Můj cíl je, aby se každý hráč za sezonu co nejvíce individuálně posunul, líčí Lubomír Štach

Poté, co v pětatřiceti letech ukončil aktivní hráčskou kariéru, se Lubomír Štach přesunul k mládeži VHK. Vsetínský odchovanec a bývalý ofenzivní obránce nově působí jako asistent u sedmé třídy a dorostu. „U dorostu se v hokeji láme chleba. Takže kluci musí zabrat a já se jim budu snažit co nejvíc pomoci. Podmínky mají výborné, lepší, než když jsem byl v dorostu já. A to se tu vyhrávaly tituly,“ má jasno vítěz OHL z roku 2006 a bronzový medailista ze světového šampionátu osmnáctek.

Už jste se vnitřně srovnal s koncem hráčské kariéry?
Ano, jsem spokojený tak, jak to momentálně mám. Člověk se pořád nějak vyvíjí a mění se, ale myslím, že hraní už je uzavřená kapitola. Hokej mám pořád rád a doufám, že u něj zůstanu. Trénování mě baví. Poslední dva roky jsem si tuto práci oťukával, bylo to ale spíše o rozkoukání se. Teprve letos jsem vedl první tréninky. Trochu mi to otevřelo oči. Jsem za to vděčný.

Rozhodnutí ale jistě nepřišlo ze dne na den…
Po třicítce jsem začal přemýšlet nad tím, jak dlouho ještě budu hrát. O to víc jsem si užíval místa, kde jsem působil. Nebýt Vsetína, asi jsem s hokejem skončil už dřív. Necítil jsem v sobě takový zápal jako předtím, ale angažmá na Vsetíně mi dalo chuť, abych se s tím ještě popral. Jsem rád, že jsem na Lapači mohl odehrát dva roky. Jen mě mrzí, že jsem z toho dost času promarodil. Kdybych byl zdravý, bylo by to určitě lepší.

Splnil jste si sen, ještě jednou si zahrát doma, že?
Přesně tak. Stejně jako na začátku kariéry v sedmnácti letech, tak i v samotném závěru jsem si to ještě užil na Lapači. Musím poděkovat spoustě lidem a především mé manželce a celé rodině, kteří mě podporovali a po celou dobu kariéry při mně stáli. I proto jsem vděčný za to, že jsem si v posledních dvou sezonách mohl zahrát doma. Motivovalo mě vidět svoji rodinu na tribuně a užil jsem si krásnou atmosféru, kterou nám fanoušci vytvářeli. Budu na to vzpomínat celý život.

Bylo náročné s přibývajícím věkem v sobě stále držet nezbytnou vášeň pro hraní hokeje?
Na sobě jsem cítil, že ta vášeň je jiná než byla před deseti lety, ale hokej jako sport mám stále moc rád, pořád tím žiju. Jen cítím na svém těle, že je ideální čas se posunout do jiné pozice. Zažívám start nové kariéry a budu na sobe makat a učit se, abych byl jako trenér pro klub přínosem.

Na jaké momenty z hráčské kariéry budete vzpomínat nejvíc?
Nejvíc budu vzpomínat na bývalé spoluhráče, kteří se stali mými kamarády. Ať už jsem hrál kdekoliv, vždycky mi záleželo především na dobrých vztazích. Život není jenom o sportu. Jsem vděčný za to, že mi hokej přinesl spoustu kamarádů. Stejně jako za místa, která jsem mohl poznat. Znojmo a Innsbruck byly parádní. V Německu a Trenčíně jsem si také našel dobré věci. Paráda byla, že jsem si na závěr kariéry mohl zahrát ještě doma, kde jsem před lety s hokejem začínal. Jak jsem si to plánoval, tak se to stalo.

Kterého úspěchu si vážíte nejvíc?
Z týmového hlediska jsem zažil vrchol už v juniorech, když jsem vyhrál Ontario Hockey League a podařilo se mi být nejproduktivnějším obráncem play-off. V Kanadě má tato soutěž velký zvuk. Také bronzové medaile z mistrovství světa do 18 let si vážím. Moc kluků za posledních dvacet let placku z MS nemá. Ve Znojmě se nám zase podařilo získat stříbro v tehdejší EBEL. Toho jsem si rovněž vážil, odehrál jsem tam celkem deset sezon a bylo to vyvrcholeni mého působení. Myslím si, že i v posledních letech na Vsetíně jsme neměli vůbec špatné výsledky. Celkově jsem v kariéře nikdy nehrál spodek, pokaždé jsem se s klubem, ve kterém jsem působil, dostal do play-off. Letos nám chybělo málo, abychom Jihlavu ve finále porazili. Osobně si myslím, že jsme tehdy měli covid, protože jsme jednoduše nemohli. Nevěřím, že by to bylo fyzičkou, protože jsme celý rok dřeli jak koně. Měli jsme extrémní smůlu i v tom, že se nám v play-off spousta hráčů zranila.

Zároveň jste v posledních dvou sezonách mohl sledovat, jak se vyvíjí mladí hráči v A-týmu….
Ti se posunuli neskutečně, například Tom Ondračka. On, i Šimon Jenáček mají potenciál hrát nejvyšší soutěž. Líp a líp hrál Kuba Jenáček. Všichni tito nadějní obránci udělali kus práce. Jsem rád, že je na nich moc vidět jejich progres a věřím, že o nich v budoucnosti ještě uslyšíme. Stejně tak jako o mladých klucích v útoku. Roman Půček nebo Dan Klímek jsou moc šikovní a budu jim držet palce, ať se jim daří. Nesmím zapomenout na Davida Sachra, který pokaždé, když dostal důvěru, tak tým podržel.

