni, komisař EU pro ekonomiku, připomíná, že členské státy měly potíže s dosažením „velmi, velmi omezených iniciativ“ proti Rusku v reakci na anexi Krymu v roce 2014, kdy působil jako italský ministr zahraničí. Reakce byla tentokrát „působivá z hlediska rychlosti, solidarity a objemu sankcí“. I když by bylo nečestné tvrdit, že sankce nebudou mít pro evropskou ekonomiku žádné náklady, stále vidí „velmi dobrou úroveň jednoty“ mezi G7 a v EU. Přesto existují určité známky toho, že alespoň pokud jde o energii, jednota není tak pevná, jak by mohla být. Tento týden EU oznámila plány na snížení spotřeby plynu o 15 procent, ale dohoda byla překonána s výjimkami vyjednanými členskými státy.

„Je to politicky výbušné a velmi vnitrozemsky odhodlané, což ztěžuje hledání řešení, která by vyhovovala všem,“ říká diplomat EU. Maďarsko se několik týdnů drželo proti embargu EU na ruskou ropu, svůj odpor vzdalo až poté, co vyhrálo úlevu na dovoz ruské ropy přes ropovod Družba. Budapešť trvala na udržování pragmatických vztahů s Moskvou a tento měsíc odcestoval její ministr zahraničí Péter Szijjártó do hlavního města Ruska, aby se setkal se svým protějškem Sergejem Lavrovem, aby požádal o dodatečné dodávky plynu. Diplomaté budou také pozorně sledovat Itálii, zda se neobjeví známky oslabení odhodlání ohledně sankcí. Za bývalého premiéra Maria Draghiho, který tento měsíc nečekaně rezignoval, Itálie zaujala tvrdý postoj k ruské invazi a silně podporovala západní represivní opatření. Ale to by se teď mohlo změnit. Průzkumy naznačují, že nová vláda, která má být vytvořena po předčasných volbách 25. září, by mohla být koalice mezi pré bývalým premiérem Silviem Berlusconim. Ačkoli Meloniová  podporuje Draghiho linii vůči Rusku, Salvini i Berlusconi jsou dlouholetými Putinovými fanoušky, kterým bylo hluboce nepříjemné, jak se bývalý šéf ECB vymanil z tradičních římských sympatií k Moskvě.
Italská média začátkem března informovala, že Berlusconi – který si po odchodu z úřadu udržoval vřelé osobní vazby s Putinem – řekl členům své strany, že tvrdé sankce zaženou Moskvu do čínské náruče a zároveň způsobí ztrátu pracovních míst v Itálii. Salvini mezitím popsal předchozí západní ekonomické sankce uvalené po invazi na Krym jako „šílenství“. „Pokud bychom měli středopravou vládu, byl by vůči Rusku smířlivější postoj,“ říká Stefano Stefanini, bývalý italský velvyslanec v NATO. Jiní, jako například Max Bergmann, ředitel pro Evropu v Centru pro strategická a mezinárodní studia, jsou však přesvědčeni, že EU bude vůči Rusku tvrdá. „Existuje předpoklad, že jsme slabí a rozdělení,  to prostě není tento případ,“ řekl. „Lidé znovu a znovu zpochybňovali jednotu Evropy a Evropa znovu a znovu čelila této výzvě.“

Paní Marlies  Jakobová a pan Werner  Bauer  požívají v  redakci  FT zjevně  despektu  jsou řazeni  do kategorie  přízemních, hloupých a nevědoucích  sobců  hlupců. Protože jinak by  chápali  hluboké poslání a dobro sankcí, které jim bourají  rodinné rozpočty. Zatím  jen bourají. A vystavují  je  v první polovině  21.století  krušnostem života, které  možná  zažívali co by  malé děti v  rozbombardovaném poválečném Německu. Možná. A možná  že  ne.

