Nehorázné zdražování elektřiny, plynu, vody, pohonných hmot, potravin a dalších komodit drtí naše domácnosti. Vláda proti tomu dělá kuloví nebo jen kosmetické zásahy.

Chápu, že musíme obchodovat s tím, co nemáme a že bychom měli mít i nějakou zahraniční politiku.  Nechápu ale, jak můžeme kupovat plyn od německých přátel za 25 Kč, zatímco Němci ho kupují od nepřátel z Ruska za 7 Kč…

Chápu, že nemůžeme mít vlastní zdroje všeho.  Nechápu ale, proč když vyrobíme elektrickou energii i s přebytky v jaderné elektrárně za krásných 45 haléřů, vše vyvezeme a pak ji na burze draze nakupujeme zpátky, takže pak zaplatíme třeba 12 Kč za kWh.

Chápu, že soběstační nemůžeme být v banánech nebo v rýži, ale nechápu, proč, když jsme i dnes více než soběstační v produkci třeba pšenice, vyvážíme ji v hodnotě deseti miliard a zpětně kupujeme dráž mouku a pečivo… Proč vyvážíme do zahraničí surové dřevo a kupujeme zpět laťky či nábytek. Proč vyvážíme maso a mléko a dovážíme masné a mléčné výrobky…  Nechápu ani, proč jsme byli soběstační ve vepřovém a v další produkci, vybili jsme stáda a nezbývá nám nic než slintání nad polskou, německou či španělskou krkovičkou.

Chápu, že i rozvoj a údržba sítí vodohospodářské infrastruktury něco stojí, ale nechápu, proč se musí zdražovat vodné, zatímco miliardové zisky z byznysu s vodou odtékají vlastníkům do ciziny.

Ale vlastně to všechno chápu. Stručně shrnuto, jsme kolonií, zdrojem levné pracovní síly a odkladištěm šuntů. Za aktivního přispění polistopadových vlád jsme se zbavili prosperujících podniků, prodali rodinné zlato a stříbro. O nás se rozhoduje bez nás, jinde, a naše zájmy jsou v pozadí priorit i naší vlastní vlády.

Jako komunisté tomu říkáme dlouhodobě jasné ne. KSČM má řešení, je založené na soběstačnosti, bezpečnosti, zestátnění a kontrole klíčových sektorů ekonomiky, na zásadní obhajobě zájmů našich občanů. Krizi nesmí zaplatit dolních 10 milionů.

Zdeněk Štefek