Měl jste hned jasno, že se po aktivní kariéře přesunete k mládeži VHK?
Pracoval jsem s více variantami, co bych mohl dělat. Trénování mi přišlo jako nejschůdnější řešení. Chtěl jsem to zkusit. Hodně věcí jsem se už naučil a musím v tom pokračovat. Moc se těším na stáž do Finska, státu, který v hokeji patří mezi úplnou špičku. Jsem na začátku trenérské dráhy, je to něco jiného, než když jste hráč. Baví mě to a snad budu pro mladé kluky přínosem.

Co vás na trénování láká nejvíc?
To, že můžu mladé kluky ovlivnit v jejich růstu. Spousta z nich nemá takové návyky, jaké by měla mít. Je třeba je poopravit. Pak vidíte, že to hráč zvládá a posunul se. Mám radost z toho, jak se kluci posunuli v průběhu letošní letní přípravy. Když jsem byl s těmi úplně nejmenšími, učili jsme je driblovat. Zezačátku to vůbec neuměli, ale za dva týdny jim to šlo. Člověk má radost, že jim k tomu pomohl. U starších kluků jsem byl většinou s dorostem a někteří se za přípravu na suchu také fyzicky raketově posunuli, super práci odvedli kondiční trenéři. Snad to bude pokračovat i v sezoně. U mládeže vidíte pokrok velice rychle.

Kromě vás pomohou mládeži i další odchovanci klubu Radim Kucharczyk a Ondřej Němec. To je skvělá zpráva, viďte?
Věřím, že se v nových rolích rychle rozkoukáme, a budeme přínosem. Kluci za sebou mají parádní kariery a spoustu zkušeností. Každý máme nějakou vizi a plány, co by s dětmi šlo, nebo nešlo. Komunikujeme to s šéftrenérem mládeže a s ostatními trenéry. Doufám, že společně pomůžeme k tomu, aby měl náš mládežnický hokej lepší výsledky. Nevidím do toho, co tady bylo zpětně, ale náš cíl je, aby se každý hráč za sezonu co nejvíce posunul směrem nahoru.

Co k tomu bude potřeba?
Trénink a chuť se zlepšovat. Ze svého hlediska budu hlavně dohlížet na fyzičku a detaily, které mladým borcům pomůžou. Kluci musí být poctiví, dobře trénovat, kvalitně odpočívat a jíst. Každý o tom mluví, ale je to o tom, jak to kluci budou aplikovat. Podmínky mají výborné, daleko lepší, než když jsem byl v dorostu nebo v juniorech já. A to se tu vyhrávaly tituly. Když kluci budou chytří, chytnou svoji šanci za pačesy a využijí toho. U kategorií, kde budu, se v hokeji láme chleba. Takže kluci musí zabrat a já se jim budu snažit co nejvíc pomoci. Věřím, že se každý z nich v průběhu sezony maximálně zlepší a budou tomu odpovídat i výsledky.

Budete se coby bývalý bek věnovat spíše obráncům, nebo to nehraje roli?
Je to dost možné. U některých tréninků budu dělat speciální cvičení pro obránce. To samé možná i pro celou mládež, že se jednou za časový úsek sejdou na ledě pouze obránci z mládeže. Možná, že to bude probíhat i takto, dávalo by to smysl. Už nyní sleduji různé cviky pro obránce, ať jsem na to nachystaný.

Sám jste platil za kreativního, ofenzivního beka. Budete držet stejnou linku též coby trenér?
Je pravda, že jsem se snažil hrát hodně ofenzivně. Svůj hokej jsem měl založený na bruslení. Myslím si však, že ne každý může tento styl praktikovat a především nemůžete mít v týmu šest takovýchto obránců. Můj cíl je najit pro každého hráče roli v týmu. Aby se cítil užitečný a platný. To bude hlavní. A jestli někdo bude defenzivní obránce, co padá do střel, a druhý vyvážet puk a podporovat útok? Každý je nějaký. Budu se snažit dětem pomoci, aby se každý hráč zlepšoval.

Nakolik rozvoji vsetínské mládeže pomůže nová hala, která roste v nedaleké Lhotě u Vsetína?
To je alfa a omega všeho. Jenom zázemí, které máme nyní na Lapači, je lepší, než jaké jsem zažil například v Rakousku. Je velmi dobré na prvoligový tým. Tím, že vznikne nová aréna, dostanou děti ještě víc možností být na ledě a tím se zlepšovat. Protože je sice pěkné, když někdo zvedne 140 kilo na bench, ale to samo o sobě z něj dobrého hokejistu neudělá. Je to hlavně o tom, kolik toho děti natrénují na ledě. A od podzimu bude těchto možností daleko víc. Proto KAPKA resort znamená obrovský přínos pro vsetínský hokej. Věřím, že mládež půjde nahoru, protože podmínky tu na to jsou.

Vytyčil jste si sám pro sebe nějaký dlouhodobý trenérský cíl?
Teď jsem rád, že jsem za odehrané zápasy získal licenci C. Budu se soustředit na to, abych příští rok mohl jít na studium vyšší licence. To jsou mé nejbližší cíle. Potom uvidíme, jak se bude vyvíjet sezona a jak bude trénování vypadat. Zatím z toho mám dobré pocity. Třeba budu mít postupem času i větší trenérské ambice, teď se ale dívám na nejbližší rok. Chci klukům pomoci v tréninku a sám se posunout na vyšší trenérskou licenci.