Nyní si velmi pravděpodobně zkusí  zkusí realitu rozvojových zemí  – energie  jen někdy a jako luxus. A  ti přízemní  a  tupí  červové si dovolují  se ptát, k čemu je  to martyrium vůbec  dobré??? Považte, takový drzost!

Ve stejné kategorii  je i poslanec  za  CDU Jens Koeppen, zastupující  v Bundestagu komunitu občanů  z kraje kolem rafinerie  Schwedt,  jíž kvůli embargu na  ruskou ropu  ze strany  EU hrozí odstavení  a  tím ztráta pracovních míst. I on se drze ptá  – a jaký  to přinese užitek?????

No přece  tu jednotu proti Putinovi!!!!

Co je proti tomu nějaké  inflace na hodnotách  zcela unikátních  od  II.světové? Co narušení  ekonomiky. Je potřeba vytrvat!!!  A  sankcionovat. Ale pozor!!!  Velký pozor –  na  tu naši nádhernou, skvělou a všespásnou  evropskou jednotu  si  někteří už  brousí nože  –  například  Berlusconi a  Salvini!!! Tak na ty  bacha!! Velkého bacha!!! No jsem zvědav,  jak se to s nimi zkoulí. Protože bych řekl, že  Evropa a  speciálně eurozona, jestli nám tady ta  inflace  ještě  nějaký  čas  vydrží, začne  mít  úplně jiné starosti než je nerozborná  jednota  ohledně  sankcí, související  opět s Itálií  –  totiž  jak  zabránit  tomu, aby  nezbankrotovala  a nepotopila  celou eurozonu a  euro a přitom se  cosi  významného stalo s  onou inflací!!! Řešení  a poměrně  rychlé a  snadné  by  tu bylo  – skončit  válku na  Ukrajině. Dnes odpoledne. Odvolat  sankce nebo jejich převážnou  většinu a  nechat  Rusko,  aby  obnovilo toky  energetických surovin  do Evropy. tím by  obrovsky klesly  ceny  na obou hlavních komoditách  a  inflace by se rychle  vytratila  sama od  sebe!  Jenže  my  preferujeme  tu sankční jednotu!!!!

A ještě něco  – Evropa, to není kontinent občanů  jako Marlies Jakobová nebo Werner  Bauer!  Ani náhodou. To je přece  území, kde žijí  samé  von der Leyenové, Macroni, Stoltenbergové, Fialové, Morawiečtí, Habeckové, atd. atd.  Kteří  zřejmě  nikdy nevzali v potaz  úvodní pasáže  každé  evropské ústavy, co jich  na  kontinentu  máme  – že  všechna moc  pochází  z lidu!  Že  jim  tento lid jen PROPÚJČIL a u všech jmenovaných se  dá  říci  bohužel a  v pomatení smyslů,   výkonnou moc. Spravovat stát. Nikoli si jej přivlastnit a přivést  ho do totální zkázy!

Financial  Times  si, zdá se, tento aspekt  uvědomují.  Na  rozdíl od politikářů,  kteří NAŠE  PENÍZE  statečně  házejí do černé díra jménem Ukrajina.  A  na rozdíl  od  papalášů FT došlo,  že   ty  Jakobové a Bauery  by  to mohlo naštvat. Hodně  naštvat a  že  by  je  třeba dokonce napadlo,  že  přestanou držet  hubu a krok! A  být jen hloupým oslíčkem otřes se,  co   potentátům  sype  svoje  daně, aniž by  se zeptal, co za ně  dostanu?

Ty  starosti o  onu  bájnou  evropskou jednotu  tedy  v principu  nejsou nic jiného  než  obavy o to, kdy  se  evropský  občan probere  z  rauše  všeobjímající  válečné proukrajinské propagandy a začne    požadovat  od  politikářů, aby  už konečně  dostali  rozum a  začali hájit  státu,  který  jim byl z jejich   špatného rozhodnutí  bohužel svěřen.

FT začíná tušit  průšvih. Je  to  zatraceně  málo. Ale  aspoň to!